Přibližně 300 000 lidí v Česku vlastní jako fyzické osoby kus lesa do výměry 50 ha. Tito takzvaní drobní vlastníci mají podstatný vliv na zdraví a odolnost celkem 350 000 ha lesů v České republice.

Iniciativa Sázíme Česko představila v říjnu v Praze výsledky průzkumu „Les očima drobných soukromých vlastníků“, který ve spolupráci s nezávislým lesnickým expertem Alešem Erberem provedla výzkumná agentura Nielsen a její exkluzivní dodavatel ResSOLUTION Group v druhé polovině srpna 2023 na vzorku 312 respondentů. Cílem tohoto ojedinělého průzkumu bylo zjistit skutečné potřeby, preference a zkušenosti vlastníků lesa o rozloze do 50 ha.

Kdo je váš odborný lesní hospodář
Soukromý vlastník lesa má v závislosti na výměře svého pozemku určité zákonné povinnosti. Klíčovou roli při tom hraje státem pověřený odborný lesní hospodář (OLH), lesnický odborník, který musí mít k této činnosti udělenou licenci. Majitelům lesa do 50 ha určí odborného lesního hospodáře stát a stát také hradí náklady za jeho činnost. Vlastník lesa si může zvolit vlastního certifikovaného hospodáře, pokud si jej sám zaplatí. OLH pomáhá vlastníkům s hospodářskými opatřeními v lese, schvaluje například žádosti o dotace a poskytuje poradenství. Zároveň je prodlouženou rukou státní správy lesů, tedy člověkem, který drobné vlastníky lesa kontroluje.

Průzkum Sázíme Česko však ukázal, že 29 % respondentů neví, kdo přesně jejich OLH je, 45 % z těch, kteří o takovém odborníkovi vědí (a neuvedli jen sami sebe), na něj však nemá kontakt. Odborný lesní hospodář 60 % respondentů za posledních pět let sám buď nekontaktoval, nebo si to vlastníci lesa nepamatují. „Z výzkumu bylo evidentní, že velká část drobných vlastníků prostě neví, že na jejich les dohlíží státem pověřený odborník, tzv. odborný lesní hospodář, který jim může pomoci s péčí o les, s přípravou lesa na klimatickou změnu či se získáním dotací od státu,“ řekl spoluautor průzkumu Aleš Erber. „Vidím v tom velké riziko. Les, kde majitelé nespolupracují v součinnosti s OLH, je často hustý a výchovně zanedbaný porost, který je kvůli tomu málo odolný vůči větru a snáze podléhá škůdcům. A to ani nemluvím o přípravě lesů na měnící se klimatické podmínky.“

Na lese moc nevydělávají
Průzkum zároveň potvrdil fakt, že pro drobné vlastníky není jejich les zrovna výnosným businessem, i když nějaký profit generovat může. Za posledních 5 let na lese vydělalo 17 % respondentů, 48 % bylo s příjmy a výdaji na nule a 6 % vlastníků muselo les dotovat. Celých 29 % respondentů se pak lesnické činnosti nevěnuje nebo uvedlo, že neví. „Příjmy mohly souviset s prodejem dřeva z nahodilé těžby po kalamitách a kůrovci, kterou za posledních 5 let provedlo 39 % respondentů, nebo z plánované těžby podle zákona, kterou realizovalo 24 % majitelů lesa,“ uvedla Linda Machová, manažerka pro výzkum společnosti Nielsen, pod jejíž záštitou výzkum probíhal.

Co kdyby přišel kůrovec nebo jiná kalamita
Na otázku „Pokud by váš les postihla kůrovcová kalamita nebo jiná pohroma, co byste byli ochotni investovat do zalesnění holiny?“ odpovědělo 60 % drobných vlastníků lesa, že by byli ochotni investovat svůj čas a fyzickou práci, ­avšak 19 % by na obnovu lesa nechtělo investovat ani svůj čas a práci, ani vlastní peníze či prostředky z dotací. „Pokud je to pravda, pak to znamená, že pětina vlastníků malých soukromých lesů by je prostě i po kůrovci nechala ležet ladem. Pokud by to byl řízený proces obnovy lesů, jehož jsem zastáncem na nemalé části kalamitních holin, neměl bych s tím problém. Je ale otázka, zda to nehraničí s určitou neodpovědností a lhostejností těchto vlastníků vůči svým předkům a sousedům, kteří mají taky les a přistupují k němu jinak. Proto má funkce OLH a dohledu státní správy lesů v tomto směru opodstatněnou roli, kterou by měl stát neustále zdokonalovat, což si ale žádá jasně vyhraněné peníze v rozpočtu MZe,“ vysvětlil Aleš Erber. Na otázku, koho by jako prvního oslovili s prosbou o pomoc, kdyby neměli čas, energii či finance, pak 39 % vlastníků odpovědělo, že by poprosili někoho z rodiny či přátel, zatímco 14 % respondentů by prostě neudělalo nic.

Až 10 % vlastníků by při potížích jako první oslovili dobrovolnické organizace
Při dotazech týkajících se dobrovolnických organizací nabízejících odborné výsadby a navazující práce uvedlo 10 % respondentů, že by se při nedostatku času a peněz jako první obrátili s prosbou o pomoc na tyto iniciativy. Celkem 58 % vlastníků zná nějaký z dotázaných českých projektů na podporu sázení stromů, přičemž nejznámější z nich je Sázíme Česko se 45 %. „Podobně jako ve školství nebo zdravotnictví, i v oblasti péče o les v posledních letech vznikají různé soukromé i neziskové nebo dobrovolnické platformy, které můžou vhodně doplňovat státní systém, a já doufám, že jich bude víc,“ ­řekl iniciátor průzkumu Richard Krajník ze Sázíme Česko. „Drobní majitelé lesa, ale i další nestátní vlastníci, nás často žádají o pomoc při zajištění výsadby a následné péče o jejich les. Naším cílem by měla být spolupráce s místními odbornými lesními hospodáři. Zároveň chceme do lesa přinést novou kvalitu, ať už jde o dobrovolníky, finance, nebo odborné metody. I soukromé lesy totiž nakonec patří nám všem,“ uzavřel Richard Krajník.

(tz)