Potravináři dnes mají k dispozici celou škálu prostředků, jak snížit náklady na výrobu. Používají místo kvalitních surovin náhražky. Například do taveného sýru místo šunky dají šunkové aroma. Díky chemickým stabilizátorům mohou mít salámy mnohem víc vody, a přesto se nekazí. Evropská legislativa nezakazuje používat „éčka“, musí však být uvedena ve složení výrobku na obalu. Proto ti, kteří nechtějí šidit kvalitu, přecházejí na české cechovní normy, kde je kladen důraz na tradiční technologie a suroviny. Spotřebitel se ve spleti log a nápisů orientuje nesnadno. Jako vodítko mu poslouží česká vlaječka nebo kód CZ. A co se nejvíc falšuje? Právě země původu. Často se za české označují dovozy, u nichž byla na území ČR provedena pouze finální úprava – balení a podobně. A nebo se česká potravina zhotoví jen náležitými manipulacemi s doklady. I to je zatím možné a beztrestné.
Pavel Kačer
Otevřít PDF
Otevřít PDF
