Každý by si přál, aby české silnice byly kvalitní. Co pro to udělají správci komunikací, jaké jsou zdroje a kde hrozí rizika, o tom jsme hovořili s viceprezidentem Svazu dopravy ČR, ředitelem Správy a údržby silnic Pardubického kraje Ing. Miroslavem Němcem.

Motoristé si zvykají na to, že na silnicích všech tříd probíhají od jara do podzimu četné a rozsáhlé opravy. Budou v takovém měřítku pokračovat i letos?

Poslední tři roky jsou ve znamení posilování finančních prostředků na opravy a modernizace silnic II. a III. třídy v Pardubickém kraji. Částka přesahující 830 mil. Kč, která byla na tyto práce v loňském roce vynaložena, je jedna z nejvyšších za dobu existence krajů. Pardubický kraj proinvestoval 590 mil. Kč na třinácti velkých stavbách. Správa a údržba silnic Pardubického kraje provedla 28 větších silničních staveb, včetně osmi mostů a rozsáhlé sanace silničního tělesa u Nových Hradů na silnici II/357. Zde bylo vynaloženo 340 mil. Kč.

Peníze na opravy vozovek mají dostat z Fondu dopravní infrastruktury i kraje. S jakými finančními prostředky můžete letos počítat?

V letošním roce se budou výdaje k rekordní loňské částce 830 mil. Kč přibližovat. Lze započítat dotaci od českého státu – Ministerstva dopravy ČR uskutečněnou cestou SFDI Praha ve výši téměř 193 mil. Kč. Z prostředků Pardubického kraje je k dispozici 95 mil. Kč na opravy havarijních mostů. Padesátimilionová rezerva na odboru dopravy kraje bude nejspíše použita na úhrady projekčních prací. V jednání je dalších 80 až 90 mil. Kč z rozpočtu Pardubického kraje.

            Pardubický kraj a jím zřizovaná organizace Správa a údržba silnic mají připravené stavby, kde by mohlo dojít k předání staveniště a jejich dokončení ještě letos v hodnotě 400 mil. Kč. V současné době se na nejvyšší úrovni řeší u silničních staveb posuzování vlivu na životní prostředí. Nejspíše stavby, které toto stanovisko mají platné, budou posuzovány po novu. Tak trochu počítáme s tím, že zpoždění velkých staveb na nadřazené silniční síti způsobí přechodný přebytek finančních prostředků státu. Lze očekávat, že kraje mohou dostat ještě další finanční prostředky, jako druhou část již poskytnuté dotace. Nepochybně by šlo o moudrý čin, protože krajské silnice potřebuje prakticky každý občan.

Podaří se lépe zkoordinovat rozsah a průběh oprav silnic, respektive vedení objízdných tras stanovit tak, aby důsledky na dopravní provoz byly co nejmenší?

Koordinace dopravních opatření probíhá permanentně, zejména mezi velkými stavebníky, jako jsou Ředitelství silnic a dálnic ČR, Správa železniční dopravní cesty, města a obce atd. Koordinační podmínka je dána i od poskytovatele našich dotačních peněz SFDI. Máme povinnost koordinovat dopravní opatření s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR. Problémem je mnohdy špatný stavební stav některých našich silnic, a tím pádem i nalezení způsobilé objízdné trasy. Problémem zůstává i zhruba padesát havarijních a nevyhovujících mostů, kde jsou zátěžová omezení.

Zima 2015/2016 byla z hlediska silničního hospodářství příznivá. Můžete už zhodnotit, kolik stála údržba silnic, jak byla efektivní a jaké zkušenosti přinesla?

Průběh zimy v letošním prvním čtvrtletí lze hodnotit jako mírný. Výdaje na zimní údržbu silnic se plánují prostřednictvím průměru výdajů předchozích tří až pěti let. Protože předchozí zimy měly spíše také mírný průběh, odpovídá tomu i plánovaná částka již schváleného plánu na prvé čtvrtletí letošního roku pro správu silnic. Ta byla ve výši 55,450 mil. Kč.

            Finančně vyjádřená skutečnost za leden a únor 2016 je 43,097 mil. Kč. Předpoklad měsíce března je 11,905 mil. Kč. Skutečné číslo bude známo později, až po zaúčtování skutečných mzdových výdajů. Výdaje za I. čtvrtletí se předpokládají ve výši 55 milionů korun. Proti provoznímu plánu činí úspora 0,448 mil. Kč. Je však potřeba ještě zahrnout dubnové výkony, protože úklid inertního posypového materiálu, odstranění směrových tyčí a zásněžek probíhalo ještě v tomto období.

            Schváleným provozním plánem na rok 2016 je počítáno s posílením letní činnosti v položkách, kde jsou značné problémy. Jde zejména o navýšení prostředků na opravy povrchů vozovek o necelých 6 mil. Kč, bezpečnostní opatření na havarijních a nevyhovujících mostech si vyžádají navíc 5,4 mil. Kč, dalších 12,8 mil. Kč půjde na dokončení obnovy vodorovného dopravního značení z loňského roku atd.

V odborných kruzích běží diskuze o tom, kdo se postará o silnice. Mají to být správy řízené kraji, nebo soukromé společnosti jako vítězové veřejných soutěží?

V našem kraji jak v samosprávě, tak v odborné veřejnosti panuje naprostá shoda, že stát udělal chybu při kvalifikaci způsobu zajištění zimní a vybrané letní údržby silnic I. třídy v krajích. Prakticky opustil myšlenku, že silniční síť silnic I., II. a III. třídy je jednotná a výše uvedená údržba má charakter veřejné služby. Stejně jako v ostatních evropských zemích by měla být zajišťována v režimu tzv. In House, kde práce provádí k tomu určená organizace vlastněná veřejným sektorem. Zatím stát trvá na zajištění této služby ekonomickou formou, tzn. na komerční bázi.

            Výhrady je možno mít i ke způsobu zadání těchto prací státem. Stát bude v jedné z uvažovaných variant poptávat komerční subjekty na zajištění zimní údržby silnic I. třídy liniově. Tato forma zimní údržby je zejména nevhodná pro dvoupruhové komunikace. Hodí se pro údržbu dělených čtyřpruhů, jako jsou dálnice prvního a druhého typu. Těch je však v republice z celkového rozsahu dopravní infrastruktury jen několik procent. Při zhoršení klimatických podmínek kamiony tyto dvoupruhové komunikace ucpou a uvězní údržbová vozidla. Kraje na silnicích II. a III. třídy mají zimní údržbu postavenou na základě okruhů, kdy vozidlo se pohybuje optimálně po silnicích I., II. a III. třídy v okruzích v rozsahu 30 až 50 km podle obtížnosti. Samozřejmě nejdůležitější je první pořadí. To jsou právě „jedničky“. Takže prakticky na každých dvou kilometrech silnice I. třídy je k dispozici rezerva vozidla z nižšího pořadí důležitosti. Liniová údržba, a tím pádem i zajištění zimní údržby silnic tímto způsobem tyto zálohy nemá.

            Pokud budoucí dodavatel přestane zvládat zákonem stanovené časy pro zimní údržbu silnic I. třídy, je vyhlášen kalamitní stav. Ten řídí hejtman, nikoliv ministr dopravy nebo ředitelství silnic a dálnic. Kraje však nebudou mít tyto technické prostředky v budoucnu k dispozici, protože pokud tuto práci nebudou zajišťovat, zbaví se jich.

            Navíc v případě, že zimní údržbu silnic I. třídy získají jiné subjekty než správy silnic, budou se tito dva dodavatelé na silnicích I. třídy potkávat se zdviženou radlicí a vypnutým posypovým zařízením. Dojde k nárůstu prázdných kilometrů při doplňování posypu. V případě, že liniová zimní údržba na silnicích I. třídy selže, znehybní to i údržbu na silnicích II. a III. třídy. Okruhy na „dvojkách a trojkách“ se bez jízdy po silnicích I. třídy neobejdou. V případě, že kamiony silnice I. třídy ucpou, zůstanou stát na křižovatkách se silnicemi I. třídy i naše údržbová vozidla. Nemáme tam totiž obratiště.

            Model liniové údržby je v současné době již aplikován v pěti oblastech z celkového počtu 59 v celé České republice. Výstupy nelze brát tak, že by ověřily funkčnost modelu. Průběh zimy v předchozích letech byl mírný. Nový systém v úhradách preferuje tzv. pohotovost, nikoliv výkony. Takže dosud byly propláceny poměrně vysoké paušály za pohotovosti.

            Rozhodování v této oblasti je zcela v rukou státu. Protože jde o dlouhodobější proces, většina krajů i přes značné finanční ztráty při úbytku těchto výkonů u jejich organizací je schopna organizačními opatřeními tuto událost u svých organizací zvládnout. Jsou totiž i právní pochybnosti, zda se organizace vytvořené kraji pro režim IN HOUSE mohou, či nemohou do tak velké zakázky v režimu ekonomické činnosti přihlásit.

připravil Pavel Kačer