České a moravské víno, jak víme už od císaře Karla IV., má svůj osobitý charakter – „zprv trpké, potom milé zdá se!“ Chuť mu propůjčily tato zem a podnebí. Slunce se spíš nedostávalo, a to zvláště na vinohradech v severnějších oblastech. Hrozny nebývaly příliš sladké a dříve se stávalo, že vinný mošt vinaři „křtili“ řepným cukrem. Tento rok se však pořádky změnily a horké léto se projevilo i na révě. Snad poprvé, co paměť sahá, je cukernatost hroznů dost vysoká a chybí kyselinka. Aby letošní ročník byl chuťově vyrovnaný, musí se vinná kyselina do nápoje uměle přidávat. Vzdor všem předpovědím, že nás čeká za desítky let klima jako na Jadranu, však s jistotou nevíme, zda bude příští rok také tak horko, nebo se pořádně ani v červenci a srpnu neohřejeme. Kdo si pamatuje na šedesátá a sedmdesátá léta 20. století, může dosvědčit, že vlhké a studené léto bylo spíš pravidlem a oproto jsme snili o dovolené u teplého moře (ti šťastnější se tam i vypravili). Otázku, co je lepší, nechávám otevřenou.
Pavel Kačer