Zdánlivá maličkost – jeden podpis na jedné, vulgárně řečeno, nevýznamné smlouvě. Jediný podpis, který stvrdí, že si organizace vyjdou vzájemně vstříc v propagaci užitečného projektu. Ten podpis byl potřeba „dodat“ za pár dnů. „To u nás nepůjde,“ jako bych slyšela ozvěnu za ozvěnou z úst slečny, která to měla v příslušné organizaci na starost. „My máme procesy nastavené tak, že podepsat smlouvu trvá více než měsíc, opravdu.“ No, potěšpánbůh, usmála jsem se v duchu vědoma si toho, že i já se s řadou věcí loudám, když nevím, čemu dát přednost, když opravdu nestíhám. Ale měsíc na dvě stránky textu, když vlastně až o tolik moc nejde, „jen o vstřícnost“? No, co se dá dělat. Státní organizace má svá pravidla, svůj řád. Znám však i takové (státní instituce a domy), kde jsou procesy a systém o minutách, pochopení a radosti. Ty, kde se minuty v měsíce ani měnit nesmí. A kdyby podle měsíčních řádů neřádů úřadovala malá firma, zaniklo by podnikání v Čechách. Čas není o trvání, ale o rychlosti a chuti přinášet nové možnosti.

Eva Brixi