Ekonomika České republiky a v rámci toho šance na jistoty života od vzdělanostní úrovně až po příležitost k důstojnému stáří by se měla rozvíjet strmějším tempem, pokud se máme dostat mezi několik nejvyspělejších zemí starého kontinentu. Hledají se cesty, jak umocnit potenciál lidského kapitálu, jak s ním hospodařit, aby se zúročily například možnosti podnikání, vědy, výzkumu, jak vnímat a podpořit inovační aktivity napříč obory, a tak, aby technologické ambice, které historie nazve další revolucí, pozvedly v konečném důsledku životní úroveň lidí zase o stupeň výše. Na vládní úrovni je připravena nová strategie.

Koordinátor autorského kolektivu, který dokument připravoval, je doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA. Napsal: „Bez jakékoli stranické ideologie jsme sestavili tým představitelů firemního prostředí, vědců, akademiků a klíčových osob z rezortů a vládních agentur, který v prvé řadě identifikoval všechny rozpracované aktivity v oblasti vědy, výzkumu a inovací. Cílem nebylo bourat nebo jenom měnit, ale v první fázi zkoncentrovat rozhodující a probíhající plány a činnosti s vazbou na inovace a následně je doplnit těmi, které prokazatelně chybí nebo se nerozvíjejí. Postupně jsme tak definovali devět strategických pilířů, které jsou vzájemně provázány a které jsou pro dosažení ambice zařadit se mezi inovační lídry Evropy rozhodující. To jsme od začátku konfrontovali s mezinárodním prostředím, požadavky na inovační výkonnost, a hlavně jsme vycházeli z konkrétních návodů těch zemí, kterým se to podařilo a které nás inspirují.“

Jednou z důležitých součástí je ochrana duševního vlastnictví. To proto, že v ČR se ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního vlastnictví, což se projevuje nízkým počtem udělovaných národních a zahraničních patentů. Povědomí o potřebě chránit duševní vlastnictví je stále slabé, přičemž v řídicích dokumentech, a to ani ve strategických a koncepčních dokumentech výzkumu, vývoje a inovací, nebyla této problematice věnována dostatečná pozornost. Spolupráce se všemi typy škol při tvorbě vzdělávacích programů není systematická, existuje pouze podpora a ad hoc aktivity v přednáškové činnosti.

Jaké tedy budou cíle pilíře zaměřeného na ochranu duševního vlastnictví v rámci inovační strategie:

• Zvýšit povědomí o ochraně duševního vlastnictví – nastavení těsnější spolupráce se všemi stupni vzdělávání jak v přednáškové činnosti, tak především při tvorbě vzdělávacích programů.
• Zvýšit povědomí o ochraně duševního vlastnictví ve výrobní a aplikační sféře, a to již ve fázi výzkumu.
• Zvýšit využívání ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem.
• Využívat patentové informace před formulací vědeckých, výzkumných a inovativních záměrů.
• Cíle a následná opatření Koncepce podpory ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů, promítnout do ostatních řídicích dokumentů EU a ČR.

Nástroje, jež tomu napomohou:

• Vytvoření ucelené Koncepce podpory ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů
• Dlouhodobá podpora provozu center transferu technologií a znalostí na VO a VŠ
• Nastavení finančních podpor dle stanovených cílů Koncepce podpory ochrany duševního vlastnictví
• Poskytování vzdělávacích služeb pro všechny stupně vzdělávání v oblasti duševního vlastnictví
• Motivace k využívání licenční politiky pro dosažení špičkové úrovně
• Podílení se na formulaci řídicích dokumentů EU a ČR tak, aby v nich byly promítnuty cíle Koncepce podpory ochrany duševního vlastnictví
• Nastavení nástrojů finanční podpory pro efektivní využívání systému ochrany duševního vlastnictví
• Nastavení nástrojů podpory vymáhání práv z duševního vlastnictví
• Evidování a propagace finanční podpory ochrany a vymáhání práv duševního vlastnictví

„Jde nám o jedno,“ uvedl Mgr. Ing. Josef Kratochvíl, Ph.D., předseda Úřadu průmyslového vlastnictví: „Pokud o významu, a zejména o hodnotě IP nebude mít pojem ekonom či právník, jen těžko jako budoucí manažer odsouhlasí miliony na kvalitní patentové přihlášky, personál na vyhledávání špičkových technických řešení konkurence. Pokud podnikatelé nebudou tušit, že hodnota firmy je dvojí, a v průměru 80 % tvoří nehmotno, a pouze 20 % to, co za hodnotu firmy nyní považujeme my ve Visegrádské skupině (tedy pozemek, hala, stroje, nástroje, auta a jiné hmotno), nikdy se nedostanou na úroveň vyspělých. Dokud také všichni nepochopíme, že zkoumat vyzkoumané je nesmysl a hazard se státními i soukromými penězi, že mnohem snazší, a zejména levnější je zjistit, kde v daném oboru je zahraniční konkurent, výsledky jeho snažení ve vývoji a výzkumu převzít, kde to právo dovolí, resp. zlepšit, do té doby nebudeme mezi nejvyspělejšími. A to, žel, pouhými semináři pro techniky a podnikatele nezajistíme, k tomu potřebujeme kobercový vědomostní nálet.“

Příkladem subjektu, který umí a jde svým způsobem proti setrvalostnímu proudu, je v ČR Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd, který se díky celoživotní práci prof. Antonína Holého těší značnému přílivu financí. Jen v roce 2016 do něj směřovalo na licenčních poplatcích za patenty více než 3,2 miliardy korun. „V rámci domácích poskytovatelů licencí na patenty je tak vysoká částka ojedinělým úkazem,“ napsal Karel Novotný z oddělení statistiky výzkumu, vývoje a informační společnosti Českého statistického úřadu v časopise Statistika a my letos v lednu. Dále v článku uvádí, že ačkoli patentová aktivita veřejných vysokých škol i veřejných výzkumných institucí v posledním desetiletí výrazně vzrostla, schopnost prodat svůj výzkum formou licencí se až na výjimky výrazně nezlepšila. Například v roce 2008 bylo VVŠ uděleno pouze 19 patentů oproti 178 v roce 2017, ale na licenčních poplatcích získaly v roce 2008 1,8 milionu Kč oproti 5,6 milionu Kč v roce 2017.
Veřejným výzkumným institucím bylo (při nezapočítání ÚOCHB) v roce 2008 uděleno 27 patentů, resp. 54 patentů v roce 2017. Na poplatcích v daných letech získaly 3,2 milionu Kč (za rok 2008), resp. 19,8 milionu Kč v roce 2017. V roce 2017 z celkového počtu 26 VVŠ 16 poskytovalo patentové licence, a z toho 12 VVŠ dosáhlo na licenční poplatky. Ve stejném roce poskytovalo patentovou licenci jen 12 VVI, z toho devět s přijatými licenčními poplatky. Na rozdíl od VVI se v případě veřejných vysokých škol těší značné popularitě i užitný vzor – „malý patent“ – nabízející rychlejší a levnější alternativu k patentu, avšak za cenu omezené úrovně právní ochrany. V roce 2017 poskytovalo licenci na užitný vzor 14 VVŠ a 8 z nich získalo celkem 3,2 milionu Kč na licenčních poplatcích.

Většina poplatků z patentových licencí (i užitných vzorů) směřujících do VVŠ a VVI, nepočítáme-li výše zmíněný ÚOCHB, pochází od plátců z České republiky. V případě veřejných výzkumných institucí jde o 80,7 % licenčních poplatků za patenty, u veřejných vysokých škol dokonce o 93,9 %. Předmětem licencí však nebývá pouze ochrana patentů či užitných vzorů.
Know-how představuje do značné míry protiváhu patentu, kdy není chráněno žádnou z ochran průmyslového vlastnictví a obsah know-how zůstává okolí úmyslně skryt. V roce 2017 poskytlo osm veřejných vysokých škol 25 licencí na know-how v hodnotě 2,6 milionu Kč, resp. 11 VVI poskytlo 11 licencí v celkové hodnotě 3,7 milionu Kč. Z těchto licenčních příjmů 65,2 % (VVŠ), resp. 94,4 % (VVI) pocházelo od tuzemských subjektů. Nutno však podotknout, že z dlouhodobějšího hlediska (období 2008–2017) vychází toto porovnání téměř opačně. V roce 2008 – 98,8 % příjmů za licence na know-how (VVŠ), resp. 69,9 % (VVI) příjmů za licence na know-how pocházelo z České republiky.Tak vypovídají čísla. Povaha českého jedince se rychle mění v pohodlného spotřebitele bez invence a chuti se seberealizovat. Národ hloupne. Zdaleka se již komentáře českého hospodářství nedotýkají charakteristického rysu naší národní povahy: inovátorský, vynálezecký, kreativní, vždy si poradí. Potřeba něco změnit se stala naléhavě celospolečenskou a mimo jiné v těchto dnech vyústila v Inovační strategii ČR.

Zaměří se například také na polytechnické vzdělávání. To proto, že ačkoliv ČR disponuje kvalitním vzdělávacím systémem, oblast polytechnické výuky je dlouhodobě podceňována. Chybí propracovaný systém, který představuje jednu z klíčových kompetencí v rámci nového pojetí kurikula od úrovně mateřských škol přes základní až po středoškolské vzdělávání. Na základních školách je zřetelná absence povinného předmětu zaměřeného na techniku (rozvoj technického myšlení, prakticky aplikovatelných dovedností, jemné motoriky a technické tvořivosti) s vazbou na nové technologie, přičemž dále stagnuje nejen vzdělávání učitelů v daných oblastech, ale také zapojení odborníků z praxe do výuky. Situaci na středních odborných školách charakterizuje nedostatečné propojení výuky s praxí i se základními školami. Dále chybí výuka s prvky duálního systému vzdělávání, systémová a řízená spolupráce škol se zaměstnavateli ve vazbě na regionální infrastrukturu a seznamování žáků a pedagogických pracovníků s nejnovějšími technologiemi. Na polytechnicky orientovaných vysokých školách chybí systém motivující k základní spin-off, start-up a vytváření přirozené spolupráce studentů s firmami v pokročilých technologiích, včetně zakládání vlastních podniků (tzv. entrepreneurial university). V případě dalšího vzdělávání jsou nízké možnosti rekvalifikace, pokud jde o přípravu na využívání nových technologií spojených se změnami v pracovní náplni. Česká společnost taktéž není dostatečně připravena na využívání disruptivních modelů ve vzdělávání. Toto může ve svém důsledku znamenat další nedostatek kvalifikovaných pracovníků v oblasti nových technologií, a to jak v podnikové praxi, tak ve výzkumné sféře.
Čekají nás technologické změny, ať se jim bráníme, nebo ne. Významné budou v přeměně státu na digitální. V nové strategii je to popsáno takto:

V ČR byla v posledních letech zavedena řada důležitých nástrojů pro digitalizaci, kdy se ve veřejné sféře implementovalo více než 700 online řešení. Na druhou stranu byl systém zavádění digitalizace ČR doposud chaotický, veřejné informační systémy a online nástroje nejsou provázané, přičemž podnikům i občanům nepřináší komfort ani v úspoře času či nákladů. Tím, že je ČR průmyslově vysoce orientovanou zemí, musí být Průmysl 4.0 chápán jako celospolečenský a ekonomický fenomén determinující naše budoucí postavení ve světovém společenství. Současná vláda z důvodu posílení koordinace postupu v digitální agendě schválila novou strategii Digitální Česko, která obsahuje kapitoly: Česko v digitální Evropě, Informační koncepce České republiky (Digitální veřejná správa) a Digitální ekonomika a společnost. Digitálním Českem se podařilo překonat dlouholetou sektorovou i tematickou roztříštěnost digitální agendy. Koordinace celé realizace je soustředěna v Radě vlády pro informační společnost pod patronátem a vedením vládního zmocněnce pro IT, realizace bude probíhat v úřadech a rezortech v souladu s jejich gescí.

připravila Eva Brixi