Nad horkými dny si nestýskám, zatínám zuby a vím, že to musíme všichni vydržet. Stejně nám nic jiného nezbývá. Nevím, zda mne někdo pochválí, že plním na 200 procent, asi ne. Očekává se, že je to samozřejmost. Přesto bych si však dovolila vyseknout poklonu všem těm, na které většinu roku hartusíme. Tedy řidičům tramvají a městských autobusů, dělníkům, co opravují dálnice a silnice, plynařům a energetikům, kuchařkám v restauracích a jídelnách, pekařům, i lékařům v sanitkách. Když většina z nás nemůže, oni prostě musí. Zahrávají si se zdravím víc, než je přírodě přípustné. My ostatní, kteří jsme zvyklí na značný komfort, otupme ostří svárů. Hledejme kompromisy tam, kde je to na místě. Buďme ohleduplní.
Eva Brixi