Pozdní léto a začínající podzim mám navždy spojený s dozrávajícím šípkem. Přinést ho do školy plný pytlík od přezůvek patřilo ke každoročnímu rituálu. Dodnes mám v paměti, jak jsme s mámou otrhávali šípkové keře. Také jsme se účastnili soutěží ve sběru starého papíru. Prostě jsem žil v době, kdy děti ještě neměly jen samá práva, ale také povinnosti. Nevidím na tom nic špatného, naopak. Už odmalička jsme se tak učili, že nic v životě není zadarmo. A čím větší úsilí vynaložíme, tím slastnější odměna pak na vítěze čeká v cíli. Rád bych se na chvíli do té doby vrátil, ale vím, že tohle přání se mi nesplní. Mohu si o tom nechat jen zdát.
Pavel Kačer
Otevřít PDF
Otevřít PDF
