Miroslav KotíkHračky nás provázejí celým životem. Patří dětem, rodičům, dědečkům i babičkám. Darují se pro radost i ve snaze dítka něčemu naučit, objevovat hodnoty, ctít spravedlnost, víru v dobro jako v pohádkách. Dlouho s námi zůstávají v roli kamaráda, talismanu, i jako vzpomínka. Ač si to mnozí neuvědomují, má vhodná hračka v životě lidském svůj nezastupitelný význam.

Sdružení pro hračku a hru – SHH z. s. v těchto dnech jmenovalo nového lídra. Novým předsedou sdružení se stal Miroslav Kotík, majitel a jednatel české firmy EFKO-karton s. r. o. z Nového Veselí. Sdružení pro hračku a hru je samostatným právním subjektem působícím na území České republiky. Jde o dobrovolné zájmové sdružení občanů i právnických osob. Posláním organizace/spolku je poskytovat profesní podporu nejen všem výrobcům a prodejcům hraček a her v republice, ale také všem dovozcům, prodejcům a exportérům. Být součástí spolku znamená mít přístup k aktuálním, strategicky důležitým informacím, využívat kontakty i odborné znalosti profesionálů a čerpat různé benefity pro podnikání. Členové rovněž usilují o zlepšení informovanosti spotřebitelů z řad veřejnosti. Sdružení kooperuje se zahraničními institucemi na mezinárodních projektech. Součástí aktivit je i odborné ocenění s názvem Správná hračka, které je každoročně udělováno výrobcům České republiky.

„Když jsem byl osloven, abych převzal pozici předsedy sdružení po tak významném člověku, jakým byl profesor Václav Kubát, který se velice zasloužil o slávu a věhlas české hračky u nás i v zahraničí, nabídku jsem zvažoval,“ uvedl Miroslav Kotík. V oboru pracuji od roku 1993 a odvažuji se říci, že znám jak pozitiva, tak úskalí, na které v oblasti výroby a prodeje hraček narážíme. Velice dlouho s hračkáři debatujeme o jednotných pravidlech jak pro výrobce hraček a společenských her z České republiky, tak pro zbytek Evropy a světa. Ty se mnohdy liší a nejsou nám vždy nakloněny. Hračkářské firmy naštěstí stojí při sobě. Proto je velkou radostí v tomto segmentu pracovat. Existence funkčního silného sdružení, které je schopné se za své členy postavit a pomáhat jim, mi dává smysl. Být výrobcem hraček a her v současné době není jednoduché. Proto chceme pomáhat všem, kteří v tomto krásném oboru podnikají a svou výrobu chtějí nadále rozšiřovat,“ dodal Miroslav Kotík. Zeptali jsme se ho:

O co dnes sdružení usiluje, co je jeho posláním?

SHH je největší českou profesní oporou pro všechny výrobce a prodejce hraček. Podporujeme zejména české producenty hraček, zároveň ale nezapomínáme ani na dovozce, prodejce a exportéry. Všechny tyto články hračkářského průmyslu podporujeme sdílením informací, vzájemnou spoluprací a propagací v České republice i zahraničí. Chceme také rozšiřovat povědomí o kvalitě a bezpečnosti hraček směrem k široké veřejnosti, poskytovat informace a služby pro naše členy, aby měli přístup k aktuální legislativě, důležitým informacím a obchodním kontaktům.

České hračky jsou krásné, originální, podporují rozvoj osobnosti v každém človíčkovi, mají své poselství. Čím ještě jsou výjimečné?

Jsou zajímavé svojí invencí, designem a kvalitou zpracování. Většina našich výrobců hraček dělá svou práci s nadšením, a to je na výsledných produktech vidět. Nejsou to pak jen hračky na efekt, ale poctivé výrobky s přidanou hodnotou.

V posledních letech však není vůbec jednoduché je vyrábět ani prodat a exportovat. Jak a proč se změnil celosvětový trh?

České hračky měly v minulosti dobrý zvuk i v zahraničí, a to hlavně kvůli svému designu, kvalitě a také z důvodu tehdejší „levné“ evropské výroby. V osmdesátých a devadesátých letech je však podobně jako i jiné výrobce v jiných oborech začala velmi rychle vytlačovat levná Čína. U hraček navíc často někteří zákazníci neřeší kvalitu výrobku. Hodně zákazníků vnímá hračku spíše jako věc „rychlé spotřeby“ a tolik nehledí na faktickou kvalitu hračky. Naopak ale velmi slyší na bezpečnost hračky. Prosadit se na zahraničních trzích není opravdu vůbec jednoduché. Pracujeme na tom, abychom i za podpory státních institucí ulehčili našim členům přístup na zahraniční trhy, a to prostřednictvím veletrhů, obchodních misí a obchodních aliancí. Důležitým bodem je také vzájemné sdílení zkušeností a kontaktů mezi členy.

Bude se pod vaším vedením sdružení snažit propagovat české hračky a české výrobce více než doposud? Je to ve vašich možnostech, silách?

Je to naším cílem, a také o to budeme usilovat. Historicky totiž existuje několik různých označení pro „český výrobek“. Navíc jednotliví výrobci používají svoje vlastní označení. Pro konečného zákazníka je to ale trochu zmatečné. Udělat v této oblasti nějaký jednotný řád nebude určitě jednoduché.

Jaké informace budete směrem k široké zákaznické veřejnosti šířit především?

Pro komunikaci ke koncovému zákazníkovi tady máme známku Správná hračka. Sdružení pro hračku a hru, ve spolupráci s Unií výtvarných umělců a Asociací předškolní výchovy uděluje každoročně ocenění desítkám přihlášených výrobků. Hodnotí se kvalita použitého materiálu, provedení, design, originalita a výchovný didaktický účel a funkčnost. Chceme tomuto ocenění dát větší popularitu a váhu.

Vy sám jste majitelem významné firmy, která hračky a společenské hry vyrábí. Své zákazníky velmi dobře znáte. Jak se změnila dětská duše za posledních třicet let?

Dětská duše se, myslím, moc nezměnila. Změnilo se ale hodně prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Jsou úplně jiné možnosti a přístup k informacím. To vše vede k tomu, že dnešní děti mají mnohonásobně větší výběr ne jenom z klasických a moderních hraček. Navíc jim velmi brzy umožňujeme přístup k moderním technologiím a informacím. Na jednu stranu je to dobře, děti díky tomu rychleji „vyspívají“, ale mnohdy jako by přeskočily některé důležité vývojové stupně. Je to často vidět na špatné jemné motorice dětí, pohybových schopnostech, a mnohdy i na jejich sociálním vývoji a začleňování se do kolektivu. Hotová řešení navíc nerozvíjí kreativitu dětí, a tím často snižují jejich uplatnění v životě. Klasické hračky a hry mají daleko větší význam pro vývoj dítěte, než si většina rodičů, ale bohužel i pedagogů, uvědomuje.

Vzpomenete si na svou nejoblíbenější nebo první hračku? A máte ji v nějaké tajné skrýši dodnes?

Jako kluk jsem pochopitelně miloval velké stroje a auta. Pomyslným vrcholem mých autíček byla česká závodní autodráha ITES. Byla to klasická „osmička“. Táta mi na ni vyrobil pevnou konstrukci, a tak stačilo celou desku s autodráhou vytáhnout a už jsme jezdili. U toho jsme ladili autíčka tak, aby jezdila co nejrychleji. Další mojí velmi oblíbenou hračkou byla stavebnice Merkur. Věřím, že mi dala kromě zručnosti i můj pozitivní vztah k mechanice a technice. Moje autodráha se bohužel nedochovala, ale zbytky stavebnice mám schované dodnes.

za rozhovor poděkovala Eva Brixi