Jan FousekZ energetiky se stal obor dnes mimořádně sledovaný. I těmi, které dříve nezajímalo nic jiného, než si doma příjemně zatopit, uvařit na plynovém sporáku oběd nebo si dát horkou lázeň v mrazivém podvečeru. V souvislosti s celosvětovým děním jsme si uvědomili, jak křehký je pojem teplo domova, i když ho používáme v úplně jiném slova smyslu. A nejen to. Energetické hospodářství firem, ať jde o pekaře, řezníky, nebo slévárny či sklárny, je stejně tak choloulostivé jako komfort nemocnic, lázní, obchodních center. O tom, jak uvažovat nad plynem či elektřinou a budoucností, je rozhovor s Janem Fouskem, výkonným ředitelem Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ, která podporuje rozvoj akumulace, výrobu vodíku, poskytování flexibility, výstavbu infrastruktury pro elektromobily v ČR a celkově modernizaci české energetiky. Jan Fousek působí rovněž jako předseda představenstva Solární asociace a člen představenstva Svazu moderní energetiky. Na energetických trzích se pohybuje od roku 2007. V letech 2011–2016 byl spolumajitelem a jednatelem jednoho z největších evropských obchodníků s emisními povolenkami a elektřinou, společnosti Virtuse Energy.

Energetická situace na trhu se víc než změnila. Firmy naříkají a mnohé se hroutí. Domácnosti zachvátila panika, lidé se bojí, že v zimě nebude čím topit. Vláda občanům řekla, že je nenechá padnout. Je to reálné?

Primárně si musíme říci, proč jsme se do až takto kritické situace vůbec dostali. Evropská unie již mnoho let tlačí členské státy k co nejvyšší míře nezávislosti na energetických surovinách ze třetích zemí, a to zejména výrazným posílením výstavby obnovitelných zdrojů společně s akumulací energie (krátkodobé i sezónní), výrobou zeleného vodíku, biometanu a dalších nízkoemisních plynů, uzákoněním tzv. energetických společenství pro sdílení elektřiny z čistých zdrojů i mezi obyvateli bytových domů a paneláků, výrazným posílením energetických úspor ve všech sektorech, včetně bydlení, a pomocí mnoha dalších opatření. V mnoha zemích, včetně Česka, se s implementací těchto opatření váhalo a částečně nás to dostalo až do této finanční pasti. Tím v žádném případě neříkám, že jsme měli šanci již být většinově soběstační, to určitě nikoliv. Ale situace mohla společně s dovozem LNG, využitím plných plynových zásobníků a právě vyšším podílem OZE a dalších opatření vypadat před nadcházející zimou výrazně méně pesimisticky.

Tedy?

Předchozích několik vlád však u nás neudělalo pro rozvoj OZE po tzv. solárním boomu v letech 2009–2010 prakticky vůbec nic, veřejné mínění bylo ze stejného důvodu všeobecně rovněž spíše proti. Zatímco celá řada zemí, včetně donedávna „špinavého“ Polska či většiny západních států, se na cestu vedoucí k vyšší energetické nezávislosti a dekarbonizaci vydala již před lety, my v Česku jsme nadále sázeli zejména na zažité uhlí a ruský plyn. Větší fotovoltaika zde za posledních 12 let nevznikla ani jedna jediná, stejně jako třeba samostatně stojící velkokapacitní baterie pro vyrovnávání elektrizační soustavy. Tento zakonzervovaný stav navíc čeští politici podporovali neochotou transponovat unijní legislativu, což vyústilo až do hrozby sankcí ze strany Evropské komise, před čímž jsme předchozí vládu opakovaně varovali. 

A nejen my, ale postupně i většina účastníků trhu. Takže vláda teď hledá způsoby, jak kompenzovat příšerné nárůsty cen elektřiny a plynu domácnostem i průmyslu, což bude stát vysoké desítky miliard korun navíc ze státního rozpočtu. Kdyby se stejné částky v uplynulé dekádě chytře investovaly do energetické soběstačnosti (nejen) Česka, mohli jsme dnes být výrazně klidnější.

Jaká vidíte okamžitá východiska pro zmírnění obav v České republice?

O okamžitých řešeních se v současnosti veřejně hodně mluví, ale samozřejmě žádné z nich není ideální a krátkodobě řeší pouze dopady krize, nikoliv její příčiny. Všechna z nich se točí okolo dvou základních krátkodobých cílů – snížit co nejrychleji spotřebu elektřiny, a zejména plynu, a pomoci občanům a průmyslu s vysokými fakturami za energie. Nejčastěji je proto skloňováno snížení teploty v bytech a na pracovištích v zimě či finanční kompenzace za vysoké účty za elektřinu potřebným občanům. Ve hře jsou i kompenzace průmyslu a živnostníkům. Krátkodobě se bude muset opět vzít na milost spalování uhlí, z čehož nemám vůbec žádnou radost, ale momentálně se nedá nic moc více dělat. A samozřejmě co nejvíce posílit produkci ze stávajících zdrojů, zejména z jádra. Díky vzájemnému propojení trhů s elektřinou je podle mě klíčové, aby např. Němci ke konci roku neuzavřeli své poslední tři jaderné elektrárny, a naopak se snažili je provozovat co nejdéle. Ale toto je pouze můj osobní názor.

A s čím tedy vlastně počítat?

Detailněji bych se rád vyjádřil spíše ke strategickým, dlouhodobějším opatřením. Strukturovanějším řešením ve střednědobém horizontu (nižší jednotky let) je co nejrychleji začít s posilováním energetické soběstačnosti země – a ve výsledku samozřejmě i celé Evropské unie, protože to je spojená nádoba. Tedy kromě zajištění alternativních dodávek plynu začít stavět co nejrychleji nové obnovitelné zdroje – fotovoltaiku, větrné elektrárny, tepelná čerpadla apod. Tento záměr deklaruje i vláda, navíc zde máme stovky miliard z evropských fondů na transformaci a dekarbonizaci české energetiky, průmyslu, dopravy či stavebnictví. Zdánlivě by tedy neměl být problém. Je ale potřeba co nejrychleji aktualizovat zejména stavební zákon a nečekat až na jeho očekávanou kompletní novou verzi. Okamžité změny by se měly týkat zejména urychlení povolovacích procesů pro nové OZE. Na tom panuje mezi naším sektorem a politiky víceméně shoda, jen jak říkám, důležité je udělat změny okamžitě, nečekat až na nový stavební zákon, který vstoupí v platnost možná až v roce 2024 či 2025.
Další naprosto klíčovou podmínkou je již zmíněná úprava energetického zákona, kde již léta čekáme na legislativní ukotvení nových důležitých institutů pro moderní energetiku, jako je akumulace energie všech druhů, tzv. agregace flexibility (cílená a placená změna výrobního výkonu nebo spotřeby dle požadavku provozovatele elektrizační soustavy, pozn. autora) či nastavení pravidel pro energetické komunity. V tu chvíli budou na rozvoji OZE strategicky i finančně profitovat rovněž obyvatelé bytových domů a paneláků, kteří zatím mohou jen závistivě sledovat majitele rodinných domů a průmyslových areálů, jak si instalují fotovoltaiku, baterie či tepelná čerpadla.

Čím si mohou pomoci firmy na základě vlastních zdrojů, možností, předvídavosti? Po­ptávka po tepelných čerpadlech a fotovol­taice prudce vzrostla, termíny jsou v nedohlednu, energetické hospodářství se také nedá změnit z měsíce na měsíc...

Přesně tak, a souvisí to s mou odpovědí na vaši první otázku. Po zmíněných řešeních vidíme obrovskou poptávku. Boom začal již loni, kdy začala růst cena energií, mnoho podniků rozhodlo o instalaci např. tepelných čerpadel, fotovoltaiky s akumulací či investovalo do zvýšení energetických úspor již i předtím. To byla doba návratnosti v průměru mezi sedmi až deseti lety. Při dnešních cenách energií se firmám, které byly takto předvídavé, zkrátila doba návratnosti mnohdy i na pouhé dva roky.
Přínosy investice do tepelných čerpadel, fotovoltaiky, baterií, úspor energií, jejich chytrého řízení a dalších technologií vidím v těchto třech základních kategoriích:
1. Ušetříte – při stávajících cenách a možnostech financování opravdu zajímavá návratnost.
2. Snížíte riziko nepredikovatelnosti nákladů za energie.
3. Zvýšíte svou nezávislost na fosilních palivech z politicky nestabilních regionů (ekonomický, bezpečnostní i environmentální aspekt).
To, že stávající kapacity instalačních firem nedokážou pokrýt obrovský nárůst poptávky rovněž souvisí s tím, že byl český trh s OZE apod. v posledních letech zcela paralyzován. Kvalifikovaná pracovní síla, instalační firmy a investoři se tak raději přesunuli na mnohem atraktivnější trhy, jako je už několik let Polsko, Maďarko, a samozřejmě západní a jižní Evropa.

Může nějak přispět vaše asociace?

Jednoznačně, v odstraňování všech bariér hrají oborové asociace, v jejichž orgánech působím, klíčovou úlohu. A to nejen Asociace AKU-BAT, Solární asociace či Svaz moderní energetiky v energetice, ale vesměs všechny oborové organizace i z jiných sektorů. Dohromady zastupujeme stovky významných subjektů na
trhu, které mají vize a plány, jež agregujeme a vytváříme z nich apel na vládu, státní úředníky, ministerstva, ale i na Evropskou komisi.
Dlouhodobě se snažíme o osvětu laické i odborné veřejnosti či politiků, vysvětlujeme přínosy moderní energetiky v médiích i na konferencích, iniciujeme změnu zákonů, propojujeme sektor businessu se státní správou, úředníky a ministerstvy.

Asi nemá smysl debatovat nad tím, jestli je přínosné správně větrat na pracovišti, nebo si vzít o jeden svetr více, ale spíš hovořit o koncepci, nových možnostech, reálných řešeních. Jak to vidíte?

Přesně tak, jak jsme si již řekli – věnovat se musíme zejména koncepčním řešením, ne tomu, kdo si kolik vezme svetrů. Navíc strašně přetápíme, všude, já osobně to naprosto nesnáším. Když se proti tomu ohradím a zeptám se třeba, jeli nutné mít např. na úřadě 24–25 stupňů, téměř vždy narazím na odpor lidí, že by jim přeci byla zima. Na daném místě se přitom mnohdy vzduch ani nehne, jinde jsou naopak otevřená okna a do toho běží topení. To mě dovádí k šílenství.

Lidé nakoupili elektrické vařiče a přímotopy, ale představme si, co se stane, když firmy a domácnosti zatíží ve stejnou dobu síť. Asi stejně někdo neuvaří, neohřeje se, ani nezaplatí. Je možný i blackout?

Toto se velmi detailně a komplexně řeší jak v rámci Evropské unie jako celku, tak na národních úrovních či v rámci energeticky vzájemně propojeného regionu/bilančních skupin (například střední Evropa). Provozovatelé přenosových i distribučních soustav ve všech zemích, včetně Česka, mají skvělé dispečinky a sofistikované formy řízení. Vzhledem k energetické krizi a celkovým změnám v energetice se samozřejmě potřeby pro stabilizaci soustavy výrazně mění, ale např. český provozovatel přenosové soustavy, společnost ČEPS, se na všechny tyto změny připravuje, a jde jim dokonce naproti.
Masivní rozvoj obnovitelných zdrojů s nestálou výrobou proto vyžaduje i náležité kapacity akumulace energie – přečerpávací vodní elektrárny, velkokapacitní bateriové systémy, do budoucna čím dál častěji i elektrolyzéry na výroby vodíku a další formy ukládání, např. ve formě tepla apod. Správným nastavením zapojení úložišť energie pro bezpečný rozvoj OZE se samozřejmě AKU-BAT, ale i Solární asociace aj. intenzivně zabývají.
Mezi další klíčové prvky bezpečného fungování elektrizačních soustav v dobách významných změn patří i již zmíněná agregace flexibility, kdy specializované společnosti pomocí velmi sofistikovaného systému řízení a softwaru dokážou spojit i tisíce menších výroben, i naopak spotřebitelů, a poskytovat tak služby pro stabilizaci soustavy jak kladné, tak ale i záporné, když v nějakých chvílích bude elektřiny přebytek díky nadprodukci obnovitelných zdrojů.

Někteří odborníci již před lety upozorňovali na to, že by bylo užitečné, aby jak podniky, tak jednotliví vlastníci domů více dbali na soběstačnost svých objektů i z hlediska výroby a uchování energie. Ale taková průkopnická řešení byla v začátcích a docela drahá. Jak to vypadá dnes?

K některým opatřením zkrátka lidi dožene až situace, v tomto případě jsou to vysoké ceny energií a touha po co největší energetické soběstačnosti. Ještě před několika lety byl hlavní motivací pořídit si třeba fotovoltaiku či tepelné čerpadlo zejména environmentální aspekt, nehledělo se tolik na dobu návratnosti, která leckdy přesahovala i 10 let. Když loni začaly dramaticky růst ceny energií, poptávka po těchto opatřeních byla hnána logickou touhou lidí omezit výdaje a snížit spotřebu, přidal se tedy aspekt ekonomický. A po ruské invazi na Ukrajinu se k environmentálnímu a ekonomickému aspektu přidala ještě motivace co nejvíce posílit svou soběstačnost, nezávislost. Soběstačnost se teď hekticky snaží posilovat i mnoho států, včetně Česka, ale logicky to bude ještě mnoho let trvat. Všichni si najednou naši energetickou zranitelnost uvědomují a velmi se teď divíme, že jsou na FVE, baterie či tepelná čerpadla čekací lhůty devět měsíců i více než rok...

Dala by se situace zvládnout třeba prostřednictvím vlastní minivýroby elektřiny malými větrníky? Třeba na zahradách rodinných domů? A akumulací energie, prodejem přebytku? Existují taková řešení někde ve světě? Pro každý dům maličká elektrárnička? Asi by to bylo materiálově i finančně složité...

Vlastní domácí elektrárny jsou, jak jsme si řekli, již zcela běžné, většinou však s fotovoltaikou, nikoliv s větrníky. Ty se vyplatí až od větších výkonů, tedy spíše ve velkých větrných parcích. Jinak přebytky vyrobené elektřiny můžete směle prodávat již dnes, a to buď skrze svého obchodníka s elektřinou, pokud takovou možnost nabízí, nebo za tzv. spotovou cenu, tedy za tu aktuální na burze v daném okamžiku. Díky bezprecedentně vysokým cenám elektřiny na burzách i mimoburzovním trhu se dá za přetoky elektřiny získat opravdu slušná cena. Na druhou stranu ve chvíli, kdy musíte brát elektřinu ze sítě, můžete zaplatit i násobně více, než když máte např. dobře zafixovanou cenu u svého obchodníka. Doporučuji tedy každému si obě varianty dobře spočítat pro konkrétní případ.
Z komplexního, řekněme národního či evropského pohledu ale malé domácí zdroje nejsou cesta – pomohou vlastníkovi domu či podnikateli, do budoucna třeba i bytovým domům, ale nepomohou vyřešit potřeby těžkého průmyslu a energetiky země, na to potřebujeme velké zdroje a komplexní řešení. V tomto ohledu panuje na celoevropské, a zdá se i české vládní úrovni shoda, jen je potřeba s tím aktivně začít něco dělat, zejména odbouráním zásadních bariér v české legislativě, které po nás ostatně požaduje i Evropská komise. Jak jsem již říkal, máme na modernizaci a dekarbonizaci české energetiky, průmyslu i dopravy stovky miliard korun z evropských fondů jen v této dekádě, byla by proto škoda, jako už tolikrát v minulosti, tyto peníze kvůli rigidním zákonům nevyčerpat.

Inovativní a odvážné nápady se vždy v daném čase setkávají s váháním, se zpochybňováním, námitkami. Určitě však existují. Jak vidí budoucnost odborníci, vizionáři, investoři?

Svět vizionáře potřebuje, v každé historické etapě byli nositeli pokroku. Takovýchto businessových vizionářů máme jen v AKU-BATu několik a je příjemné, jak se jejich vize postupně mění v realitu. A jsou to vždy jen jednotky let, než se z jejich marginálního názoru stane sektorem všeobecně akceptovaná a vyžadovaná technologie. Nejdříve takto vznikaly obnovitelné zdroje. Před pár lety se v souvislosti s masivním rozvojem ve světě začalo i u nás mluvit o prvních velkokapacitních bateriových úložištích, která již dnes začínají být běžnou součástí elektrizačních soustav, a jejich boom v našem regionu teprve nastává. Stejně tak naši členové začínají stavět první velkokapacitní výrobny a úložiště tzv. zeleného vodíku (vyprodukovaný z OZE), které jsou dnes ještě velmi drahé, ale v horizontu pěti až deseti let to také bude již mnohem běžnější praxe. A takto je to s většinou nových technologií.
Ale abychom zůstali při zemi, nám by stačilo v této fázi alespoň nebrzdit rozvoj již existujících, ověřených technologií, jako je např. fotovoltaika či akumulace energie.

Legislativa je další věcí, která často pokulhává za potřebami praxe. Co asociace navrhuje? Co by současný stav a nálady ve společnosti pomohlo zvládnout nebo zklidnit? A hlavně v návaznosti na brzkou budoucnost?

Vše je připraveno a vymyšleno, s trochou nadsázky řečeno stačí jen implementovat již existující evropské zákony, v jejichž transpozici zaostáváme i rok či dva. Nejen že nám tím, zejména ve srovnání s okolními zeměmi, ujíždí pomyslný vlak v technologiích i soběstačnosti, ale ještě nám již reálně hrozí sankce ze strany Evropské komise za úmyslné zdržování transpozice unijních zákonů. Opravdu ale není potřeba nic vymýšlet ani déle čekat – již několik let je v platnosti soubor směrnic a nařízení Čistý balíček pro všechny Evropany (tzv. Zimní energetický balíček), v ČR tolik propíraný (a neprávem negativně) Green Deal či balík opatření pro snížení závislosti na zemním plynu z Ruska s názvem REpowerEU. Je tedy třeba pouze transponovat unijní legislativu a nastavit vše na potřeby naší země. Navíc jak jsem již říkal, na tom, co je potřeba změnit, panuje na trhu většinová shoda, politici tomu již vědomě nebrání, ale ještě si zcela neuvědomují urgenci nutnosti legislativních změn. Potřebujeme je okamžitě.

Mohly by se také efektivněji využít některé dotace, evropské peníze, o kterých jste již mluvil?

Dotační tituly jsou prakticky všechny nastaveny velmi dobře, promyšleně, a peníze v nich utráceny účelně. Dostáváme se ale do naprosto bizarní situace, kdy máme v této dekádě k dispozici vysoké stovky miliard korun na transformaci a dekarbonizaci české energetiky, ale kvůli chybějící legislativě a dalším překážkám, které jsem nastínil, nebude pravděpodobně vůbec možné tyto peníze zdaleka vyčerpat, což by byla prostě neskutečná škoda. Či spíš – a nesmí se to stát za žádnou cenu. Je to největší příležitost, kterou jsme kdy v dějinách měli, navíc v bezprecedentních časech z pohledu geopolitické bezpečnosti a nestability.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi