Ti dříve narození mi dají za pravdu: Dodnes vzpomínáme na školu – základ života a na učební předměty dílny, polní a ruční práce. Mnozí z nás na školním pozemku nebo dílně vzali poprvé do ruky jehlu a nit, motyku, rýč, hoblík a pilu. Nevím, proč praktická výuka z osnov zmizela, zřejmě proto, že jsme ji považovali za historicky překonanou. Jenže se ukázalo, že bez řemesla, šikovných rukou, se neobejdeme ani ve věku počítačů a robotů. Není divu, že se zas do škol manuální činnosti vrací a žáci se jim nevyhnou. Je to jen první logický krok k rehabilitaci řemeslné, poctivé práce rukama, která je v dnešní společnosti stejně potřebná jako práce inženýrů a doktorů.
Pavel Kačer