Dřív tomu tak opravdu bylo. V době mého dětství i mládí byly břehy českých rybníků, přehrad, písníků a řek v létě obsypány těly naháčů bez rozdílu věku. Neříkám, že všichni se nechali zlákat ke koupání, natož pak plavání, ale alternativa v té době téměř neexistovala. Ano, Zlaté písky, Balaton, chladný Balt, ale jen na pár dní v roce. Dnes lid tráví horké dny u svých bazénů. Nejenže si takový luxus můžeme dovolit, ale stále víc propadáme individualizmu a straníme se cizích. Když dnes přijedu ke své vodní pláni, mívám ji jen pro sebe. Občas ji sdílím s nějakým psem, kterého jeho pán přišel vykoupat, v ústraní sedí u prutů osamělý rybář. Cítím se jako největší boháč, protože tolik prostor k plavání nemá ani nejbohatší Čech pan Kellner.
Pavel Kačer
Otevřít PDF
Otevřít PDF
