Česká ekonomika se v celém druhém pololetí loňského roku nacházela v mírné recesi, kde by měla setrvat ještě v prvním čtvrtletí letošního roku. Hlavní příčinou jsou úsporná fiskální opatření ve většině zemí EU snižující zahraniční poptávku po českém zboží; úspory na vládní úrovni pak samozřejmě pokračují i v České republice s negativním dopadem do domácí poptávky. Z recese by se české hospodářství mohlo dostat ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Prognózu letošního hospodářského růstu jsme revidovali o minimálních 0,1 procentního bodu níže ve srovnání s prognózou z počátku února. Měřeno reálným HDP očekáváme, že česká ekonomika bude po loňském vzestupu o 1,7 % letos stagnovat s tím, že nejméně příznivé bude první čtvrtletí, kdy by ekonomika měla nadále klesat. Za horší výkonností budou stát mimo jiné i únorové mrazy, které se podepíší na horším výsledku stavebnictví i průmyslu. Od druhého čtvrtletí by již ekonomika mohla mírně růst.

I přes výrazné snížení zahraniční poptávky zůstanou hlavním tahounem ekonomiky čisté exporty. Domácí poptávka zůstane slabá. Spotřeba domácností bude nadále klesat s tím, jak kupní sílu domácností negativně ovlivňuje další vlna fiskálních restrikcí platných od počátku letošního roku, vyšší inflace, nízký růst nominálních mezd a zvyšující se nezaměstnanost. Se stagnací hospodářského růstu je totiž konzistentní vzestup míry nezaměstnanosti – z loňských prosincových 8,6 % na 9,4 % na konci letošního roku.

Zejména dražší potraviny a pohonné hmoty stojí za revizí letošního inflačního výhledu o 0,5 procentního bodu nahoru, když očekáváme průměrnou inflaci ve výši 3,4 % po loňských 1,9 %. Zrychlení inflace je patrné od podzimu loňského roku, její kulminaci těsně pod úrovní 4 % lze očekávat v jarních měsících. Za inflačním vzestupem stojí zejména dopad slabší koruny z přelomu roku, daňové změny (zejména zvýšení spodní sazby DPH) a růst cen potravin, regulovaných položek a pohonných hmot. Inflace je tedy tažena výlučně nákladovými faktory.

ČNB by měla ponechat sazby beze změny na úrovni 0,75 % až do konce roku 2013. Hlavním důvodem jsou nízko ukotvená inflační očekávání, významné nejistoty související s vývojem vnějšího prostředí a slabá domácí poptávka. I když se aktuální inflace nachází výrazně nad inflačním cílem ČNB a zůstane tam po celý letošní rok, je třeba si uvědomit, že je to způsobeno zejména faktory mimo kontrolu centrální banky. Korigovaná inflace je blízko nuly, poptávkové tlaky do inflace neexistují a vzhledem k očekávanému vývoji spotřeby domácností ani letos nepropuknou.

V ročním horizontu by měla být koruna vůči euru silnější, když očekáváme kurz kolem 24,30 CZK/EUR. Domníváme se, že trend oslabující koruny patrný od loňského podzimu je již za námi. Nejslabší úrovně již zřejmě v tomto cyklu bylo dosaženo. Oslabení koruny od září loňského roku do ledna letošního roku dosáhlo zhruba osm procent, což koresponduje s tím, že se česká ekonomika nacházela v recesi. Očekávané ekonomické oživení pro druhou polovinu roku stojí za námi předpokládaným posílením koruny. Výhled pro nadcházející čtvrtletí ale tak růžový není. (1) Březnové posílení koruny vnímáme jako příliš výrazné a tažené pouze lepším sentimentem na globálních finančních trzích. Na místě jsou však obavy ohledně udržitelnosti tohoto optimismu. (2) druhá čtvrtletí jsou typicky ve znamení dividendové sezóny, tedy repatriace tuzemských zisků k zahraničním majitelům. Tento efekt by měl být ale letos slabší. Hospodářské potíže prostě znamenají nižší zisky a tudíž i nižší dividendy.

Hlavní rizika makroekonomické prognózy spatřujeme v zahraničí, české hospodářství netrpí žádnou výraznější makroekonomickou nerovnováhou. Bankovní sektor je v dobrém stavu, likvidní a dobře kapitálově vybavený. Hlavním rizikem je hlubší a delší než v současné době předpokládaná recese v eurozóně, rozšíření a eskalace dluhové krize (Portugalsko, Španělsko, Itálie) a inflační šok v souvislosti s dalším růstem cen ropy.

(tz)