Obchodování je prý špinavá záležitost, pouhé kšeftaření, a lidé s vysokými morálními kvalitami se k něčemu takovému nikdy nesníží. Neměli bychom proto podléhat trhu, ale chovat se podle pevných etických zásad. Kdo takto argumentuje, používá hrubé manipulace. Jak správně tvrdí náš nejznámější školitel, ing. Ivo Toman, všichni se prodáváme. „Už i malé dítě, když nechce jít spát a chce se déle dívat na televizi, slíbí rodičům, že bude hodné. Uzavře s rodiči dohodu, že pokud bude hodné, může zůstat u obrazovky déle. No uznejte sami, není to také obchod? Není to něco za něco?“ A co se nabízí místo neviditelné ruky trhu (což není nic jiného než nechat spotřebitele, aby si svobodně vybral, co mu nejvíc vyhovuje)? Státní regulace, byrokracie. Moudrý úředník (politik) údajně mnohem lépe ví, co nám prospívá, co škodí, co podporovat a co potlačit. V ne tak vzdálené minulosti učinila socialistická společnost pokus obejít se bez trhu. Zlikvidovala konkurenci, vytvořila monopoly a prosazovala rovnostářství. Bez úspěchu. Všechny snahy, s nimiž přicházejí inženýři lidských duší, zničit tržní vztahy, jsou odsouzeny k nezdaru, i když budou trvat, podle mého názoru, až do skonání světa.

Pavel Kačer