Josef KlímaO roli průmyslu v domácí ekonomice se toho už hodně namluvilo i napsalo. Ne každý, kdo se zapojil do diskuze, však pochopil, proč debaty vznikají. Proč je průmysl, potažmo třeba strojírenství či potravinářství, tolik důležitý, a proč je užitečné lidi technicky orientovat a vybízet ke znalostem, motivovat k výsledkům, jimiž přispějí k novým prospěšným zkušenostem a pokroku lidstva. Zní to možná příliš učebnicově, ale výpovědi šéfů velkých průmyslových firem se většinou shodují v jednom: odborníků techniků je stále málo. Na rozdíl od těch, kteří se kolem výroby jen „točí“, mluví do ní a o ní. Kromě technicky zdatných specialistů může výrazným způsobem pomoci automatizace a robotizace, která na sebe převezme otěže rutinní a ubíjející práce, jíž je v mnoha provozech ještě víc než dost. Ale to není nic nového, pro Ing. Josefa Klímu, předsedu výrobního družstva ELAP, to je každodenní téma:

První pololetí roku patří často i rekapitulaci toho, co se v tom uplynulém podařilo. Jak se loni vedlo vašemu družstvu?

Rok 2021 můžeme z našeho pohledu označit za rok složitý, a ne zrovna úspěšný. Covidová kalvárie a váznoucí dodávky materiálu se značně podepsaly na našem hospodaření. Velké problémy se splněním dohodnutých termínů generované nedostatkem lidí a nedostatkem montáž­ního materiálu zastavila nejen finanční toky. Na lidech je znát značná únava, apatie a ztráta dynamiky.

Přišly nové, výrazné zakázky?

Zakázky se objevily. Je ale velmi obtížné stanovit reálný termín a cenu. Spousta firem zastavila nebo pozastavila realizace a ceny za realizace se dostávají do zóny nerentability.

Na čem pracují vaši specialisté nyní?

Krátce a jednoduše řečeno, stvořit z ničeho něco za reálnou dobu.

Změnil se trh v období dvou covidových let?

Značně. Neskutečná drahota, nedosažitelnost materiálu, dlouhé dodací termíny. Ve firmách je velká fluktuace a nastupující garnitura neoplývá zrovna technickým vzděláním. Z toho pramení složitá, a ne zrovna plodná jednání.

Myslíte si, že menší české firmy, které mají dostatečnou hotovost, půjdou cestou zvyšování efektivity práce? Budou chtít investovat tímto směrem?

Dle mého názoru se většina výrobních firem bude orientovat na snížení části výrobních nákladů generovaných spotřebou energií a snížením mzdových nákladů, a tedy zvyšováním ne­jen finanční efektivity výroby. Automatizace je jednou z cest, jak toho dosáhnout.

Nové technologie, robotizace, přesnější celky různých průmyslových zařízení. Podle jakých argumentů firmy dnes poptávají? Co potřebují? A co budou potřebovat ve výhledu dalších let?

Jedním z hlavních argumentů je snížení množství nekvalifikovaných lidí v přímém výrobním procesu. Business nelze stavět na trvalém nedostatku lokálních pracovníků nebo lidech ze zahraničí. Jednou z cest je vytvářet variantní automatizované/poloautomatizované výrobní buňky, kde špinavou, ubíjející a fyzicky a psychicky náročnou práci budou dělat roboti.

Nezasloužilo by si české strojírenství a průmysl jako celek v návaznosti na značné know-how dané nejen historickou zkušeností větší podporu v oblasti osvěty, významu, budoucnosti? Přece jen – vyrábět někdo musí...

Zasloužilo. Zatím se o tom hodně mluví a málo se jedná. Předávání životních zkušeností z výroby a technologie vázne nejen z důvodu nezá­jmu, ale i společenského zařazení.

V čem hledat dnes podnikatelský optimizmus? Podle čeho tvořit plány, strategii, vize? Když za slovíčko dynamika často skrýváme emoce spojené s nejistotou? Máte svůj osvědčený přístup k věci?

Jde o velmi složitou dobu, kdy něco predikovat je jak hádat z křišťálové koule. Denní operativa, značná spousta změn nevedou zatím ke zklidnění situace. Jde o stav, který jsme zatím neznali a učíme se, jak z něj vyjít posíleni. Je třeba se držet hesla „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Ve zkratce „Přežít“.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi