Se sousedy bývá potíž. Jeden druhému vidí až do kuchyně a navzájem si lezou do zelí. Tím, že si jsou tak „na ráně“, musí spolu neustále něco řešit. Platí to nejen mezi lidmi, ale i státy a národy. Tentokrát dvě země nehandrkují o metry čtvereční půdy, ale o potraviny. Poláci k nám dovážejí mnoho potravinářských výrobků ve značném množství. Na českém trhu si nachází zejména spotřebitele, kteří víc než na kvalitu hledí na cenu. A občas se stane, že někde něco uletí. Jako teď například maso. Hovězí bylo zkažené, vepřové se salmonelou. Pro konkurenci je to vítaný argument, proč zboží z dovozu nekupovat. Proto se aférka rozmazává. Jenže problém má dvě mince. Chceme vyvážet své produkty, a to i do Polska. A pokud na hranicích, které v rámci Evropské unie vlastně ani neexistují, budou probíhat drastické kontroly přepravovaného exportu a importu, bude to mít na vzájemný obchod devastující účinek. Poláci budou horko těžko prodávat u nás maso a masné výrobky, my u nich pivo. A proto si myslím, že by bylo dobré vzít rozum do hrsti a nevylívat dítě i s vaničkou. Ostatně ať si zákazník sám zvolí, co mu chutná a co ne!

Pavel Kačer