Známý povzdech „Jak ten čas letí“ by se dal aplikovat na řadu aktivit kolem nás. Byl jsem požádán o několik postřehů, které by přiblížily pohled na vznik a počáteční období třicetiletého vývoje České společnosti pro jakost. Přesto, i když ne všechny rozhodující okamžiky moje paměť uchovává, se pokusím zmapovat tuto etapu vývoje, tedy období prvních deseti let po roce 1989.

Ing. Pavel Ryšánek

Nejprve ale krok do (pre)historie

Bylo by samozřejmě možné a vhodné začínat o kvalitě a „kvalitářích“ již v době první republiky či ještě dříve, ale omezím se na období po druhé světové válce.

V letech 1945 až 1960 se u nás objevily první skupiny zájemců o problematiku kvality, kteří se snažili o vytvoření zájmových organizací odborníků s tímto zaměřením. V jejich čele stáli dr. Anežka Žaludová a prof. RNDr. František Egermayer, dnes právem označovaní za guru kvality v ČR.
Významné v historii péče o kvalitu je pak období 1967 až 1971, kdy byla ustavena první samostatná organizace kvalitářů – Československá společnost pro jakost (1967). Následně byl rok 1969 vyhlášen Československým rokem jakosti, a největším úspěchem této Společnosti bylo uspořádání 13. výroční konference Evropské organizace pro řízení jakosti (EOQC, dnešní EOQ) v Praze. Bohužel v období normalizace, v roce 1971, byla tato společnost kvalitářů zlikvidována.

Postupem času byla ale nahrazena novými subjekty. Byly to Komitét pro jakost a spolehlivost (KJS) České rady ČSVTS s A. Žaludovou a Celostátní odborná skupina pro jakost (COS) při Strojnické společnosti ČSVTS, jejímž vedoucím byl F. Egermayer. Obě skupiny pracovaly především v oblasti vzdělání, byly pořádány kurzy, semináře, kulaté stoly i celostátní konference. Působily i přímo v podnicích.

Díky zahraničním kontaktům A. Žaludové a F. Egermayera byli na tyto akce zváni odborníci v oblasti kvality z celého světa, kupříkladu pánové Hromi, Juran (otec moderní filozofie kvality), Kral a další. Studenti postgraduálního studia ČVUT a dalších škol mohli získat cenné informace o řízení kvality v Japonsku (Ishikawa, Deming – otec japonského zázraku v kvalitě), Švédsku (Dr. Sandholm,) Německu (prof. Masing) a USA (Crosby, Godfrey – TQM) a další. To se pozitivně projevovalo na úrovni znalostí účastníků. Velkou ztrátou bylo pak úmrtí F. Egermayera v říjnu 1989, tedy krátce před listopadem a následným vznikem dnešní ČSJ.

Anežka Žaludová Můžeme konstatovat, že díky uvedeným skutečnostem byla česká kvalitářská veřejnost na změny, které pak nastaly po roce 1989, odborně poměrně dobře připravena. Chyběla však jednotná zájmová organizace, která by mnohdy rozdílné názory na vývoj péče o kvalitu v ČR na demokratických principech usměrňovala.

Vznik ČSJ a signál pro další významná léta

Je dnes již samozřejmostí chápat, že 17. listo-pad 1989 znamenal signál nejen k zásadním politickým změnám, ale i ke změnám v celé společnosti. To se týkalo i výše uvedených kvalitářských subjektů, ve kterých se formovaly skupiny připravující ustavení samostatné jednotné organizace – České společnosti pro jakost. První návrh stanov České společnosti pro jakost byl u Ministerstva vnitra registrován již 12. prosince 1989.

Přes některé přetrvávající rozpory a podezřívání se podařilo v prosinci 1989 vytvořit společnou pracovní skupinu (COS + KJS), která vyzvala v lednu 1990 členy obou uskupení a kvalitáře působící v organizacích a pobočkách bývalé VTS na krajské i podnikové úrovni ke spolupráci. Společná pracovní skupina pak následně svolala na 10. února 1990 ustavující konferenci České společnosti pro jakost (ČSJ).

Konference se konala v Praze v Národním domě na Vinohradech, byly na ní přijaty nové stanovy a organizační struktura Společnosti. Bylo zvoleno předsednictvo a revizní komise. Předsedou se stal Ing. Vladimír Votápek, čestnou předsedkyní pak byla jmenována Dr. Anežka Žaludová. ČSJ byla vytvořena podle zákona č. 83/1990 Sb. jako občanské sdružení. Základním členstvím je členství individuální, je ale možné i členství kolektivní.
Mezi základními úkoly, které předsednictvo „do vínku“ dostalo, bylo zejména rozšíření činnosti ČSJ na celé území ČR (zakládání regionálních poboček), odborná činnost (vzdělávání, odborné akce, zahraniční spolupráce apod.) a dobrovolné vytváření odborných skupin.

Další rozvoj odpovědné organizace

První řádný sjezd ČSJ, který se sešel 23. března 1991, pak ukončil etapu „Založení ČSJ“ a nastolil úkoly pro etapy další (rozvoj odborných aktivit, profesionalizace ČSJ a další), jejichž cílem bylo, a vlastně i dnes stále je, vytvořit z ČSJ nepolitickou, nezávislou, hrdou, odpovědnou a kvalifikovanou organizaci působící v oblasti kvality v ČR i v zahraničí.

Aktivity tohoto období se staly pro další (odborný i ekonomický) rozvoj ČSJ klíčové:

• Vzdělávání zaměřené na pracovníky výrobní sféry – mistry, pracovníky technických kontrol, manažery jakosti, techniky jakosti i kurzy pro vrcholové pracovníky.
•  Nedoceněným, ale mimořádně důležitým výsledkem bylo vítězství ČSJ ve výběrovém řízení Škoda Auto na vzdělávání pracovníků firmy a jejích dodavatelů v oblasti kvality. Spolu s následným navázáním spolupráce s německým VDA (Sdružením automobilového průmyslu) a možností překládání a prodeje publikací VDA QMC v ČR a SR to byly rozhodující momenty v orientaci ČSJ na vzdělávání (a ekonomickou stabilizaci) v dalších letech.
• Vydavatelství ČSJ: první publikace a vydání prvního čísla Zpravodaje ČSJ (1990) – trvalá aktivita odborně, prestižně a ekonomicky přínosná.
  n Odborné akce a semináře: ihned od roku 1990 – základem byla (a je) vysoká odborná úroveň přednášejících a aktuálnost a konkrétnost témat.
• Spolupráce se zahraničními certifikačními společnostmi (kupř. RW TÜV).
• Spolupráce s ÚNMZ: ÚNMZ přenechává ČSJ zastoupení ČR v orgánech EOQ. ČSJ se stává řádným členem EOQ (1993).
  n Založení Sdružení pro Cenu ČR za jakost (SCJ, 1993): První projekt Národní ceny za jakost; ČSJ zpracovává pro MPO projekt Czech Made, SCJ realizátorem projektu.
• Profesionalizace aparátu: Je vytvořena funkce manažerky vzdělávání (Ing. Olga Lokajíčková, 1993) a v témže roce jmenován i výkonný ředitel (Ing. Pavel Ryšánek).
• Vedle toho vzniká postupně širší lektorský sbor pro vzdělávání s účastí mladších členů ČSJ.
• Vznik střediska pro certifikaci pracovníků (1994). V roce 1993 vytváří EOQ tzv. Harmonizované schéma pro vzdělávání a certifikaci pracovníků. Pro ČSJ to znamenalo přizpůsobit požadavky na vzdělání osob (Manažer kvality, Auditor kvality) požadavkům EOQ a vytvořit středisko, které by akreditaci ČSJ k této činnosti opravňovalo. Bylo třeba získat národní akreditaci k certifikaci osob v oblasti kvality od ČIA. To se povedlo – první Osvědčení o akreditaci ČSJ k certifikaci osob má datum 23. 12. 1994. Osvědčení od EOQ jsme získali v následujícím roce.

Rokem 1994 skončilo období vytváření základní struktury ČSJ. Vedle aktivit „non profit“ (občanské sdružení – spolková činnost) vzniká struktura činností zajišťovaných profesionálními útvary:

Pod výkonným ředitelem pracují střediska odborných akcí a poradenství, vzdělávání, vydavatelství, personální certifikace a hospodářské středisko. Takto vstoupila ČSJ do další pětiletky svých činností.

Rok 1997 je třeba zmínit proto, že v něm byl ukončen proces certifikace střediska vzdělávání podle normy ISO 9001 (certifikaci provedlo Bureau Veritas Quality International, slavnostní předání certifikátu v lednu 2007, hotel Adria v Praze).

V roce 1998 ČSJ vyhlásila první ročník Ceny Anežky Žaludové, nejvyšší personální ocenění za přínos v oblasti kvality v ČR. (V následujícím roce bohužel A. Ž. náhle zemřela.).

Z dalších aktivit 1998 je nutno vzpomenout společný kongres EOQ a EFQM v Paříži v roce 1998, kde vzniká tzv. Evropská charta kvality; ČSJ přijímá a dlouhodobě realizuje Chartu kvality ČR (Ing. Miroslav Jedlička). Je také vytvořen základní materiál „Národní politika kvality“ pro vládu ČR.

V roce 1999 rozhodlo předsednictvo ČSJ o vytvoření certifikačního orgánu (CSQ-CERT) pro certifikaci systémů jakosti, HACCP a C-o-C.

Končí první desetiletí existence a práce České společnosti pro jakost.

Co bylo kromě toho – a dále...

Záměrně jsem se zde vůbec nebo podrobněji nezmínil o mnoha aktivitách ČSJ ve spojení s každoročním Evropským týdnem kvality, Národní politikou kvality, činností Národního informačního střediska podpory kvality, činností Rady kvality, vznikem Centra excelence, Národní cenou kvality nebo Programem Česká kvalita, spoluakcemi se Sdružením pro Cenu ČR za kvalitu (SCJ), členstvím ČSJ v EFQM a bojem o Národní partnerství v EFQM, modelem CAF (pro veřejný sektor), iniciativou Global Compact nebo členstvím v zahraničních organizacích a obecně zahraniční spoluprací, kongresem EOQ 2007 v Praze a dalšími. To jsou jiné příběhy, byť v nich ČSJ hrála důležitou, někdy rozhodující roli. Ukazují na nezastupitelnou roli ČSJ všude tam, kde šlo o realizaci myšlenek kvality. To platí i o aktivitách ČSJ dnes.

Ing. Pavel Ryšánek