Možná to zní jako příběh z pohádky: Student fakulty informatiky VUT Brnodostane zajímavý nápad. Osloví dva spolustudující kamarády s návrhem dotvořit jej do reálnější podoby a přihlásit do mezinárodní soutěže. Trojice mladých lidí dává havy dohromady, vytvoří nový software, přihlásí do soutěže a ten posléze zvítězí.

Našim aktérům příběhu se později naskytly dosud netušené možnosti, protože jejich nápad v podobě GINA systému pomáhá zachraňovat lidské životy kdykoli někde na planetě dojde ke katastrofě. O software GINA hovoříme se Zbyňkem Poulíčkem (na snímku), hlavním představitelem studentského trojlístku a dnes jednatelem brněnské firmy GINA Software s.r.o.:

Na počátku všeho byl nápad. Jak vlastně vznikl, ceho se přesně týkal?

Z. Poulíček: Jak už to bývá, původní nápad byl velice jednoduchý. Vycházel z problémů, který řešili mí přátelé při cestách ve skupinách do zahraničí, kdy ztráceli spolu kontakt a chtěli nástroj, který jim umožní sledovat vzájemnou polohu v mapě. Soutěž Imagine Cup, do které jsme se s celým týmem přihlásili, pak změnila naše uvažování a i vlivem zničujícího zemětřesení na Haiti se zrodila ústřední myšlenka projektu GINA.

Co bylo pro vás tehdy na fakultě nejdůležitějším rozhodnutím, které vás posléze dovedlo spolu s přáteli do role podnikatelů a manažerů?

Z. Poulíček: Konkrétní rozhodnutí neumím říct, spíš se jednalo o sled událostí, které nám pomohly se rozvíjet technologicky i myšlenkově. Podstatné z mého pohledu bylo, že jsme vnímali a naslouchali tomu, co se děje, co lidé řeší, a také, jaké jsou možnosti pro studenty. Osobně rád zkouším nové věci; myslím, že bylo užitečné být zvědavý. K samotnému podnikání nám pak nejvíc pomohl program MIC Akcelerátor, dnes se nazývá StarCube, který nám doslova ukázal cestu od studentského projektu k úspěšné firmě.

Asi nebylo jednoduché skloubit intenzívní práce na dotvoření nápadu budoucího GINA systému a lokátoru se studijními povinnostmi?

Z. Poulíček: Pokud člověk chce něčeho dosáhnout, nikdy to není snadné. Vždy je dobré vynaloženou energii co nejvíc uplatňovat a to jsme se snažili dělat i při studiu. Vybíraly jsme si předměty a projekty, které nás zajímaly v souvislosti s GINA a tím nás posunovaly dopředu. Škola nám zde dala výborný základ, který jsme mohli díky konkrétním cílům dobře uplatnit.

V mezinárodní soutěži jste s přihlášeným projektem hned napoprvé neprorazili, jak jste to přijali a co bylo pak?

Z. Poulíček: Vyhráli jsme tehdy národní kolo a postoupili do celosvětového finále. Samotná účast v tomto finále byl úspěch a skvělý zážitek, myslím, že v soutěži Imagine Cup konečné umístění není podstatné a přestože jsme se tedy výrazně neumístili, těšili jsme se již významné pozornosti. Dokonce jsme tehdy poskytli rozhovor rádiu BBC, byla to pro nás neobyčejná zkušenost, ze soutěže jsme si odnášeli skvělé pocity a spoustu motivace k další práci.

Jaké okolnosti ovlivnily pozdější mimořádné ocenění projektu?

Z. Poulíček: Máte asi na mysli naše exkluzivní pozvání na celosvětové finále, které se konalo další rok v New Yorku. Myslím, že to byla naše soustavná práce a výsledky. Podařilo se nám skutečně ze studentského projektu vyrůst ve společnost pohybující se na mezinárodním trhu a měli jsme tak čest své zkušenosti a také motivaci předat studentským týmům dalšího ročníku. Potvrdili jsme, že na samotném umístění v soutěži v konečném důsledku nezáleží.

Přetvoření původní myšlenky do zpracování konkrétního software asi nebylo snadné. Co však bylo úplně nejtěžší?

Z. Poulíček: Řekl bych, že vytvoření produktu ze špičkové technologie. Příliš jsme si na začátku neuvědomovali, že samotná technologie ještě z daleka není finální produkt k prodeji. Po prvních verzích systému GINA začala opravdová práce na samotném produktu, na jeho identitě, marketingové strategii a službách s ním spojeným.

Jak s odstupem času hodnotíte pomoc Jihomoravského inovačního centra, které se vás na počátku ujalo a pomohlo dovést studentský projekt do reálné podoby?

Z. Poulíček: Hodnotím ji jako zcela zásadní. Velice nám pomohli s rozvojem firmy, v mnoha věcech nám poradili a stále radí, stali se našimi kolegy a přáteli. O podnikání jsem slyšel krásnou věc, nikdy nelze chybám předejít, každý chyby dělá, ale se správným vedením se lze některým problémům vyvarovat nebo je rychleji překonat, a to bych řekl je role, kterou v našem vývoji JIC zastává.

Založení firmy bylo tedy vyvrcholením péče centra?

Z. Poulíček: Zázemí inovačního centra jistě napomohlo našemu rozhodnutí se do podnikání pustit, ale veškeré riziko a rozhodování spojené se založením firmy i jejím vývojem bylo a je stále na nás. Neřekl bych tedy, že to bylo vyvrcholením péče centra, cestu k firmě jsme si prošlapávali sami, ale bez lidí z inovačního centra by to bylo mnohem těžší a za to jsme jim nesmírně vděční.

Kdy do vašeho života zasáhla společnost Motorola a jak se rozvíjí spolupráce s ní?

Z. Poulíček: S Motorolou jsme začali spolupracovat již poměrně brzy po započetí projektu GINA. Tehdy nás k ní převedli lidé ze společnosti Microsoft a Motorola se pak postupně stala naším významným partnerem a samotná také významně napomohla rozvoji projektu GINA a naší firmy. Díky ní jsme ještě jako studenti mohli záchranáře mířící na jaře 2010 na Haiti vybavit naší technologií instalovanou na odolných terminálech Motorola a už od počátku tak pomáhat těmto profesionálům v záchraně lidských životů.

Jak si dnes vaše firma GINA Software vede?

Z. Poulíček: Jedním slovem skvěle. Naše technologie je na špičkové úrovni a měli jsme možnost si prakticky ověřit, že daleko před konkurencí. Díky tomu stále rosteme a tím, jak se dostáváme postupně do povědomí, otevírají se nám stále nové a nové příležitosti po celém světě.

Kde všude již vaše GINA systémy a lokátory pomáhají zachraňovat lidské životy?

Z. Poulíček: Od počátku projektu to bylo kromě tuzemska Haiti, Japonsko a Libye. Dnes máme největší instalovanou bázi v ČR a pak právě na Haiti, kde krizová situace bohužel stále panuje. Také zahajujeme pilotní provoz v Afganistánu.

Prozradíte některé plány do budoucna?

Z. Poulíček: Stále máme před sebou dlouhou cestu, vzhledem k tomu, že je ale nekonečná, se to asi nikdy nezmění. Již nyní jsme partnerem pro každou společnost nebo organizaci, která potřebuje řešit bezpečnost lidí v terénu nebo jejich taktickou komunikaci v různých koutech světa, a je tedy poměrně těžké předurčit, kudy se náš budoucí vývoj bude ubírat. Naším cílem je především sdílet naše zkušenosti a technologiemi pomáhat k ochraně a záchraně lidských životů kdekoliv ve světě.

připravil Jiří Novotný