Ve srovnání se zahraničím se alternativní metody řešení sporů (ADR) v České republice používají v oblasti ochrany duševního vlastnictví nedostatečně. S tím souvisí i nedostatek mediátorů odborně připravených vést mediační spory v této specifické oblasti práva. Mediace má přitom nezastupitelnou úlohu zejména v případech, kdy strany nejsou schopny vyjednávat, jejich vzájemné vztahy jsou vyhrocené, soudní řešení nemusí přinést očekávaný výsledek, v dané věci je nejednoznačný výklad práva, hrozí vysoké náklady na vedení sporu, existuje časová či ekonomická tíseň stran nebo spor je příliš komplexní.

V případě ochrany duševního vlastnictví připadají v úvahu všechny tyto aspekty. Z těchto důvodů je alternativní řešení sporů, zejména mediace, nanejvýše vhodné. Je přitom třeba zdůraznit neveřejnost jednání a důraz na soukromí, neboť v těchto věcech, zejména patentových, může jejich zveřejněním dojít k nenahraditelné ztrátě jejich komerčního potenciálu.

Ochrana duševního vlastnictví má obecně za cíl umožnit vynálezci nebo tvůrci získávat oprávněný zisk ze svého vynálezu nebo ze svého díla. Právní úprava autorských práv a průmyslových práv (včetně know-how a obchodního tajemství), jakož i mezinárodní smlouvy a směrnice Evropské unie jsou účinným prostředkem proti padělání, pirátství a porušování práv k duševnímu vlastnictví. Je však zapotřebí umět tento systém ochrany duševního vlastnictví využívat nejméně tak úspěšně, jak to činí jiné ekonomicky vyspělé země. Tento systém brání současně narušování hospodářské soutěže, pomáhá vytvářet férové podnikatelské prostředí, a podporuje tak inovace, investice a konkurenceschopnost. V této souvislosti je ochrana duševního vlastnictví vnímána jako základní předpoklad úspěchu každé ekonomiky a každého podniku.

Při bližším prozkoumání této problematiky zjistíme, že značná část výsledků výzkumu a vývoje je v České republice chráněna toliko jako know-how a obchodní tajemství, což sebou nese celou řadu rizik spočívajících především v jejich nežádoucím (nelegálním) transferu třetím osobám, nehledě na to, že jde o nežádoucí způsob zhodnocení vynaložených investic, neboť ochrana patentem poskytuje mnohem silnější formu právní ochrany dosažených výsledků výzkumu a vývoje. S tím pak úzce souvisí otázka optimálního odměňování původců světově unikátních technických řešení, kdy může dojít k nežádoucímu vývozu technického know-how do zahraničí a vzniku sporů s tímto souvisejících. Proto v této oblasti ochrany duševního vlastnictví má mimořádný význam využití alternativního řešení sporů (ADR), zejména mediací, a to především z toho důvodu, že může jinak dojít k nenapravitelným ztrátám vzájemné důvěry a rozpadu výzkumného týmu, zejména v případě podnikových vynálezů, a nakonec i k nežádoucímu transferu výsledků výzkumu a vývoje, know--how a obchodního tajemství do zahraničí.

V této souvislosti je důležité zdůraznit, že v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání ohledně řešení sporu počne promlčecí lhůta běžet až poté, co některá ze stran sporu výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; pokud promlčecí lhůta počala běžet již dříve, po dobu jednání neběží (§ 647 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Znamená to tedy, že zahájení mimosoudního řešení sporů bezprostředně ovlivňuje běh promlčecí lhůty pro uplatnění práv u soudu. Za zahájení mimosoudního jednání se považuje mimo jiné uzavření smlouvy o provedení mediace mezi stranami sporu a mediátorem. Také v případě, že je mediace vedena v jiném členském státě Evropské unie podle právních předpisů tohoto členského státu, promlčecí doba ani lhůta pro zánik práva ohledně práv, která jsou předmětem mediace, neběží (§ 29 zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů).

Mediace je na rozdíl od soudního řešení sporů, ať již podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, metodou rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení konfliktů za asistence třetí neutrální strany (mediátora), která vede jednání sporných stran k tvorbě vzájemně přijatelné dohody. Jde o neformální proces řešení konfliktů, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. Jejím cílem je jasně formulovaná, srozumitelná a prakticky uskutečnitelná dohoda, na jejíž podobě se podílejí všichni účastníci mediačního procesu.

Dohoda má vždy písemnou podobu. Zahrnuje konkrétní postupy řešení, rozdělení odpovědnosti, úkolů a sankcí za její nedodržení. Stvrzuje se podpisy stran konfliktu a mediátora. Z hlediska závazkového práva tak může dohoda nabývat charakteru právní smlouvy. Mediace má oproti soudnímu řízení nesporné výhody, pro které se očekává, že bude přínosem pro její účastníky. Mezi hlavní výhody mediace tedy patří skutečnost, že ponechává účastníkům kontrolu nad procesem řešení jejich konfliktu a podobou konečného výsledku; je časově a ekonomicky úsporná, protože probíhá bez dlouhých čekacích lhůt a zbytečných finančních nákladů; snižuje napětí, s kterým přicházejí účastníci k mediátorovi, a nevytváří ovzduší napětí, ale prostor pro případnou budoucí spolupráci; důvěrné informace uchovává mezi zúčastněnými, včetně jejich advokátů.

Mediace tedy může pomoci účastníkům sporu již tím, že uzavřením smlouvy o provedení mediace dojde ke stavění promlčecí lhůty, která je důležitá pro případný zánik sporného práva. Promlčecí doba po dobu mimosoudního jednání neběží. To účastníkům sporu poskytne mimo jiné potřebný čas pro vyřešení všech sporných otázek, aniž by byli pod tlakem časových okolností nuceni podat žalobu u soudu. Lze jen shrnout, že spory v oblasti ochrany duševního vlastnictví jsou velmi komplikované, finančně i časově náročné a soudní řešení nemusí přinést očekávaný výsledek. Mediace je přitom v zahraničí uznávaná jako důležitá metoda alternativního řešení sporů mimo standardní soudní řízení, přičemž úspěšnost mediací se pohybuje okolo 75 %.

Je proto žádoucí dosáhnout stavu, aby spory, zejména v oblasti ochrany duševního vlastnictví, byly přednostně řešeny mimosoudně alternativními metodami (ADR) a soudní řešení bylo až tím posledním možným řešením sporu mezi stranami. Přesto o výhodách mediací ve sporech v oblasti ochrany duševního vlastnictví není mezi veřejností dostatečná známost a nástrojů alternativního řešení sporů, zejména mediací, se proto dosud využívá velmi málo. Lze přitom očekávat, že čím častěji bude sporným stranám poskytována informace o možnostech alternativního řešení sporů, tím méně bude soudních sporů v oblasti ochrany duševního vlastnictví, jak tomu ostatně naznačují i výsledky z jiných oblastí práva.

Kontakty:
IP mediační centrum Praha, zapsaný ústav
Na Stráži 1306/5, 180 00 Praha 8
tel.: +420 283 843 130, mobil: +420 602 331 905
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.ipmediace.cz
JUDr. David Karabec, MPA