Novela zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, vstoupila v účinnost 1. ledna 2019. Hlavním důvodem změny zákona byla nutnost přenést do národní právní úpravy ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice“).

Název směrnice dobře vyjadřuje účel změn. Není pochyb o tom, že za situace, kdy v Evropské unii existují vedle sebe národní ochranné známky požívající ochranu v jednotlivých členských státech a ochranné známky s ochranou jednotně na celém území EU, je odstranění nedůvodných rozdílů právních úprav zajisté ve prospěch uživatelů, přispívá ke zpřehlednění, zjednodušení a zkvalitnění evropského systému ochranných známek jako celku.

Podstatnou novinku novela přináší hned v úvodu. Mění se definice ochranné známky, opouští se tradiční podmínka grafické znázornitelnosti. Ochrannou známkou může být jakékoli označení, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal nebo zvuky, pokud je takové označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb osoby jiné a pokud je možno jasně a přesně určit předmět ochrany poskytnuté vlastníkovi ochranné známky, to vše za dalších podmínek daných zákonem. Otevírá se tak široký prostor pro nové kreativní přístupy k tvorbě označení. Vytvářet, přihlašovat a registrovat se dají, vedle dnes běžných, i známky zvukové, pohybové, multimediální, holografické a další vyjádřené v jakékoli vhodné formě s využitím všeobecně dostupných technologií, pokud je lze jasně, přesně, samostatně, snadno dostupným způsobem, srozumitelně, trvanlivě a objektivně reprodukovat v rejstříku.

Nová je také možnost přihlašovat a chránit ochranné známky certifikační. Hlavním účelem těchto známek je informovat spotřebitele, že výrobky nebo služby splňují daný standard. Přihlašovatelem může být fyzická nebo právnická osoba, která je způsobilá k certifikaci výrobků nebo služeb, pro něž má být známka zapsána, a která sama certifikované výrobky nedodává a certifikované služby neposkytuje. K přihlášce certifikační ochranné známky musí být přiložena pravidla jejího užívání. Ta, vedle dalšího, musí jasně a přesně vymezit, co je předmětem certifikace, na jaké zboží se vztahuje a jaké osoby a za jakých podmínek jsou oprávněny certifikační známku užívat. Výčet vlastností výrobků nebo služeb zahrnuje například materiál, způsob výroby nebo poskytování, znaky kvalitativní nebo přesnost. Zavedení certifikačních ochranných známek vyřešilo problematický stav, jak nahlížet na přihlášky ochranných známek, jež vykazovaly spíše povahu certifikačního označení.
Je zřejmě otázka času, než si veřejnost zmíněné nové možnosti osvojí. Zatím, pokud jde o nové netradiční druhy ochranných známek, přijal Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) jen několik přihlášek. Databáze ochranných známek dostupná na stránkách Úřadu umožňuje vyhledávání i podle druhu ochranné známky, je tak možno se s konkrétními přihláškami seznámit a sledovat průběh řízení o zápisu. Lze předpokládat, že s postupem času bude počet žádostí stoupat, což lze dovozovat z rostoucího množství nových druhů ochranných známek podávaných a zapisovaných před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví, který příslušnou právní úpravu zavedl do praxe s více než ročním předstihem.

Mediálně zajímavou se stala skutečnost, že podle novely zákona o ochranných známkách mají vlastníci ochranných známek pečovat o práva a hájit je nejen v případech, kdy je přihlašováno označení vykazující znaky zaměnitelnosti s jejich ochrannou známkou, ale též v případech, je-li přihlašované označení, včetně seznamu výrobků a služeb, s jejich ochrannou známkou shodné. Z hlediska úřední praxe řečeno, od nabytí účinnosti novely Úřad již neprovádí v rámci řízení o zápisu ochranné známky do rejstříku průzkum tzv. dvojité shody, tj. nezjišťuje ex offo, zda přihlašované označení je či není shodné se starší ochrannou známkou jiného subjektu vztahující se na shodné produkty. Právo bránit svá starší práva je tak v plné dispozici vlastníka starší ochranné známky, jenž může uplatnit proti zápisu přihlašované ochranné známky námitky. Neprovádění věcného průzkumu dvojité shody a její zahrnutí do námitkových důvodů, jež bylo nutno na základě směrnice implementovat, je ostatně pro většinu evropských států, včetně Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, běžnou praxí již od 90. let minulého století.

Případy „dvojité shody“ jsou ojedinělé. Počet námitek podaných z důvodu shodnosti se starší ochrannou známkou je od počátku roku 2019 v řádu jednotek. Většina sporů se týká spíše podobnosti přihlašovaného označení a starší známky nebo shodnosti jednoho z prvků, které tvoří označení, resp. ochrannou známku jako celek. V takovém případě bylo před novelou, stejně jako je po novele na vůli vlastníka starší ochranné známky, zda na obranu svých práv vystoupí, či nikoli. K obraně slouží institut námitek, jenž mohou třetí osoby po ukončení formálního a věcného průzkumu a zveřejnění přihlášky ochranné známky ve Věstníku Úřadu uplatnit na základě důvodů taxativně vymezených v zákoně o ochranných známkách.

Pokud jde o další soukromoprávní důvody, na jejichž základě lze zamezit zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek, oproti předchozí právní úpravě došlo ke zpřehlednění a upřesnění jednotlivých námitkových důvodů, nicméně výraznějších změn nedoznaly. Výjimkou je vypuštění námitkového důvodu založeného na absenci dobré víry přihlašovatele při podání přihlášky ochranné známky. Nicméně třebaže se této výluky nelze dovolávat v řízení zápisném, třetí osoby ji mohou uplatnit prostřednictvím návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou, a to bez nutnosti prokazovat, jakým způsobem se může pozdější ochranná známka dotýkat jejich starších práv. Není ani zapotřebí, aby nedobrá víra přihlašovatele byla zjevná, což byl požadavek předešlé právní úpravy z hlediska veřejnoprávních důvodů zápisné nezpůsobilosti. Na ochrannou známku, která je prohlášena za neplatnou, se nahlíží tak, jako by nikdy nebyla zapsána.
Velmi významnou změnu, jejíž dopad byl patrný okamžitě s počátkem roku 2019, představuje právo přihlašovatele vyžadovat průkaz užívání starší ochranné známky v řízení o námitkách.
Jak je zřejmé z celkového počtu řízení o námitkách zahájených v roce 2019, tuto možnost využila již řada subjektů, jejichž přihlášky ochranných známek byly napadeny námitkami opírajícími se o vlastnictví starší ochranné známky zapsané déle než 5 let přede dnem vzniku práva přednosti přihlašovaného označení. Ke konci srpna Úřad obdržel 32 žádostí o doložení řádného užívání starší ochranné známky, na níž byly založeny námitky. Nutno podotknout, že každým měsícem dochází k nárůstu počtu těchto žádostí.

Daný institut, byť v zákoně č. 441/2003 Sb. obsažený již dříve, avšak pouze s možností jeho uplatnění v řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou, patří mezi významné nástroje sloužící k odstranění umělé ochrany plynoucí z vlastnictví starší ochranné známky a blokaci na trhu. Jinými slovy řečeno, ochranná známka na příslušném segmentu trhu plní své funkce pouze za podmínky, že je řádně užívána. Vzhledem k tomu, že se její zápis vztahuje k příslušnému seznamu výrobků a služeb, i její užívání je třeba k tomuto seznamu vázat. Není-li ochranná známka pro určité, nebo dokonce pro žádné výrobky a služby užívána, neměla by bránit zápisu jiného označení do rejstříku ochranných známek.

V řízení o námitkách přihlašovatel, jehož přihláška ochranné známky byla dotčena námitkami, může žádat, aby vlastník starší ochranné známky, která je zapsána alespoň pět let, doložil její užívání v obchodním styku. Nedoloží-li namítající řádné užívání, nemůže být námitkám vyhověno, jde-li o jediné starší právo v námitkách uplatněné. Námitky se věcně neprojednávají.

Daný institut má i své další pozitivní stránky, kterými je mnohdy smírné vyřešení sporu mezi účastníky správního řízení. Je tomu tak zpravidla proto, že ač na základě rejstříkových údajů se prioritně mladší označení jeví kolizním v porovnání se starší ochrannou známkou, ve skutečnosti daná označení směřují na odlišné dílčí trhy a k jejich faktickému střetu nemusí docházet. Potenciální zásah do starších práv se zpravidla zhojí tím, že přihlašovatel odpovídajícím způsobem omezí seznam výrobků a služeb, na nějž se vztahuje námitkami dotčená přihláška ochranné známky, a namítající již na věcném projednání námitek netrvá, resp. námitky se stanou bezpředmětnými. Již nyní je zřejmé, že se předmětný institut osvědčil, jelikož více nově zahájených námitkových řízení je ukončeno dohodou mezi stranami sporu. Dále lze mít za to, že se zamezí sporům, jež v podstatě nemají reálný základ, jelikož starší ochranná známka se vztahuje mj. na produkty, pro něž není na trhu vůbec užívána. Může mít ve vztahu k nim tzv. „blokační účel“, popř. se původně zamýšlené působení na dotčeném trhu neuskutečnilo.

Nakolik se však zavedení nástroje odrážejícího skutečný stav na trhu promítne v řízeních o námitkách s tím, že námitky se stanou alespoň v části neopodstatněnými s ohledem na neprokázání řádného užívání starší ochranné známky v obchodním styku, v tuto chvíli ještě nelze určit.

Implementace směrnice do národního práva přispívá k zajištění obdobných podmínek ve známkoprávní oblasti v rámci EU. Aktuální právní úprava ve věci ochranných známek se přizpůsobuje moderním trendům ve společnosti v důsledku nových technologií, je vstřícnější k podnikatelskému sektoru a postihuje nesoulad plynoucí z formální ochrany a skutečného užívání označení v obchodním styku, což lze považovat za významné nástroje pro vytváření zdravého tržního prostředí.

Ing. Iveta Matajová,
vedoucí oddělení sporných řízení,
a Ing. Josef Dvornák,
zástupce předsedy
Úřadu průmyslového vlastnictví