V souvislosti s nedávným dramatickým vývojem politické situace na Ukrajině a jejími komplikovanými vztahy s Ruskou federací nelze podcenit problematiku rizikových faktorů spojených s tranzitem ruského plynu do Evropy. Co vše zde evropským odběratelům zemního plynu může reálně hrozit, jaké jsou možnosti omezení rizik budováním a využíváním jiných tras k zásobování plynem, jaký vývoj tu můžeme očekávat, to bylo hlavním tématem našeho rozhovoru s Václavem Lerchem, prvním náměstkem generálního ředitele a ředitelem úseku nákupu, logistiky a skladování plynu společnosti VEMEX, s. r. o.

Mohla by se podle vašeho názoru opakovat situace z ledna 2009, kdy došlo k omezení či zastavení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu?

Ano, taková možnost reálně existuje. Je třeba si uvědomit, že komerční spor mezi dvěma společnostmi může být přenesen na odběratele v Evropě tím, že zvláště v zimním období nebude fyzický tok plynu z Ruské federace postačovat k pokrytí potřeb zákazníků v Evropě a současně také odběratelů na Ukrajině, pro něž plyn z Ruska dodáván nebude. Samozřejmě za předpokladu, že se na stávající situaci nic nezmění. Principiálně platí, že Gazprom své závazky vůči svým zákazníkům v Evropě vždy plnil a plnit bude. To ostatně platilo i ve vámi zmiňovaném roce 2009.

Jaké se dnes nabízejí možnosti zvolit jiné trasy k využití kapacit zásobníků plynu či zpětného toku plynu pro zásobování?

Z evropského pohledu je klíčovým zjištěním to, že fyzicky k nám ukrajinskou tranzitní cestou nemusí dorazit veškeré množství zemního plynu, které je zákazníky společnosti Gazprom Export, jež zabezpečuje export ruského zemního plynu, objednáno. Od roku 2009 se však situace změnila. Byl např. vybudován plynovod Nord Stream, který má celkovou přepravní kapacitu 55 miliard m3 plynu za rok. Kromě toho došlo i k intenzifikaci zásobníků zemního plynu. Co se týká zpětného toku plynu, existují sice fyzické možnosti jeho zpětné přepravy na Slovensko, ale celé plánované propojení sever-jih v evropském kontextu ještě zdaleka ukončené není. A je také otázkou, zda s ohledem na avizovaný projekt South Stream mezi Gazpromem a jeho evropskými partnery, má rozšíření plynovodů v Evropě smysl.

Jsou to již dlouhodobá řešení možné krizové situace, anebo dosud časově omezená?

Po realizaci projektu South Stream vycházím z toho, že se bude jednat o dlouhodobé řešení situace. Rád bych v této souvislosti zmínil skutečnost, že investice do obou nových plynovodních tras převyšují 20 miliard eur. Jsou to náklady, které z velké části investuje právě Gazprom, ale také jeho evropští partneři, do bezpečnosti dodávek zemního plynu.Evropa se od roku 2009 snaží o diverzifikaci zdrojů plynu.

Které trasy se nově budují a v jakém stavu rozpracovanosti se nacházejí?

Evropa se snaží usilovně o to, jak nahradit ruský zemní plyn. V mnoha médiích, a to nejenom českých, se začíná vést diskuze nad tím, jestli je možné nahradit ruský zemní plyn zcela. Nejenže v současné době jsou takové úvahy nereálné, ale také absolutně nekoncepční. K diverzifikaci zdrojů zemního plynu sice došlo, a to hlavně pomocí dodávek zkapalněného zemního plynu, například z Kataru a Nigérie. V budoucnu se počítá také s dodávkami LNG z USA. Zůstává však otázkou, za jakou cenu se bude LNG v Evropě prodávat. Do určité míry vedeme v Evropě luxusní debatu.

Jaké je zhruba cenové srovnání při dopravě plynu ze severní Evropy se stávající cestou ruského plynu přes Ukrajinu?

V Evropě platí od tohoto desetiletí nový cenový mechanizmus, kdy se cena za zemní plyn tvoří, respektive má tvořit, jako výsledek souhry tržních sil – poptávky a nabídky. V důsledku tohoto modelu je však cena zemního plynu velmi variabilní, což v minulosti v této podobě neexistovalo. Z tohoto důvodu není pro evropského zákazníka relevantní, jaké náklady jsou spojeny s dopravou zemního plynu na hranici států Evropské unie, tyto náklady nese producent.

Máte nějaké informace o tom, jak se na celý problém tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu dívají představitelé Gazpromu?

Jak jsem již uvedl, Gazprom své závazky vůči evropským zákazníkům splnil a plnit bude. Evropská unie je pro něj nejdůležitější exportní trh, takže existuje zájem situaci dlouhodobě vyřešit.

připravil Jiří Novotný