O možnostech, rizicích, dopadech, výhodách, přínosech umělé inteligence slyšíme dnes a denně. Hodně se o ní hovořilo rovněž na fóru věnovanému kvalitě Dny kvality, jež každoročně pořádá Česká společnost pro jakost. Loni se odehrálo v Praze v listopadu.

Jedno z velmi zajímavých vystoupení patřilo Lucii Nové, odbornici na AI, která je blízkou spolupracovnicí ČSJ. Jí patřily i následující otázky:

Jste odbornicí, která má v malíčku to, jak mají firmy zvládat nástup umělé inteligence a co vše pro tento proces udělat. Co je především důležité si uvědomit, když chtějí být podnikatelé na AI dobře připraveni?

Napřed je potřeba si říct, že umělá inteligence není univerzální řešení všech našich problémů. Je to jen jeden z nástrojů. Velmi mocný, ale pořád jen nástroj. Takže spíš přemýšlejme, v kterých oblastech nám může AI pomoci a za jakých podmínek.

Hlavně v menších společnostech se staršími zakladateli se toho dost bojí a také umělé inteligenci příliš nevěří...

Tomu naprosto rozumím. Čím jsme dospělejší, tím víc si uvědomujeme možná rizika a neskáčeme do nových řešení po hlavě jako ve dvaceti. Navíc sama na sobě vidím, že doteď jsem svoji práci dělala dobře i bez umělé inteligence. Na druhou stranu se aktivně zabývám inovacemi, takže mám v popisu práce experimentovat. Ale i já si dávám pozor, kam až si AI pustím. Na seminářích se proto bavíme i o rizicích a jak pracovat s AI bezpečně.

Nová legislativa začíná také AI korigovat, aby neměla pozici rozbušky problémů, nýbrž aby nám poslušně sloužila. Je to tak?

Přesně tak. Nová legislativa, například na úrovni Evropské unie, se zaměřuje na to, aby AI byla využívána odpovědně a eticky. Cílem je zajistit, že bude sloužit lidem. Pravidla, jako je povinné posuzování rizik nebo transparentnost algoritmů, mají zabránit zneužití a ochránit nás před nechtěnými dopady. Je to krok k tomu, aby se AI stala důvěryhodným pomocníkem, který nám skutečně slouží. Ale pořád je nejvíc zodpovědnosti na nás samotných. Jak se říká, před vlastní hloupostí nás žádné zákony nechrání.

Mají první pravidla svá úskalí?

Bohužel. Oblast AI se stále vyvíjí a napsat pravidla, aby platila i za deset let, není žádná legrace. Řešíme to, abychom přílišnou regulací nezpomalili inovace a také aby menší podniky nemusely řešit příliš velkou agendu spojenou s regulací AI. Za sebe doporučuji se hlavně zamyslet, k čemu chceme AI použít, jaká data jí svěříme a jestli jsme schopni kontrolovat výstupy, aby dávaly smysl a nikoho nepoškodily. To je klasické mapování rizik, které už dobře známe.

Co poradit těm, kteří vůbec netuší, k čemu by jim AI mohla sloužit a šmahem ji odsuzují jako něco, co povede ke zkáze lidstva?

Zkázu lidstva jsme si v dějinách už předpovídali mnohokrát a zatím jsme se nikdy netrefili. Rizika vidím spíš jinde, a to v kritické práci s informacemi. Stejně jako pro média a sociální sítě i pro AI platí, že potřebujeme kriticky pracovat s informacemi. Pokud budeme už děti na základní škole učit hledat a ověřovat informace, pomůžeme jim i sobě do budoucna.

Bude její zavádění opravdu drahé?

Záleží na konkrétním využití. Zavádění AI může být finančně náročné, zejména pokud jde o komplexní systémy nebo pokud firma nemá připravenou infrastrukturu, například kvalitní data. Na druhou stranu, mnoho řešení je dnes dostupnějších díky cloudovým službám nebo specializovaným poskytovatelům. Důležité je přemýšlet strategicky – počáteční investice do AI může přinést úspory v dlouhodobém horizontu díky automatizaci procesů a zvýšení efektivity. Takže drahé? Možná na začátku, ale pokud je dobře zavedena, rychle se vrátí. Ještě připomínám, že nemusíme AI cpát úplně všude. To je také jeden z nešvarů, se kterým se potkáváme.

Hojně se zabydluje ve zdravotnictví, v marketingu, obchodě. Jak by se měly například zařídit nemocnice nebo praktiční lékaři, aby byla jejich spojencem a ušetřila jim čas, který by pak ve větší míře mohli věnovat pacientům?

Ve zdravotnictví už nyní platí velmi přísná pravidla pro zavádění nových systémů, což je pochopitelné – jde o mimořádně citlivou oblast, kde si nemůžeme dovolit experimentovat na lidech. Klíčové je investovat do vzdělávání zdravotnického personálu: co AI skutečně umí, co zatím neumí, kde může být spolehlivým pomocníkem, a kde je naopak potřeba našlapovat opatrně. V čem však může pomoci určitě už teď, to je administrativa a obecně úkony spojené s objednáváním pacientů. Tam se už před časem začaly zavádět automatizované procesy, protože to je přesně práce, kterou zdravotníci bohužel musí dělat, ale bere jim čas na pacienty.

AI bude mít i velký přesah do kvality naší práce. Česká společnost pro jakost ji vnímá jako fenomén, který ke kvalitě činnosti firem může přispět velkým dílem. Naznačila jste to ve své přednášce na Dnech kvality, které každým rokem ČSJ pořádá...

Jak jsme na konferenci zjistili, objevují se oblasti, kde už AI s úspěchem nasadili a další nápady na sebe určitě nenechají dlouho čekat. Pořád platí, že se neobejdeme bez kvalifikovaných specialistů a dobře nastavených procesů, ale umělá inteligence je určitě nástroj, který budeme vídat stále častěji.

Myslíte si, že AI bude umět brzy měřit krevní tlak bez toho, aniž bychom museli používat tlakoměr, že se naučí psát lepší básně než Nezval nebo že sestaví fantastický recept na knedlo vepřo zelo, které bude chutnat ještě lépe než od babičky a bude násobně zdravější?

S tím krevním tlakem bych to nechala na odborníky. To je přesně oblast, kam se jako laik nehrnu. Ale pokud jde o kreativní práci, jako je poezie psaná nebo poezie v kuchyni, tam už se AI docela činí a má slušné výsledky. Ale víte co? Mně tam chybí ten prožitek. I když si s AI hraju od rána do večera, poezii si radši přečtu od lidské bytosti a ten recept je taky lepší právě pro tu vzpomínku na milující babičku. To mi AI nenahradí.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi