Martin KupkaNež se lidstvo začalo potýkat s důsledky covidu, žilo se mnohým v posledních letech krásně. V komfortu, který jsme ani nepotřebovali. Neskromně, ba někdy až rozmařile. Komercionalizovaly se vztahy, zmínky o pravých hodnotách života patřily spíš do učebnic o sebe­rozvoji než do našeho každodenního konání. Místo pokorného obdělávání rodné hroudy jsme uvažovali v tabulkách zisků, a to bylo až příliš „nadčasové“. Dějinné souvislosti ukázaly, že není nic, co by nás mělo činit nadprůměrně sebejistými. Globální ekonomika vstoupila do období turbulencí, jaké jsme si dříve nedokázali představit. Tím více se odborníků ptáme, co předpokládají, že nás čeká v nejbližších měsících. Otázky na podobné téma jsem položila Martinu Kupkovi, hlavnímu ekonomovi ČSOB:

Dá se z dat, která máte k dispozici, odvodit, jak se bude vyvíjet ekonomika v Česku v prvním letošním pololetí?

Data, která máme zatím k dispozici, naznačují, že v průběhu prvního pololetí by se ekonomický vývoj v ČR mohl pomalu začít obracet k lepšímu. Jmenovitě ekonomická aktivita by mohla opět začít zrychlovat, a inflace naopak zpomalovat. Změny, k nimž bude docházet, nebudou však nijak překotné a míra nejistoty, pramenící z přítomnosti vnějších rizik schopných ovlivnit náš ekonomický vývoj, zůstane vysoká.

A jak se povede malým a středním firmám?

Vývoj v malých a středních firmách bude diferencovaný. Důvody pro tuto rozdílnost jsou jak subjektivní, tak objektivní. Není těžké představit si firmy, jejichž výrobní program, nákladová struktura a orientace odbytu vytvářejí v současných podmínkách pro ekonomickou prosperitu toxický mix. Na druhé straně ale vidíme také řadu příkladů, kdy i malé firmy, bez kdovíjak silného finančního zázemí, zato však předvídavé, pruž­né a inovativní, nejenže dokážou přežít, ale i být úspěšné.

O čem bude v příštích měsících konkurenceschopnost průmyslových gigantů a větších exportérů? Promítnou se do ní velkou měrou náklady na energie nebo nějaký úplně jiný prvek?

Dramaticky zvýšené náklady na energie jsou faktorem, který bude i nadále významně ovlivňovat většinu ekonomických subjektů, průmyslové giganty a větší exportéry nevyjímaje. Mezi další faktory bude nepochybně patřit restrukturalizace globálních dodavatelských řetězců, strukturální změny ve výrobě v souvislosti s probíhající klimatickou změnou a opatřeními cílenými na její zpomalení, vývoj měnových kurzů, ale také třeba zvládnutí či zanedbání účinného zapojení digitalizace a automatizace do systému výroby a distribuce.

Mají oproti jiným podnikům určitou výhodu rodinné firmy? Třeba právě v efektivitě počínání, minimalistickém řízení, přizpůsobivosti a kreativitě?

Máte jistě pravdu v tom, že rodinné firmy mohou mít oproti ostatním firmám určité výhody, stejně tak ale mohou mít i nějaké nevýhody. Rodinná firma nemusí být vždy malá a pokrevní vztahy ve vedení nemusí být vždy zárukou hladkého a správného rozhodování. Dobře fungující rodinná firma je nepochybně přitažlivým fenoménem, má potenciál poskytovat dodatečnou přidanou hodnotu svým zaměstnancům i regionu, kde operuje. Obecně se nicméně kloním k tomu, že z pohledu celé ekonomiky i spotřebitelů dává smysl dělit firmy v první řadě na dobré a špatné.

V čem letos napomohou investiční a provozní úvěry bank či nebankovních domů k podpoře podnikání u nás? Budou se požadavky na půjčky zvažovat ještě přísněji než dosud?

Nemyslím si, že by v tomto směru letos docházelo k nějakým převratným změnám. Investiční a provozní úvěry zůstanou i nadále pro firmy nepostradatelným nástrojem, umožňujícím reprodukci a zdravý rozvoj jejich businessu. Tím, co může některým subjektům komplikovat financování, nebude bankovní zlovůle, ale náročnější situace na trzích. Banky, které samy podnikají se svěřenými penězi, nesmějí jít při úvěrování za hranu přípustného rizika. Neznamená to, že by jim byl osud klientů lhostejný. Očekávám, že firmám dokážou nabídnout i ve složitých podmínkách kvalitní poradenství a ochotně jim vyjdou vstříc ve všech směrech, kde to bude možné.

Myslíte si, že se naopak bude více dařit živnostníkům, zejména řemeslníkům, kterých je stále velký nedostatek? Že lidé budou spíše opravovat, vylepšovat, než například stavět nové rodinné domy? Že bez kadeřnice, pedikérky nebo elektrikáře se prostě neobejdou?

Domnívám se, že vysoká inflace, která má za následek snižující se kupní sílu zaměstnaneckých příjmů i většiny úspor, prospívá málokomu. Domácnosti musí v první řadě uhradit platby za nezbytné položky ve svém spotřebním koši: jídlo, energie, oblečení, doprava, školní potřeby... Poptávka po zboží a službách, které nejsou nezbytné na agregátní úrovni, klesá. Řada nákupů, které lze odložit, bude odložena. U osobních služeb, které odložit nelze, očekávám snížení frekvence jejich využívání. I v případě živnostníků tedy bude platit, že ne všichni se dokážou vyrovnat se současnými ekonomickými problémy stejně snadno a stejně úspěšně.

Inflace, zásahy ČNB, slabé zlaté rezervy státu, panika na trhu, zmínky o měnové reformě... Co to znamená a co to přinese?

S výhradou, že budoucnost není nikdy jistá, a geopolitická rizika těžko zmizí mávnutím kouzelného proutku, bych si troufal predikovat, že inflace, i díky měnové politice ČNB, v dohledné době začne slábnout, paniky na trzích ubude a k měnové reformě u nás nedojde. Ekonomický šok způsobený nejprve globální pandemií, a následně podpořený vzedmutím inflace a energetickou krizí v důsledku vzplanutí válečného konfliktu na Ukrajině během několika dalších čtvrtletí postupně odezní. Světová i česká ekonomika budou vypadat trochu jinak, ale neřekl bych, že o moc hůře než před rokem 2020.

Možná vás otázkami stavím do role věštce, ale lidé z businessu, ač byli vždy zvyklí nést značné riziko za své rozhodování a improvizovat, také plánovali, ať už se tomu dnes říká jakkoli, kdežto nyní se učí žít v naprosté nejistotě a ve zbrklém chování trhu. Bude tomu už tak navždy? Je to udržitelné?

Role věštců nám, ekonomickým analytikům, není cizí, navzdory tomu, že o ni většinou neusilujeme! Ale zpět k otázce. Podíváme-li se zpět do historie, uvidíme, jak se střídala období klidnějšího vývoje s turbulentnějšími periodami. Nemám pro to žádné pádné důkazy, nicméně klonil bych se k názoru, že svědky podobného vývoje nejspíše budeme i v budoucnosti. Podmínky podnikání v současné době jsou nepochybně náročnější, než na jaké jsme řadu let předtím byli zvyklí. I když si dokážu představit ještě dramatičtější scénáře, věřím, že se nenaplní, a ekonomická situace se v dohledné době naopak začne spíše uklidňovat.

Anebo se svět evolučně změnil tak, že se blíží k průlomovému zlomu, k revoluci, ať už ekonomické, sociální, technologické? Máme se na co těšit?

Velkou sociálně-ekonomickou revoluci bych raději oželel, už proto, že, jak známo, revoluce mají sklon k tomu, aby požíraly své děti. Co je asi nepopiratelné, to je fakt, že tempo změn v některých oblastech života v neposlední řadě mimo jiné díky procesu globalizace v několika posledních dekádách akcelerovalo, a nejen pro nás jako osoby, ale i pro státní společenství i celou planetu Země, takže je úspěšné vyrovnání se se všemi pádícími změnami náročným úkolem. Ti kdo věří, že lidstvo dokáže tento úkol úspěšně vyřešit, se mohou na budoucnost těšit, ostatní mohou mít legitimní důvod k obavám.

otázky připravila Eva Brixi