Dnes již asi jen málokdo pochybuje o nutnosti změn stávajícího důchodového systému v odpověď na měnící se demografické a další podmínky ve společnosti. Na co by úpravy měly reagovat především, například z hlediska zaměstnanosti, vlivu pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců v jednotlivých profesích a odvětvích, jaká by měla být nově hranice věku pracovníků pro odchod do důchodu, co vše s sebou její uvažovaný posun přinese a jakou roli by zde měli sehrávat stát, zaměstnavatelé i sami zaměstnanci, to je pouze zlomek střípků z celkové mozaiky.

Tu má pro kvalifikované rozhodování státních orgánů pomoci sestavit Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR (KZPS ČR) spolu s Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČKOS). A protože budeme tentokrát hovořit o odvětví dopravy, děje se tak za odborné spolupráce Společenství autodopravců Čech a Moravy (SAČM) a Odborového svazu v dopravě (OSD) v rámci I. etapy projektu s názvem Společným postupem sociálních partnerů k přípravě odvětví na změny důchodového systému.

 V rámci této I. etapy se v řadě průmyslových odvětví, v našem případě v ranku dopravy a speciálně mezi subjekty silniční nákladní dopravy, se za vydatné pomoci SAČM a OSD  uskutečnily odborné semináře, strukturované i neformální rozhovory, dotazníková šetření a další formy sbírání, výměny a zobecňování informací. V průběhu loňského roku se k předpokládanému posunu hranice odchodu do důchodu a všemu co se k tomu pojí, se vyslovovali jak malí soukromí dopravci v roli OSVČ, tak majitelé, manažeři, techničtí pracovníci a další zaměstnanci malých, středních i větších firem sdružení ve Společenství autodopravců Čech a Moravy. K čemu k danému tématu v této přípravné fázi jednotliví aktéři projektu dospěli, bylo obsahem konference, která se uskutečnila v posledním únorovém týdnu na Fakultě Dopravní ČVUT v Praze.

První místopředseda SAČM Dr. Lubomír Ondroušek hovořil o poznatcích z více než tří desítek seminářů, z přibližně dvou stovek řízených  rozhovorů převážně se zaměstnavateli i neformálních rozhovorů s desítkami majitelů firem, manažerů, techniků a dalších pracovníků a ze čtyř set dotazníkových šetření se zaměstnanci i zaměstnavateli, které se uskutečnily v průběhu loňského roku u autodopravců sdružených v SAČM.

Většina podnikatelů ve skupině firem do 10 vozidel odpověděla, že vše kolem novely důchodového systému je moc nezajímá, ale věk odchodu do důchody by se podle nich zvyšovat neměl. Předpokládají, že svou profesi budou zastávat i v důchodovém věku i z důvodu nízkého důchodu. Od státu pak očekávají zlepšení  podmínek pro podnikání bez zbytečné daňové a administrativní zátěže. Tito OSVČ zatím neřeší, jak se pozdější odchod do důchodu v jejich firmách projeví. Profesi chtějí vykonávat tak dlouho, dokud budou mít provozuschopné vozidlo, zakázky a co jim  dovolí zdravotní stav. O prevenci a péči o zdraví v těchto malých firmách se dá stěží hovořit vzhledem k pracovní vytíženosti řidičů; nemoci většinou přecházejí, protože pokud nejezdí, nevydělávají. Podobně je tomu se zvyšováním kvalifikace. O bezplatný sociální audit tu zájem není a konec konců se tu o personální otázky ani nemá kdo starat.  

U skupiny firem s 10 až 50 vozidly byla situace obdobná. Převažuje názor, že prodloužení věku odchodu do důchodu by se v dopravě projevilo negativně. Pokud by stát firmy daňově zvýhodnil, podnikatelé by uvažovali třeba o smíšených posádkách (mladý a starší řidič), což si firmy za stávajících podmínek nemohou dovolit. O pozdějším odchodu do důchodu se ani v těchto firmách moc nepřemýšlí, i když na nedostatek kvalifikovaných řidičů s dostatečnou praxí poukazovali takřka všichni dotazovaní. Převažuje názor, že profese řidiče mezinárodní kamionové dopravy (MKD) je natolik náročná, aby ji vykonávali lidé ve věku kolem 70 let, kdy už již chybí soustředěnost, výkonnost, postřeh, orientace a rychleji se projevuje únava. Zatím to však většinou nikoho netrápí a řešení vidí oslovení až tehdy, jakmile taková situace nastane.

 Podle zaměstnanců zde zdravotní prevence chybí a v případě nemoci si většinou berou dovolenou. Podle majitelů na to ve firmě nejsou peníze stejně jako na zvyšování kvalifikace. Na vině je nízká cena za přepravu zboží či osob i nedostatek kvalifikovaných řidičů pro MKD, a protože prvořadou prioritou každé firmy je udržet se na trhu, dále se rozvíjet, a to všemi prostředky, vše se kompenzuje vyšší obrátkovostí a někdy i porušováním pravidel pro povinný odpočinek řidičů, nečerpáním dovolené apod. O bezplatný sociální audit má zájem asi třetina firem, personalistu suplují buď sami majitel nebo účetní. Podnikatelé jsou víceméně na důchod zajištěni a v krajním případě mohou prodat své výrobní prostředky. Ovšem jak to bude se zaměstnanci většinou neřeší.

 Ve třetí skupině firem s 50 a více vozidly měli jejich majitelé větší povědomí o problémech stávajícího důchodovém systému. Nutnost pozdějšího odchodu do penze obecně chápou, ale v dopravě jsou k tomu skeptičtí. Uvítali by pomoc státu pro udržení svých stárnoucí zaměstnanců, třeba formou snížení silniční daně, podporou financování rekvalifikací či jinou kompenzací. Majitelé by pochopili i nutnost vyšších odvodů sociálního pojištění za své pracovníky, ale souběžně připouštějí snižování počtu zaměstnanců. Jak se případné zvýšení důchodového věku promítne do chodu firmy, o tom se personalisté s jejich majiteli radí. Snaží se přijímat mladší pracovníky a udržovat stav vyváženosti tří základních věkových skupin. Je to však obtížné a ne vždy se to daří. Pokud se týká řidičů MKD a dálkové autobusové dopravy, názor na zvyšování věku v těchto profesích je většinou zamítavý. Zaměstnanci v těchto firmách si uvědomují prospěšnost péče o své zdraví, zvyšování kvalifikace atd., ale zaměstnavatelé by k tomu museli vytvořit podmínky. Větší prostor zde mají spíše dispečeři, garážmistři, administrativní a další pracovníci. Většina firem v této skupině se snaží poskytovat svým lidem některé výhody a benefity, ale chybí zde orientace na specializovanou zdravotní a preventivní péči pro řidiče. Převažuje zde zájem o bezplatný sociální audit a firmy mají svého personalistu.

 V průběhu jednání zazněly i další zajímavé poznatky, které budou využity při sestavení dokumentu Možnosti řešení demografického vývoje v oblasti silniční dopravy a jejich zobecněním se bude zabývat navazující květnová konference. Současně mohou tyto podněty přispět i k řešení řady specifických problémů, které se v silniční nákladní dopravě v posledních letech projevují.  Zdá se tedy, že projekt, který jsme v úvodu přiblížili, a jenž za přispění Společenství autodopravců Čech a Moravy provedl sondu také v menších firmách i mezi samostatně podnikajícími řidiči, přináší své první ovoce.

Jiří Novotný