Vrchni státní zastupitelství (VSZ) se 23. března 2020 znovu vložilo do více než devět let trvající kauzy firmy Oleo Chemical vyrábějící biopaliva druhé generace. Oleo Chemical je v insolvenci a cestou ven měla být reorganizace prostřednictvím firmy Temperatior podnikatele Grzegorze Hóty.

Celý insolvenční proces však, vč. hlasování ve věřitelském výboru, stojí na mnoha podezřelých a uměle vykonstruovaných pohledávkách. VSZ se poprvé k nutnosti prověřit podezřelé pohledávky a k možné nepoctivosti záměru celé reorganizace vyjádřilo již v březnu 2018, nyní na své usnesení navazuje.

Stanovisko VSZ současně s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu opětovně poukazuje na nutnost zabývat se mj. pravdivostí seznamů závazků předložených ze strany Oleo Chemical v únoru 2017, díky kterým Oleo Chemical zahájilo reorganizaci a dosáhlo jmenování „svého“ insolvenčního správce. Nemálo věřitelů přitom v řízení dlouhodobě poukazuje na skutečnost, že Oleo Chemical seznamy zfalšovalo, když do nich uvedlo fiktivní pohledávky z předsmluvní odpovědnosti a naopak v nich zatajilo řadu pohledávek, např. pohledávku PKN Orlen ve výši přes půl miliardy Kč a pohledávku maďarské Commerzbank ve výši cca 40 milionů Kč.

„Na nepoctivý záměr navrhované reorganizace i podivné pohledávky podezřelých firem upozorňujeme už celá léta. Bránili jsme se i opakovanému rozhodování Městského soudu v Praze, které formou reorganizace chtělo Oleo předat firmě Temperatior, a to bez možnosti konkurenčního srovnání nabídek od jiných zájemců,“ řekl Jiří Kreysa, předseda představenstva společnosti Ravak.

Vrchní státní zastupitelství znovu upozorňuje na možné významné ovlivňování reorganizace ze strany Oleo Chemical i Temperatioru: předbalená reorganizace umožňuje dlužníkovi výběr jak insolvenčního správce, tak znalce. Výběr „vlastního“ insolvenčního správce je významnou odchylkou od pravidla výběru nezávislého správce, který jedná v nejlepším zájmu všech věřitelů. Jak znalec, tak správce přitom mohou mít, i pokud vyloučíme možné dosazení s cílem krýt protiprávní jednání dlužníka, své důvody k uspokojení přání zadavatele, respektive osob, které ho na danou pozici prosadili – mohou pak očekávat, že by se v budoucnu mohli dostat k podobně finančně zajímavým spolupracím.

VSZ současně přiznává, že se soud v případě „předbalené reorganizace“ soustředí primárně na posouzení formálních podmínek, tedy existenci reorganizačního plánu a souhlasu příslušného počtu věřitelů. Realističnost, proveditelnost nebo ekonomické dopady reorganizace však soud nemá šanci přezkoumat, přesto by soudy dle VSZ neměly rezignovat na přezkum toho, zda jim nebyly ze strany dlužníka předkládány nepravdivé informace a zda dlužník jednal nepoctivě.

Vliv insolvenčního správce a znalce je značný i v souvislosti s oceněním majetkové podstaty. VSZ upozorňuje na možný závratný rozdíl mezi oceněním závodu jako funkčního podniku a jeho likvidační hodnoty. V rámci podpoření kýženého výsledku se nabízí i možnost účelového zohlednění nebo převádění některých pohledávek, jejichž věřitelé by mohli následně ovlivňovat řízení ve prospěch reorganizace prostřednictvím Temperatioru. Případné popření pohledávek má totiž právo provést pouze insolvenční správce nebo dlužník, nikoli jiný věřitel. Námitky Ravaku tedy nemohou být bez důsledného prověření soudem zohledněny.

VSZ tedy zdůrazňuje, že současný návrh reorganizace je ve skutečnosti spíše návrhem na oddlužení a převodem závodu předem určenému zájemci za předem určenou cenu. Upozorňuje, že dlužník svou insolvenci dlouhodobě popíral a přistoupil k ní až v souvislosti s návrhem reorganizace prostřednictvím firmy Temperatior, tedy v okamžiku, kdy to pro něj bylo výhodné. Dále zmiňuje fakt, že těsně před návrhem reorganizace bylo manipulováno s pohledávkami: byly převáděny na subjekty, které následně hlasovaly ve prospěch reorganizace navrhované dlužníkem. Navíc jsou využívány pohledávky stojící na pochybných právních titulech typu náhrada škody z předsmluvní odpovědnosti, když takové pohledávky již několikrát byly soudy pravomocně označeny za neeexistující a neprokázané.

Vrchní státní zastupitelství v Praze znovu apeluje na nutnost zajistit, aby i takto vyhrocené insolvenční řízení probíhalo v souladu se zákonem a bylo vedeno v zájmu všech věřitelů. V této situaci považuje otázku poctivosti záměru reorganizace za nevypořádanou a celá věc by se měla vrátit na stůl soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
„Apelu státního zastupitelství si cením, protože spolu s dalšími poctivými věřiteli jsme za ta léta do celé kauzy investovali spoustu energie i prostředků a je strašné vidět rostoucí nespravedlnost a počínání insolvenčních šíbrů. Celá reorganizace i volba insolvenčního správce od počátku stojí na zfalšovaných seznamech závazků, které přes opakovaný závazný apel Ústavního soudu insolvenční soudy nepřezkoumaly. Chci věřit, že dojde k opravdovému prověření všech pohledávek a souvislostí a bude zabráněno další nepoctivosti a nespravedlnosti,“ doufá Jiří Kreysa.

(tz)