Kvalita je pojem, který dokáže vypovědět o mnohém. Je to rozměr, který hledáme všichni, každý den, a to nejen při nakupování potravin nebo léků. Hledáme ji ve vztazích mezi lidmi, v komunikaci, v řízení firem či státní správy. Souvisí se vším, co děláme, co máme k dispozici, co nás šlechtí, posunuje dál v životním komfortu či morálnímu náhledu na skutečnost. O kvalitě již také byla řada konferencí pod názvem Kvalita – Quality v Ostravě, letos v květnu po dvacáté sedmé. I tentokrát byla Prosperita mediálním partnerem. Přehlídku názorů, analýz, poznatků a příspěvků k diskuzi uspořádala společnost DTO CZ, s.r.o. Jejího jednatele Ing. Alana Vápeníčka, CSc., jsem se zeptala:

O kvalitě hovoříme v různých dimenzích. Jak ji pojala vaše letošní konference?

V termínu 15.–16. května 2018 se v Ostravě uskutečnil tradiční v pořadí 27. ročník konference s mezinárodní účastí Kvalita – Quality 2018. Akce byla pořádána v rámci Národního programu kvality 2018 a proběhla pod osobní záštitou ministra průmyslu a obchodu a zejména předsedy Rady kvality ČR JUDr. Ing. Roberta Szurmana. Vzhledem k probíhajícím i očekávaným změnám v souladu s koncepcí Průmysl 4.0 bylo letošní ústřední motto: Kvalita-Průmysl-Společnost 4.0. V duchu tohoto motta se odvíjel celý odborný program. V průběhu obou jednacích dnů se tak hovořilo a diskutovalo o nejrůznějších podobách možných změn v rámci P 4.0, a to tak, aby se tyto nestaly destruktivními, ale naopak, aby se staly příležitostí či inspirací pro další růst kvalifikace, flexibility, kreativity a inovativnosti lidí. Celkem zaznělo 14 odborných příspěvků a v každém dni byl vytvořen velký prostor pro panelovou diskuzi po jednotlivých blocích.

Nač odborníci zabývající se kvalitou jako fenoménem kladou dnes největší důraz?

Nejdříve bych rád poznamenal, že letos přijali aktivní účast na konferenci mimořádné osobnosti, špičkoví odborníci, teoretici a hlavně praktici, lídři velkých podniků nebo sdružení apod. Bylo rovněž velmi zajímavé porovnání některých aspektů managementu, systému kvality i zkušeností s P4.0 od zahraničních účastníků, jmenovitě ze Slovenska a Polska.
A nač se dnes klade největší důraz? Těžko vybrat jeden, dva aspekty. Přesto zkusím: jsme v období nedostatku lidí v podnicích výrobního charakteru, stejně jako v oblasti služeb. Chybí zvláště ti kvalifikovaní. Se zkušenostmi. Tento stav sice nebude trvat věčně, přesto nikdo přesněji neví, kdy skončí. A organizace musí na danou situaci reagovat. K tomu si přidejme rostoucí tlak na finální kvalitu výrobků nebo poskytnuté služby, potřebu chovat se efektivně, hospodárně, stále inovovat a zlepšovat, sledovat vývoj trhu a potřeby zákazníků, monitorovat konkurenci, aplikovat platnou legislativu a... spoustu dalšího. Automatizace, robotizace (nebo i kobotizace) se pak jeví jako neodvratitelný trend. K tomu tolik vzpomínaná digitalizace, ale tu si také můžeme představit jako enormní nárůst informací s jedním neblahým dopadem – vyznat se v záplavě informací a umět je smysluplně zpracovat. A v uvažování se vrátíme zase zpět k lidem – protože oni to musí vše vymyslet, vyvinout, řídit, kontrolovat, udržovat, reagovat. Znalosti, dovednosti, angažovanost, multioborové vidění lidí rozhodují více a více o úspěchu organizace. Jsme v digitálním věku, ale o to více se zpět vracíme k člověku jako ke klíčovému fenoménu doby.

Alan VápeníčekCo zajímavého v příspěvcích zaznělo?

Zajímavé byly asi všechny a s pýchou mohu tvrdit, že nebylo průměrného vystoupení. Což doložily zvláště reakce účastníků. V odborném programu tak postupně vystoupili Jan Czudek s příspěvkem Koncept P 4.0 v podnikové praxi společnosti Třinecké železárny/Moravia steel, profesor Juraj Sinay s příspěvkem Podmínky pro konkurenceschopnost a udržitelnost automobilového průmyslu v podmínkách Slovenska, pokračoval profesor Milan Zelený s úvahou Znalosti a jejich vztah k novým technologiím. Program určitě kulminoval vystoupením samotného autora koncepce P 4.0 profesora Vladimíra Maříka na zajímavé téma Role znalostí a „vědomí“ strojů, kde mimo jiné uklidnil účastníky, že mediálně proklamované možné sepětí vědomí robotů s cílem porazit člověka skutečně nehrozí.

K velmi zajímavým a inspirativním příspěvkům lze rozhodně řadit ještě ten, s nímž přijel na konferenci ředitel autoklastru MSK Ladislav Glogar k tématu Kolaborativní roboty jako součást Průmyslu 4.0, který bezprostředně vyvolal živou diskuzi. Řeč šla pochopitelně i k cenám za dodání a domestikaci. Na toto vystoupení navázal svým příspěvkem, trochu z jiné oblasti, profesor Jaroslav Nenadál, a to na téma Norma ISO 9004:2018 – Šance nebo promarněná příležitost?

Závěr druhého jednacího dne patřil zástupci vedení společnosti Marlenka International Jaromíru Prokopovi, který všechny přítomné provedl Zrychleným příběhem Marlenky, ukázal, jak se v této společnosti věnují vývoji nových produktů, jak obchodují se světem, jak dbají na technologickou inovaci a jak se potýkali s uplatněním kobota v praxi. Není asi mnoho lidí, kteří mohli navštívit obdobný provoz s výrobou potravin, v tomto případě dokonce s unikátním cukrářským produktem. Velká část účastníků konference přijala pozvání k bezprostředně navazující návštěvě/exkurzi přímo do firmy Marlenka.

Motivovalo vás vystoupení hostů k něčemu? Přemýšlíte o dalších souvislostech, možnostech, významu?

Rozhodně. Svět dnes není, co býval, na co jsme byli zvyklí a čemu jsme rozuměli. Ne že by současný svět a konkrétně podnikový byl takový, že bychom mu vůbec nerozuměli, ale není v silách jedince, byť jen většinu podstatného obsáhnout. Spolupráce, kooperace, sdílení znalostí lidí jsou cestou, jak být úspěšný v podnikání. Zapomeňme, že jmenování do týmu typu: ty, ty a ty budete na tom dělat a předložíte hotový koncept, bude k něčemu. Nebude. Volba lidí ke spolupráci a sdílení bude muset respektovat řadu pravidel. Dokonce naroste ještě významněji nutnost vytvoření podmínek pro práci týmů v organizaci. A možná ještě jedna okolnost – nebudou k dispozici kvalifikovaní lidé pro určitou pozici. O to více vroste potřeba vytvoření takového systému, který nekvalifikovanému umožní v co nejkratším čase do problematiky proniknout.

Už se rýsuje představa, na jaké téma připravíte setkání specialistů v roce 2019?

Rýsuje. Je sice předčasné představovat program, ale jedno je jisté: lidi zajímají praktické zkušenosti a inspirativní využitelné postupy a přístupy v managementu a kvalitě. A přesně k tomu chceme vytvořit vhodnou platformu, kombinací zajímavých sdělení, prezentací a diskuzí. Je nepochybné, že se budeme věnovat jak systémům, tak lidem a práci s lidmi. Nemůžeme pominout, co nového a podstatného přináší digitalizace ke zjednodušení práce a snížení zbytné byrokracie.

Myslíte si, že k vnímání kvality jako systémového přístupu musí člověk dozrát?

A možná svým způsobem ano. Ale nerad bych „dozrát“ spojoval jakkoliv s věkem. Ono by to totiž vypadalo, že systémově nejmoudřejší jsou ti nejstarší. A to rozhodně neplatí. Ve své lektorské i konzultantské praxi se často setkávám s mladšími zaměstnanci, manažery, kteří jsou ochotni o změnách a úpravách přemýšlet systémově, ve vazbách, z hlediska dopadů a rizik. Mají menší sklon k byrokratizaci (spíše nechápou nesmyslnou administrativní zátěž), a dokonce jsou nadšení ve vymýšlení, jak se jí zbavit, kdežto dříve narozené ročníky se s ní smíří jako s nutným zlem, které respektují, neboť je provázelo mnoho předchozích let.
Mám také za to, že naštěstí ubývá zástupců tzv. kindermanagementu, tedy mladých ve funkcích, kterým nechyběla odvaha, rozhodnost a ochota riskovat. To je tak asi úplně vše, co je „zdobilo“. Absentovala strategie, emoce, ale i systém a dlouhodobá vize. Hlavně, co shledávám za velmi pozitivní poslední dobou, je zájem lidí v podnicích přemýšlet, jak se dají některé věci dělat jinak, jednodušeji, s jasným tahem na branku, bez ambice slepého kopírování různých technik a postupů odjinud. Více se uznává, že slepé přebírání nepřináší očekávaný výsledek, než když se trochu zpomalíme a produmáme, jak v našich podmínkách na to. Prostě každá organizace je jiná, protože jsou v ní jiní lidé, jiné podmínky. Kéž by se alespoň o něco snížilo přetěžování lidí, ubylo by rozhodně napětí, a vytvořilo se více prostoru pro komunikaci mezi sebou. Ale to poslední je již z kategorie přání, ne systémového požadavku.

za rozhovor poděkovala Eva Brixi