Slevy, marketingové akce, výhodné balíčky, věrnostní programy, bedýnky, to vše jsou kroky, které oživují zájem spotřebitelů nakupovat tu či onde. Lidé si na to zvykli, nad reklamními a informačními letáky tráví své volné chvíle, snaží se pořídit to, co potřebují, s minimem nákladů.

Je to pochopitelné. Diskuzím politiků a obchodníků, zemědělců a výrobců potravin rozumí méně, nízkopříjmové skupiny obyvatelstva zmínky o tom, že se zdraží máslo nebo cukr, přímo děsí, ať je nakonec skutečnost třeba odlišná. Řeči nemají jasného konce a prý to ani nelze čekat. Co si z toho vybrat, čím se řídit? O názor jsme požádali Ing. Zdeňka Juračku, čestného předsedu Asociace českého maloobchodu, který dění na trhu bedlivě kritickým okem sleduje:

Po řadě diskuzí s nejasnými závěry koncem minulého roku nad cenami potravin se běžným spotřebitelům příliš nadějí na nákup podle jejich představ nedostalo. Mohl by přinést start do roku 2024 i trochu optimizmu?

Byl bych velmi nerad, kdyby tento můj letošní první text vyzněl pro čtenáře pesimisticky. Je o mně totiž známo, že jsem k současné situaci ve státě dosti kritický. Dovolím si tedy v souvislosti s novým rokem být pro změnu více optimistický. Přeji proto hned úvodem všem kolegům bývalým i budoucím, kteří „bruslí“ v tomto velmi nepřehledném ekonomickém prostředí na tenkém ledě, aby byli stejně jako já optimisty a neztráceli trpělivost a vůli jít dopředu. Bohužel musím připomenout, že současná vláda a celá její politická garnitura nám minimálně pomáhá se s touto situací vyrovnat. Vláda si zjednodušuje život a nehledá cestu k narovnání velmi nepřehledného tržního prostředí, a tím umožňuje pokračování mnohého, co ničemu neprospívá. Dokonce podporuje již tak přebujelou šedou ekonomiku, která poctivým podnikatelům ubírá sil, mnoho z nich proto bohužel ztrácí chuť nadále v takovém ekonomickém prostředí podnikat.

Obchodní podnikání a podnikání vůbec vyvolává vášnivé, ale i konstruktivní debaty. Jak se tedy díváte na vývoj cen, zejména potravin? Proč rostou, jak je to s maržemi apod.? Má smysl se o tomto problému vůbec bavit?

Diskuze je život. Čím by se politici a více či méně vyspělí teoretici měli tedy zabývat? A nakonec o čem by se pořád dokola psalo? Teď ale trochu vážně. Plodná diskuze by měla vždy směřovat k nějakému cíli, a to i tehdy, když je ten cíl nejasný. Znám kvantum závěrů a doporučení takto vzniklých. Chyba je v tom, že jejich výsledky se pak velmi těžko definují, a ještě hůře chápou. Problém cen je toho příkladem. Ukažte mi jeden jediný reálný závěr, který můžeme jako výsledek diskuzí bez uzardění přijmout za schopný realizace v praxi a postavit na něm nasměrování k reálnému řešení. Neznám takového vědátora či politika, který by sdělil, že z proběhlé debaty k cenotvorbě lze dovodit, kdo je za tento stav odpovědný, a navrhnout závěr, který je realizovatelný.

Na toto téma se dá napsat vědecké pojednání, ale na to nemáme čas ani chuť, neb čtenář chce rychlé, efektivní a hlavně srozumitelné závěry, nikoliv dohady, které se navíc často dia­metrálně liší. Vidím dva problémy.

V prvé řadě je to nedostatek použitelných podkladů pro důkladný a kvalitní rozbor problému (něco jako vylepšené EET apod.). Druhý problém vidím v tom, že diskuze stojí bohužel většinou v různých názorových rovinách. Na jedné straně je to stanovisko „nadupaných“ teo­retiků, na straně druhé pak závěry odborníků dovozené z praxe. Chybí tedy dle mého názoru efektivní propojení teoretických úvah s prokazatelně odbornou praxí. Osobně jsem si to ověřil při poměrně nedávném hovoru v televizi, kde jsem hájil názor praktika proti chytré a vzdělané, žel teorií svázané oponentce.

Zdá se mi, že na jedné straně jsme všichni, kteří jsme zažili socializmus, toužili po tržním hospodářství, ale při tom se neuvědomovali, že jeho zákonitosti budou platit pro všechny, s čímž je potřeba se smířit... Všechny tržní subjekty tedy podnikají s cílem vydělat, což je celkem pochopitelné. Je tedy vůbec nemorální trestat obchodní řetězce, že se o to snaží, nebo jim to vyčítat?

Nikdy jsem neodsuzoval řetězce za to, že chtějí vydělat. Proto byly založeny a proto expandují do dalších zemí. Mne mrzí, že stát zaspal možnost regulovat jejich nástup k nám tak, jak to učinily jiné země zejména v severní Evropě. Byla to zcela zásadní chyba, která se bude velmi těžko napravovat. Samozřejmě mne však mrzí, že řetězce nedodržely původní, a navíc zveřejněnou strategii, se kterou na náš trh vstupovaly, a to dle počtu obyvatel v dané lokalitě. Nejvíce mi samozřejmě vadí viditelný únik zisků z činnosti řetězců do zahraničí prostřednictvím mateřských firem i jinak. Jsou to mi­liardy, které by se do propadlého rozpočtu určitě hodily. Navíc je zřejmé a prokazatelné, že brzdí rozvoj české výrobní sféry, neboť většinou dle pokynů svých mateřských firem velkou část komodit dovážejí.

Vydělávat však chtějí i zemědělci a zpracovatelé. Mají vůbec šanci? K tomu možná trochu naivní otázka. Lze vůbec skloubit potřeby jednotlivých aktérů a udělat korektní kompromis, který by nastolil harmoničtější vztahy mezi jednotlivými skupinami? Nebo by bylo potřeba přijít s větší podporou prvovýrobců a zpracovatelů jako třeba v Polsku?

Domnívám se, že šance v tržním zmatku a k uplatnění své nabídky na trhu mají všichni. Někteří využijí zcela nepokrytě podmínky, které jim dává rozbujelá šedá ekonomika, další, a těm budiž sláva, proniknou na trh prostřednictvím inovací, rozšířením nabídky, využíváním regionálních kapacit apod. Řekl bych, že zde je pole stále ještě otevřené. Osobně jsem rád, že tento prostor využívají i čeští obchodníci, zejména samozřejmě družstva.

Hodně se také znova hovoří o EET v souvislosti s výkonností české ekonomiky. Pokud by se EET vrátilo, jak by mohlo ovlivnit obchodní vztahy?

Je nutné opětovně zdůraznit, že EET nevymysleli politici či vláda, ale samotní podnikatelé, kteří už se na ten tržní, promiňte mi to slovo, bordel, nemohli koukat. Naší snahou nebylo komplikovat kolegům život, nýbrž pokusit se narovnat trh do podoby, kdy se poctiví podnikatelé budou cítit alespoň z větší části jako rovnocenní partneři s těmi, kdo staví svou budoucnost čistě na šedé ekonomice. My jsme samozřejmě nikdy netvrdili, že EET je všelék na nešvary, které panují v našem hospodářství. Je to výhradně jeden z kroků, které by celou situa­ci pomohly řešit. Pomohlo by to i vládě, protože z EET lze čerpat informace, které by zásadním způsobem dokázaly řešit mnohé, a to i cenotvorné spory. Nutno samozřejmě podotknout, že zavedení EET i přes to, že by to podnikatele stálo nějaké náklady, by přineslo do rozpočtu více než deset miliard korun, a to není k zahození.

Vy jste se vždy za svého aktivního působení v obchodě i v čele řetězce COOP snažil řešit palčivé záležitosti s logikou věci, nadhledem a tak, aby takové východisko mělo praktický smysl. Nemizí dnes tento trend?

Jsem rád, že pro pokračování v mnou započatých aktivitách se našli schopní mladí kolegové, kteří prosazují přijaté principy a přinášejí ve prospěch českého maloobchodu mnohé nové nápady, které zviditelňují český obchod a mají dobrou odezvu u zákazníků. Přeji jim, aby ve svém úsilí vydrželi a nadále šířili dobré jméno českých obchodníků, ale i regionálních českých výrobců, s nimiž se povedlo rozjet novou spolupráci na dobré a kvalitní úrovni. Takže – tento trend zcela jistě nemizí, jen je někdy hůře rozpoznatelný. Mizet ani nemůže, pozitivní energie lidí vždy převládne. I v pohádkách přeci vítězí dobro nad zlem.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi