Ačkoli voda pokrývá 75 procent povrchu naší planety, pouze tři procenta jsou pitná a lze je také průmyslově využívat. Kvůli růstu počtu obyvatel, dynamické industrializaci či změnám klimatu je však budoucnost přístupu k pitné vodě značně nejistá. Odborné odhady totiž hovoří až o čtyřicetiprocentním deficitu v dodávkách vody, kterému bude svět čelit už v roce 2030. Již dnes je situace kritická například v Indii, Austrálii nebo Jižní Africe. Mnoho zemí na Blízkém východě v nedávné době investovalo nebo se chystá investovat nemalé prostředky do odsolování mořské vody. Celých 39 procent světových firem už nyní uvádí, že se v souvislosti s využíváním pitné vody a přístupem k ní nacházejí v nepříznivé situaci.
„Rizika, jako je konkurence nebo třeba přerušení dodávek, firmy dnes ve svých strategiích zohledňují zcela běžně. V nejbližší budoucnosti se ale budou muset vyrovnávat také s nedostatkem toho, co nyní považujeme za zcela samozřejmé – vody. Ta je teď možná levná, její cena však rozhodně neodráží reálnou hodnotu, kterou má v celém výrobním řetězci," uvedl Fergus Cunningham, Director ve společnosti KPMG Česká republika.
Budoucí nedostatek vody nepostihne jen ta průmyslová odvětví, pro něž je voda nedílnou součástí výrobního procesu (například výrobci nápojů), ale i další sektory – třeba potravináře nebo výrobce spotřebního zboží. „Výrobci závislí na dodávkách silikonových čipů nebo papírenských produktů zcela jistě pocítí dominový efekt. Negativní dopady související s nedostatečnými dodávkami vody se tak určitě dotknou i jich," dodává Fergus Cunningham.
Udržitelnost novým centrem zájmu firem po celém světě
Udržitelným rozvojem se podle celosvětového průzkumu KPMG Corporate Sustainibility: A Progress Report začíná zabývat čím dál více společností. Současných více než 60 procent firem, které v něm uvedly, že již mají zpracovanou strategii udržitelnosti, znamená padesátiprocentní nárůst oproti výsledkům obdobného průzkumu z roku 2008. Téměř polovina respondentů aktuálního šetření se pak domnívá, že zavedení programů udržitelnosti povede buď ke snížení nákladů, nebo ke zvýšení zisků. Více než 70 procent firem, které se zatím otázkám udržitelnosti nevěnovaly, se chystá strategii pro tuto oblast vytvořit v příštích pěti letech, 25 procent uvedlo, že pro přípravu takové strategie zatím nemají určený časový rámec.
„Obecně lze říci, že se udržitelností zabývají spíše veřejně obchodované společnosti než malé soukromé podniky," doplňuje Fergus Cunningham. Podle výsledků průzkumu má totiž strategii udržitelnosti zpracovánu osm z deseti velkých společností, oproti tomu u menších firem se jedná o necelou polovinu.
Hlavní brzdy strategií udržitelnosti
Průzkum odhalil také tři hlavní brzdy realizace programů udržitelnosti. První z nich je podle respondentů nedostatek jednotných metrik a nástrojů, kterými by se dala měřit úspěšnost, či neúspěšnost jednotlivých programů. Druhou brzdou je nedostatek finančních zdrojů, které by umožnily postavit udržitelnost na roveň s provozními programy, jež mívají vyšší krátkodobou návratnost investice. Třetí příčinou pomalého vývoje v této oblasti je pak chybějící přesně definovaný mezinárodní regulatorní rámec, o který by se firmy mohly při svém plánování opřít.
„Společnosti musí pochopit skutečný význam strategického přístupu k udržitelnému rozvoji. Z dlouhodobého hlediska jde totiž nejen o konkurenční výhodu či nevýhodu té které firmy, ale o doslova existenční záležitost," uzavřel Fergus Cunningham.