Ing. Tomáš UrbanO vodě a jejím významu začínáme mluvit s úctou i obavami. Zjišťujeme, že její dostatek a čistota není zas až takovou samozřejmostí jako v minulosti. Mnozí z nás uvažují o tom, jak s ní lépe nakládat, vznikají firmy, jejichž business je s vodou spjat zcela bezprostředně. O správné hospodaření s ní dbá již sto let Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.l., v Praze. Má za sebou historii plnou činorodosti, úspěchů a stále široký záběr aktivit vyvěrajících z celospolečenské po­ptávky. Hovořila jsem o tom s ředitelem Ing. Tomášem Urbanem:

Století výzkumu, nápadů, nových myšlenek, doporučení, projektů k tomu, aby naše země správně hospodařila s vodou a starala se o ni jako o cenný a nezastupitelný zdroj života. Jak se dá taková doba rekapitulovat?

Není jednoduché popsat období sta let, ať už jde o lidský život, nebo o existenci firmy. Už jen když si uvědomíme, kolika změnami si za tu dobu prošla česká společnost, tak sto let jsou vlastně celé naše novodobé dějiny. 

Náš ústav byl založen velmi brzy po založení Československé republiky, konkrétně schválením na schůzi ministerské rady 9. prosin-
ce 1919 a to s pracovišti v Praze, Bratislavě a Užhorodě. Bylo to období změn, nových vizí a velkých cílů, na druhou stranu však nový stát musel zajistit fungování běžných činností, které vnímáme jako samozřejmé od zásobování potravinami přes novou měnu, policii a armádu až po státní instituce. Mezi tím vším se pak objevila i potřeba zabývat se vodním hospodářstvím. Samozřejmě, ani náš ústav nevznikal na zelené louce, jeho kořeny lze najít v bývalém Rakousko-Uhersku, ale pro složitost doby ovlivněné 1. světovou válkou jej lépe je vnímat spíše po stránce odborné než návazností na jednu konkrétní organizaci.
Je však skutečně úžasné sledovat jak složité procesy, vlivy i náhody vedly k tomu, jakou pozici dnes výzkumný ústav ve společnosti zastává. O důležitosti ústavu pak svědčí i to, že již za dva roky mu byla vyčleněna nová lokalita a přidělen rozpočet ve výši na tu dobu astronomických 5,5 milionů korun. Ústav pak mohl začít stavět budovy, které jsou základem našeho areálu v pražské Podbabě dodnes.
Je potěšitelné sledovat, kolik uznávaných odborníků, vědců a řídicích pracovníků bylo s ústavem spojeno či přímo ústavem prošlo, případně pro kolik důležitých organizací zabývajících se vodou byl základem, mj. se z něj odštěpily meteorologické služby, které se staly základem Českého hydrometeorologického ústavu nebo ze slovenské pobočky vznikl slovenský Výskumný ústav vodného hospodárstva.
O stavu společnosti v určitých obdobích pak vypovídá i to, kdy jsme si mohli k názvu přidávat jméno našeho prvního prezidenta
T. G. Masaryka, a kdy nám naopak byla tato možnost odepírána.

Lze stručně charakterizovat, co zásadního váš ústav k péči o vodní zdroje, a nejen o ně, dal našemu státu?

Záběr má náš ústav skutečně široký, takže je složité vybrat jen několik úspěchů, ale za zmínku určitě stojí účast při přípravě prakticky všech velkých vodních staveb realizovaných na území naší země, možná bude čtenářům blízká příprava a realizace zdrojů pitné vody pro Prahu: Káraný a Želivka. Pro odborníky je pak velmi důležitý výzkum v oblasti čištění odpadních vod, hodnocení jakosti povrchových i podzemních vod, spolupráce na tvorbě vodohospodářských či povodňových plánů a nyní i řešeních pro období sucha. Atraktivním je rovněž výzkum z pohledu pesticidů, farmak či drog ve vodě. Ústav má i radiologickou laboratoř a je součástí radiologické sítě v případě ohrožení vod radioaktivními látkami. Nesmíme zapomínat ani na výzkum migrace lososovitých ryb, včetně posuzování tzv. rybích přechodů, kterými ryby mohou překonávat překážky v tocích řek.

Jaká je prognóza pro klima u nás? Bude v následujících desetiletích dostatečně pršet a sněžit, nebo spíše ne? I při vší úctě k novým technologiím – dá se to vůbec předpovědět?

Odpověď by měla být směrována spíše na Český hydrometeorologický ústav, který má tyto předpovědi ve své kompetenci, ale dá se říct, že celosvětové klima se mění a dlouhodobá předpověď se dá se odhadovat jen velmi složitě. Naši dědové, ale i babičky, abychom to měli genderově správně, měli odpozorované pravidelné přírodní cykly, které nám nyní nefungují. V novodobé historii byla sucha dva tři roky, výjimečně čtyři, nyní však máme sucho již šestým rokem.
S velkou pravděpodobností se však dá očekávat, že bude celkově tepleji. Již několik stupňů navíc však má dalekosáhlé dopady. Znamená to teplejší zimu, ta má za následek méně sněhu, to ovlivní vsakování vody, a tím jí dostaneme méně do podzemí, tedy i do studní, ale i řek.

Větší teplo znamená vyšší výpar, tudíž sušší léto, zatažení a následně erozi půdy, horší výnosy zemědělců a opět méně vody v řekách atd. Čtenáři si jistě všimli, že nemáme jen málo sněhu, ale jsou častější i krátké, ale prudké lijáky, způsobující bleskové povodně, případně rychlý odtok vody bez toho, aniž aby se zadržela v krajině. A určitě nikomu neuniklo, že jaro a podzim prakticky vymizely.

Využívají vašich služeb firmy, například zemědělské, ovocnářské, specializující se na chov ryb nebo ty, které se zabývají lodní dopravou?

Jsme znalecký ústav, máme laboratoře na analýzu jakosti vody, provádíme posudky i průzkumy, takže naše služby využívají nejen firmy, ale i běžná veřejnost. Většina činností se však skutečně odehrává především v podpoře státní správy a v celostátním výzkumu.

Určitě vytváříte speciální projekty, na jiných participujete, připomínkujete vynálezy či patenty nebo je sami přihlašujete. Nač jste za posledních deset let skutečně hrdi? Co se podařilo?

Deset let je pro výzkum poměrně krátká doba, ale já si cením spolupráce s Ministerstvem životního prostředí na projektech zaměření na mitigaci a adaptaci dopadů klimatických změn, včetně tvorby předpovědního systému pro sucho tzv. HAMR, spolupráci s podniky povodí, ať již při revitalizacích toků, nebo i přípravě stavby vodních děl, mimochodem, právě nyní jsme dokončili fyzikální model pro analýzu hydrologických procesů na vodním díle Vranov mj. zásobujícím pitnou vodou oblast Vysočiny. Pokud by tedy zájemci chtěli vidět přehradu Vranov, tak nemusí jezdit až na Moravu, ale mohou se podívat na náš model. Účastníme se i velmi zajímavých projektů s Ministerstvem kultury např. tzv. zatopené kulturní bohatství nebo mapování vodárenských věží. Nemohu pominout velmi atraktivní spolupráci s pražským magistrátem na projektu Pól růstu, kdy komplexně hodnotíme vodní hospodářství v Praze, ať už jde o kvalitu pitné vody, včetně již zmiňované Želivky a Káraného, či o rekreační potenciál aglomerace nebo dopady klimatických změn na život v Praze.

Prioritou je výzkum. Čeho se v současnosti týká především?

Máme přes 30 různých oblastí činností a ve všech vyvíjíme nějakou aktivitu, takže bych nerad na někoho zapomněl, ale výzkum se v poslední době zaměřuje, a to nejen v České republice, ale v celé Evropě, především na zabezpečení vodních zdrojů v době sucha, kvalitu vod a předcházení povodním. Je vhodné připomenout, že náš ústav se nezabývá jen vodou, ale i výzkumem v oblasti hospodaření s odpady a obaly, kde je další nepřeberné množství úkolů, které by se měly řešit.

Pitná voda se stává na planetě nedostatkovou. V ČR dochází na mnoha místech také. Důvody jsou různé, ale většina odborníků se shoduje na tom, že jsme se s ní nenaučili řádně hospodařit. Myslíte si to také?

Nesdílím zcela tento názor, pokud se zaměříme na spotřebu vody. Češi patří mezi naprostou špičku v minimální spotřebě vody na osobu a den, kdy jsme s našimi 89 litry hluboce pod spotřebou jiných zemí a jsme téměř na hranici hygienického minima. Co však neumíme, je zadržet vodu v krajině, a především dostat ji pod zem. Česká republika je střechou Evropy. Žádná řeka k nám nepřitéká, závisíme jen na tom, co nám naprší. Není jedinečné univerzální řešení, ale je nutné využít všech možností od vsakování dešťové vody přes mokřady, rybníky či vodní nádrže. Žijeme v době, kdy se očekává, že vše zařídí stát, ale v tomto případě můžeme začít snadno u sebe, na své zahrádce, nebo se i zamyslet nad tím, co vyléváme do odpadu. Vše totiž nakonec skončí v řece nebo v zemi a řečnická otázka zní: „Odkud čerpáme vodu na pití?“

Která z cest k rozumnému hospodaření s vodou a pitnou vodou se vám zdá efektivnější – osvěta, nebo legislativa?

Určitě je důležitější osvěta. Měli bychom se chovat podle svého přesvědčení a vědět, proč se něco musí nebo nesmí dělat než se slepě řídit pravidly a spoléhat na regulaci státem, a to ať již pozitivní formou dotací, nebo negativní pomocí pokut a zákazů.

Co o vodě ještě nevíme?

„Vím, že nic nevím,“ řekl Sokrates, a to platí i o vodě. Přestože slavíme sto let existence našeho výzkumného ústavu, tak se stále objevují další a další výzkumná témata, upřesňování toho, co známe, odstraňování omylů či propojování našich znalostí se zkušenostmi sousedů. Nebojím se tedy o to, že bychom neměli co zkoumat, ale spíše o to, abychom měli dost zájemců o studium v oboru vodohospodářství, a především, aby naše společnost byla natolik vyspělá, aby ve výzkumech pokračovala a nepokoušela se opět poroučet větru a dešti a měnit názvy organizací.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi