Co je to kvalita? Vnímáme ji v celé šíři? Liší se obsah tohoto pojmu ve srovnání s dobou před 30 lety? Jak ji správně charakterizovat? Proč má smysl o ní hovořit? Otázek by bylo pro nadšence a příznivce diskuzí nad uvedeným tématem jistě dost.

A prostoru k vymezení dalšího, nového rozměru kvality v nejširším pojetí také. Hovořila jsem o tom s prof. Ing. Růženou Petříkovou, CSc., jednou z osobností, která se kvalitou zabývá celý svůj profesní život, působí například v Radě kvality ČR a je členkou České společnosti pro jakost.

Myslíte si, že je celospolečenské chápání kvality na dostatečné úrovni? Že se jí věnuje náležitá pozornost napříč obory, napříč generacemi, v organizacích, firmách, ve školách?

Je zřejmé, že dnešní pojetí kvality se diametrálně odlišuje od pojetí, které u nás převládalo v minulosti, přesto musím bez jakýchkoliv rozpaků a přemýšlení odpovědět, že ne. Ne, celospolečenské chápání kvality na dostatečné úrovni v současnosti není, a to ani v jedné z oblastí, které uvádíte. A změnit toto vnímání kvality v souladu s nastavenými principy nebude vůbec jednoduché.

Dovoluji si jen připomenout, že oblast řízení kvality prochází velkou transformací spojenou s digitalizací, umělou inteligencí, vymezují se nově změny v očekávání zákazníků i v legislativě. Jednoduše řečeno, otevírají se v této oblasti další příležitosti, plné nečekaných změn a výzev pro nás všechny, a to ve všech sférách našeho života, v tom profesním i osobním. Nabízí se nám tedy velká příležitost pro změny i ve vnímání kvality, lidé by měli konečně pochopit, že řízení kvality není už dávno v pouhém zavádění postupů, metod a technik, ale že cílem je rovněž to, na co jsme krapet pozapomněli, a to je celková změna kultury v organizacích, firmách.

Jsem proto velice ráda, že jsem byla zhruba před dvěma lety oslovena a přizvána dvěma „renezančními“ kolegy (Zdeňkem Čančurou z ČEZ a Karlem Volencem z ELLY) ke spolupráci v rámci příprav konference Kvalita ve Valeči s tematickým zaměřením, které mne tenkrát jednoduše řečeno „dostalo“: Návrat k tradičním hodnotám a významu pojmu kvality.

Vy se kvalitě, potažmo managementu kvality, věnujete celý svůj profesní život, žijete s ní a pracujete v souladu s principy, jimž věříte... Je to těžké?

Pro mne to těžké není, je to samozřejmostí. Ale je potřeba, aby se kvalita v jakémkoli vhodném vztahu dostala do povědomí i široké veřejnosti, nejen specialistů. V rámci opravdu bouřlivé diskuze zmíněné konference, které se zúčastnili odborníci jak z firem, tak i z akademické sféry, jsme tak opět nastolili zdánlivě triviální, avšak stále závažné otázky, související s novým vnímáním a posláním kvality. To, jakou pozornost a jaký význam budou lidé v naší společnosti i mimo ni (výrobci, dodavatelé, kontrolní a státní orgány, akreditované subjekty a další) přikládat pojmu kvalita, je obrazem kultury celé naší společnosti. Je si proto nutné, se vší vážností, uvědomit, že chápání tohoto klíčového pojmu ovlivňuje postoje lidí, a tím i míru a rovněž způsob dosahování kvality. A navazující konference ve Valeči v loňském roce už svedla dohromady opravdové příznivce kvality, kteří tento nastavený trend pochopili a opět se akce zúčastnili, aby ukázali, co pro ně kvalita znamená, co pro ni každodenně dělají a co nám všem přináší. Slovy vynikajícího majitele úspěšné společnosti Linet Zbyňka Frolika, se i kvalita konečně stává u některých z nás předmětem touhy, a nikoliv pouhé volby... À propos, v těchto aktivitách pokračujeme i v současném období širších diskuzí ve vybraných pracovních skupinách v rámci odborných sekcí Rady kvality ČR s cílem dostat kvalitu, když ne před ryze ekonomický rozměr, tak minimálně alespoň na stejnou úroveň, ostatně tak, jak to před mnoha lety vnímali a nastavili vynikající guru kvality Demming, Juran, Žaludová. Pevně věřím, že se k tomuto tématu v některém z příštích vydání Prosperity vyjádří třeba právě jeden z výše jmenovaných kolegů, třeba Ing. Zdeněk Čančura, ředitel kvality JE Temelín a Dukovany.

Mělo by význam, aby se i na základní škole děti jednoduchou formou vedly ke kvalitě, učily se o ní?

Zmínila jsem roli Rady kvality ČR, respektive jejích odborných sekcí, z nichž se některé v současnosti angažují na aktivitách mimo jiné spojených právě s kvalitou vzdělávání, a já jedním dechem dodávám, že je právě nyní nejvyšší čas věnovat se kvalitě nejen na středních a vysokých školách, ale už, jak sama říkáte, odpovídající jednoduchou formou i na školách základních.

V tomto kontextu si dovoluji vrátit do nedávné minulosti, právě k činnostem jedné z odborných sekcí, která se věnovala kvalitě ve vzdělávání, a to původně ve všech uvedených formách, včetně primárního školství. Řada našich členů tak úspěšně participovala na prvních významných projektech s cílem zlepšit systém zajišťování a hodnocení kvality vzdělávání, žel, zatím pouze v oblasti terciárního školství. Do zákona o vysokých školách se nám ale podařilo zapracovat dodatek týkající se systému zajišťování kvality vzdělávacích a jiných tvůrčích činností na vysokých školách a univerzitách, soubor kritérií (dle rámce Modelu EFQM) v plné míře zohlednil standardy pro institucionální akreditaci, uvedené později v nařízení vlády o standardech ve vysokém školství... Výstupy z projektu slouží dodnes jako nástroje interního rozvoje neustálého zlepšování systému řízení kvality na VŠ, tak i nástroje externího posuzování kvality VŠ ze strany akreditačních orgánů, pověřených MŠMT. A teď se dostávám znovu k přímé odpovědi na otázku. Na základě mnoha ověřených zkušeností z tuzemska i zahraničí už víme, že začít s kvalitou až na vysoké škole je příliš pozdě, je tedy téměř nutností přizpůsobit a posunout všechny výše zmiňované aktivity postupně i na úroveň středních, a mírou přiměřenou dokonce i na úroveň základních škol. Já pevně věřím, že se nám to může podařit... Na poslední videoschůzce týmu „zainteresovaných“ jsme už hovořili o potřebě, jak co nejrychleji ustavit pracovní skupinu „srdcařů“ a s využitím některých dostupných modelů (i zahraničních) postupně vydefinovat, co je to kvalita ve vzdělávání, abychom poté mohli rozšířit její základní atributy (s příslušnou metodickou pomocí a podporou vhodných studijních textů či publikací) i do prostředí středních a základních škol.

V povědomí veřejnosti panuje názor, že kvalita je cosi samozřejmého, jasného, to zejména hodnoceno očima spotřebitele, ale zároveň akademicky složitého. Jak to vnímáte vy?

Ano, dostali jsme se do této polohy, že kvalitu mnohdy vnímáme jako samozřejmost, nutnost, ostatně obklopuje nás na každém našem kroku. Dodnes úvodem svých přednášek stále ještě spojuji kvalitu s radostí, kterou prožíváme jako její spotřebitelé či uživatelé vždy, když jsme spokojeni – jak prosté! A k definičnímu vymezení kvality stále ještě využívám to jednoduché a srozumitelné: Kvalita je, když se vrací zákazník, a ne výrobek, tomuto pojetí přece porozumí i dítě školou povinné, když k tomu přidáme nějaký ten jednoduchý, třeba i pohádkový příběh či příklad.

Řízení kvality se za svého života věnoval rovněž velmi pečlivě profesor Milan Zelený, s nímž jste úzce spolupracovala. Jaký odkaz nám v tomto směru zanechal a v čem bychom se jeho názory mohli inspirovat?

Milan Zelený velmi často ve svých přednáškách i textech zdůrazňoval významnou roli kvality v řízení organizací, a to mj. rovněž vždy, když měl příležitost v rámci svých pravidelných vystoupení na konferencích Kvalita-Quality v Ostravě. V tomto kontextu si dovolím připomenout pár jeho inspirujících poznámek (volně citováno): Kvalita výrobků není tak důležitá jako kvalita procesu, který k výrobku vede. Naopak kvalitní proces má za následek kvalitní výrobek... Jak logické spojení. Je toho mnoho, čím řadu z nás, jeho kolegů, pan profesor navždy inspiroval. Dovolím si připomenout jeden jeho mimořádný dar – uměl s bravurou sobě vlastní klást příhodné otázky, a nás kvalitáře tak často „vytáčel“ do běla. Přiblížím situaci, která se stala téměř pravidlem, když opakovaně přicházel s triviální otázkou: No tak mi konečně, milí kolegové z kvality, odpovězte, co je to kvalita? A my reagovali, přeli se, někteří přezíravě mlčeli, aby nakonec Milan Zelený svoji otázku doplnil otázkou další a reagoval (volně citováno): Mnozí z vás zde hovoříte fundovaně a zasvěceně o kvalitě, abyste ji vzápětí s klidem změřili ukazateli nekvality, zaměňujete komunikaci s pouhou výměnou informací, informace za znalosti a inovace s tradičním vývojem výrobků... Mnohé z nás nakonec vyprovokoval k přemýšlení, abychom mu, často až s odstupem, nakonec dali za pravdu. Profesor Jaroslav A. Jirásek, se kterým byli dobří kolegové, toto naše klání nazýval intelektuální hostinou, při které společně hodují, tedy se radí a přou, odborníci a znalci managementu.

Milan Zelený byl velkým stoupencem Bati a snažil se na jeho myšlenky navazovat a rozvíjet je. Mohla byste to komentovat?

Pan profesor byl nejen stoupencem, ale především velkým znalcem podnikání bratrů Baťových, Tomáše a Jana. Kdybychom se chtěli detail­něji seznámit a inspirovat v tomto směru jeho odkazem, jednoznačně bych zájemcům doporučila jeho sličnou knihu Cesty k úspěchu s podtextem Trvalé hodnoty Soustavy Baťa, kterou příznačně věnoval všem Čechům a Slovákům na jejich cestách k úspěchu. Její třetí a poslední vydání sám autor označil dodatkem, že pravá doba pro uplatnění Baťovského odkazu nastává teprve dnes – já osobně bych ji pojmenovala dokonce příručkou podnikatelských a manažerských znalostí vyplývajících z tvůrčího odkazu Baťů, navíc ověřenou úspěšnou a dlouholetou praxí. Hodnoty obsažené v Soustavě Baťa jsou totiž trvalé a efektivně rezonují s moderními pojmy nové ekonomiky, znalost­ního podniku, globálních trhů, současných komunikačních technologií a udržitelnosti. A ještě jedna poznámka – Baťova soustava řízení bez jakékoliv pochyby představuje i v současnosti jediný ucelený a plně integrovaný systém podnikového řízení.

Kvalita je multioborový prvek, prolíná se (nebo naopak neprolíná) veškerou naší činností a velmi koresponduje s udržitelností a společenskou odpovědností. Poroste v tomto směru její úloha?

Pro moudrá vedení našich podniků sice zůstává kvalita stále tím nejdůležitějším kritériem, rozhodujícím pro jejich konkurenceschopnost, ale... Téměř v každém svém vystoupení, stejně jako ve výuce řady předmětů spojených s kvalitou, trvale poukazuji na nutnost integrovaného pojetí kvality, ke které dnes neodmyslitelně dále patří nejen problematika životního prostředí a bezpečnosti, ale rovněž řada dalších atributů úspěšného řízení, např. problematika řízení znalostí, řízení rizik, problematika odpovědnosti a udržitelného rozvoje, etika v podnikání, stejně jako dodržování základních morálních pravidel, slušnosti a korektnosti. O významu integrace, myslím si, už netřeba nijak polemizovat. Řada současných odborníků managementu přesto poukazuje na negativní důsledky a ztrátu jakékoliv odpovědnosti za soustavně rostoucí materiální spotřebu a její vliv na přírodu a na nežádoucí vlivy nadměrné spotřeby a rychlý odklon člověka od veškerých duchovních hodnot, a tím i ohrožení společenské etiky a morálky, potažmo ohrožení celé lidské existence. Tento negativistický postoj k současnému technologickému pokroku, snad právě proto, přináší řadu nových revolučních iniciativ, vedoucích ke změně současného životního stylu, který by zajistil nejen udržitelný způsob života, ale i tolik diskutovaný udržitelný rozvoj. A tak postupně registrujeme příklady úspěšného zavedení nových pořádků nejen ve smyslu pouhého dodržování příslušných normativních dokumentů až po současné komplexní uplatnění kvality v řízení. A to včetně pozitivních dopadů ekonomických a ekologických, stejně jako příklady etického, morálního, korektního či bezkorupčního jednání jednotlivců a organizací, které si zaslouží naši pozornost, publicitu či ocenění veřejnosti.

otázky připravila Eva Brixi