V listopadovém vydání Prosperity jsme vás zasvětili do evropského patentového systému. V tématu jsme se rozhodli pokračovat také v prosinci. Rádi bychom totiž vzbudili ještě větší zájem firem a organizací o řádnou ochranu duševního vlastnictví s tím, že je vhodné znát i náležité procesní postupy. Věřím, že pro všechny, kteří si pozorně přečetli článek předchozí, může být toto pokračování užitečné.

Jediná možnost, jak evropský patent zrušit

Odporové řízení, resp. řízení o omezení, představují v současnosti jedinou možnost, jak evropský patent zrušit či omezit pomocí centralizovaného postupu, tj. jediným řízením před EPÚ. Takový centralizovaný postup je pochopitelně časově i nákladově výhodnější než série nezávislých zrušovacích řízení před kompetentními orgány (zpravidla soudy) určených smluvních států Úmluvy. V současnosti je odporem napadáno asi 5 % udělených evropských patentů.

Poté, co evropský patent nabyl účinnosti, lze v regionálním řízení před EPÚ dosáhnout jeho úplného či částečného zrušení pomocí tzv. odporového řízení, a to s účinky ex tunc. Odpor proti udělenému evropskému patentu může, ve lhůtě devíti měsíců od oznámení o jeho udělení, podat u EPÚ kdokoliv, kromě majitele patentu. Odpor musí být odůvodněn a oponent musí za podání odporu zaplatit příslušný poplatek. Řízení o odporu probíhá před tříčlennou odporovou divizí, přičemž jejím členem může být pouze jeden člen z původní průzkumové divize.
Majitel patentu může během odporového řízení předkládat pomocné žádosti se soubory nově navržených nároků stejně jako v řízení průzkumovém.
Výsledkem prvoinstančního řízení o odporu je buď jeho zamítnutí (ponechání patentu v platnosti tak, jak byl udělen), zrušení patentu v celém rozsahu, nebo ponechání patentu v platnosti v pozměněném (omezeném) rozsahu. Ten z účastníků řízení, který byl rozhodnutím o odporu nepříznivě dotčen, má právo podat proti takovému rozhodnutí stížnost, kterou projedná již zmíněný stížnostní senát EPÚ. Jeho rozhodnutí je pak rovněž v zásadě konečné.
Za určitých podmínek může do probíhajícího odporového řízení přistoupit třetí osoba a uplatnit své námitky proti udělenému evropského patentu. Pro takový přístup je však nezbytné, aby třetí osoba prokázala právní zájem, např. že proti ní byla po uplynutí lhůty (devítiměsíční) k podání řádného odporu podaná soudní žaloba o porušování příslušného patentu.

Kromě odporového řízení lze v regionálním řízení před EPÚ dosáhnout ještě omezení či zrušení evropského patentu v řízení o omezení či zrušení patentu na návrh samotného majitele patentu. Takové řízení lze, na rozdíl od odporu, zahájit kdykoliv během platnosti evropského patentu, přičemž příslušné rozhodnutí má účinky ve všech určených státech.

Pokud je evropský patent po řízení o odporu, resp. o omezení, ponechán v platnosti v pozměněném znění, pak pro překlady takto pozměněného patentu do úředních jazyků určených smluvních států platí vše, co bylo uvedeno, pokud jde o tzv. validaci uděleného evropského patentu.

Stížnostní řízení

Účastník řízení, nepříznivě dotčený rozhodnutím prvoinstančního útvaru EPÚ, může proti takovému rozhodnutí podat stížnost (odvolání). I když ve většině smluvních států Úmluvy jsou druhoinstančními orgány odpovědnými za přezkoumání rozhodnutí patentových úřadů nezávislé soudy, nebyl tento obvyklý systém do Úmluvy převzat. Důvodem byla zejména náročnost a nákladnost vytvoření takového vysoce specializovaného „regionálního patentového soudu“. Byl proto vytvořen druhoinstanční orgán v rámci EPÚ, vybavený potřebnou nezávislostí na představitelích EPÚ. Tímto orgánem jsou stížnostní senáty EPÚ. Stížnostní senáty (právní, technické, disciplinární) spolu s Velkým stížnostním senátem vydaly za dobu své existence tisíce konečných rozhodnutí, které tvoří jeden z nejvýznamnějších zdrojů evropského patentového práva.

Zatímco v prvních letech se v rozhodnutích stížnostních senátů EPÚ často odkazovalo na judikaturu národních soudů smluvních zemí Úmluvy, v současnosti je tomu spíše naopak. Jinými slovy, nálezy stížnostních senátů, a zejména pak Velkého stížnostního senátu interpretující jednotlivá ustanovení Úmluvy, hrají významnou roli v harmonizaci patentového práva, a to jak ve smluvních, tak i v nesmluvních státech Úmluvy. Svou roli sehrává i fakt, že rozhodnutí stížnostních senátů EPÚ jsou snadno dostupná, a to jak v původní podobě, jak byla vydána, tak i v různých souborných přehledech, překladech apod. Je proto pochopitelné, že i v praxi českého Úřadu průmyslového vlastnictví hraje tento zdroj evropského patentového práva významnou roli.

Rozhodnutí prvoinstančního útvaru zasílá EPÚ účastníku řízení doporučeně na zpáteční lístek EPC. Za datum doručení se považuje desátý den po podání na poštu, s výjimkou případů, kdy prokazatelně dojde později či nedojde vůbec. Stížnost musí být podána během dvou měsíců od data doručení příslušného rozhodnutí, přičemž musí obsahovat jméno stěžovatele, identifikaci napadeného rozhodnutí a žádost definující předmět stížnosti.

Na první pohled je to formalita, ale...

Tyto požadavky se zdají na první pohled formálními, a je tu proto určité nebezpečí, že budou nahlíženy jako relativně nedůležité. V případě, že ve stížnosti není dostatečně identifikováno napadené rozhodnutí, zamítne senát stížnost jako nepřípustnou, aniž by na to stěžovatele nějak předem upozorňoval a žádal doplnění. Pokud jde o požadavek určení rozsahu požadovaných změn či zrušení napadeného rozhodnutí, pak v této otázce postupují stížnostní senáty dosti striktně.

Stížnost se dále nepokládá za řádně podanou, pokud v téže dvouměsíční lhůtě není zaplacen poplatek za stížnost. Na druhé straně pouhé zaplacení stížnostního poplatku bez podání písemné stížnosti nezakládá stížnost ve smyslu EPC.

Zatímco stížnost musí být podána do dvou měsíců od doručení sporného rozhodnutí, celkově čtyři měsíce má stěžovatel na to, aby stížnost věcně odůvodnil. Pokud jde o přihlašovatele, resp. majitele patentu, má také čtyři měsíce na to, aby předložil, obdobně jako v prvoinstančních řízeních, pomocné žádosti. V odůvodnění stížnosti je třeba předložit úplnou argumentaci, ze které by mělo vyplývat, proč má být napadené rozhodnutí změněno či zrušeno. Možnosti pozdějšího doplňování stížnosti jsou velmi omezené, ne-li nemožné.

Ještě předtím, než stížnostní senát zahájí vlastní průzkum přípustnosti a oprávněnosti stížnosti, je stížnost postoupena tomu útvaru EPÚ, který napadené rozhodnutí vydal. Pokud tento útvar dojde k závěru, že stížnost je přípustná a oprávněná, napraví (zruší) rozhodnutí sám. V opačném případě stížnost vrátí stížnost­nímu senátu k dalšímu řízení, bez toho, že by se nějakým způsobem k obsahu stížnosti vyjadřoval. V praxi EPÚ k autoremedurám dochází velmi zřídka, což je dáno zejména poměrně krátkou lhůtou k jejímu provedení a dále tím, že většinu rozhodnutí přijímají tříčlenné divize.
Provedení autoremedury neznamená, že následné nové prvoinstanční rozhodnutí ve věci bude pro účastníka příznivé. I po provedení autoremedury tak může být např. evropská přihláška znovu zamítnuta, pochopitelně s jiným odůvodněním.

Poté, co byla posouzena možnost autoremedury a přípustnost stížnosti, přistupuje stížnostní senát k vlastnímu věcnému průzkumu stížnosti a vydání rozhodnutí. Zatímco většina stížností v ex parte řízeních je rozhodnuta bez toho, že by došlo k ústnímu jednání, v inter partes řízení (odporové řízení) je tomu naopak. Ústní jednání tak sice není obligatorní součástí stížnostního řízení, patří však k významným prostředkům, umožňujícím stranám přednést a vzájemně si vyjasnit svá stanoviska.

Stížnostní senát rozhodne o stížnosti buď v pravomoci útvaru, který napadené rozhodnutí vydal, nebo případ tomuto útvaru vrátí k dalšímu řízení a novému rozhodnutí. Stížnostní senát může před vydáním konečného rozhodnutí přijmout mezitímní rozhodnutí, ve kterém postoupí určitou právní otázku Velkému stížnostnímu senátu k rozhodnutí (viz dále).

Úloha Velkého stížnostního senátu

V zájmu zajištění jednotného uplatňování práva nebo pokud vznikne právní problém základního významu, může stížnostní senát v průběhu řízení předložit takový problém k rozhodnutí Velkému stížnostnímu senátu nebo může prezident EPÚ předložit Velkému stížnostnímu senátu právní otázku, o které vydaly dva stížnostní senáty rozdílná rozhodnutí.

Velký stížnostní senát tak představuje hierarchicky nejvyšší právní autoritu u EPÚ.

Výše uvedenými postupy je tak zajištěno vyvážení potřebné právní jistoty na straně jedné a neméně potřebné možnosti změny v interpretaci EPC tam, kde je to s ohledem na postupující vývoj technologií nezbytné. Je to důležité i z toho prostého důvodu, že nabízející se možnosti revize ustanovení EPC jsou velmi obtížné.

Řízení před Velkým stížnostním senátem připomíná řízení před běžným stížnostním senátem. Tak v případě, že postoupená otázka pochází od stížnostního senátu, stávají se účastníky řízení před Velkým senátem všichni účastníci původního řízení o stížnosti. Ti jsou také Velkým stížnostním senátem vyzváni, aby se k právní otázce vyjádřili. O vyjádření je zpravidla požádán i prezident EPÚ, který tak má možnost uplatnit názor prvoinstančních útvarů na uvedenou otázku. V poslední době se Velký stížnostní senát ve významných kauzách obrací s výzvou k vyjádření i na širokou veřejnost (výzva bývá zveřejněna v Úředním listě EPÚ).

Rozhodnutí Velkého stížnostního senátu o postoupené otázce je pro stížnostní senát, který otázku postoupil, závazné. V případě, že právní otázku postoupil Velkému stížnostnímu senátu prezident EPÚ, tj. v případech, kdy dva stížnostní senáty již vydaly rozdílná konečná rozhodnutí v téže otázce, probíhá řízení před Velkým senátem bez účastníků řízení. V takovém případě se přijatý závěr Velkého stížnostního senátu nazývá stanoviskem, jehož závaznost pro budoucí případy je obdobná jako u rozhodnutí.

Protože se nedá vyloučit, že i při řízení před stížnostními senáty dojde např. k závažnému porušení základních právních zásad, zavedla revize EPC-2000 ve striktně vymezeném rozsahu možnost podat žádost o revizi rozhodnutí stížnostního senátu, kterou projedná v nové kompetenci Velký stížnostní senát.

Přípustná žádost o revizi může být založena v zásadě na dvou okolnostech: na závažném porušení procesních pravidel či na tom, že rozhodnutí bylo ovlivněno kriminálním činem. V takovém případě musí žadatel předložit pravomocné rozhodnutí příslušného soudu, neboť Velký stížnostní senát není kompetentní k určení trestní odpovědnosti. V žádném případě tak tento nový institut není možno použít k přezkumu merita věci, bez toho, že by během řízení před senátem došlo ke shora uvedeným okolnostem. Náležitosti žádosti a podrobnosti řízení o ní jsou upraveny v prováděcím předpisu. Žádost je zpoplatněna relativně vysokým poplatkem, který je však v případě úspěchu žadateli refundován.

Velký stížnostní senát ve složení dvou právně kvalifikovaných a jednoho technicky kvalifikovaného člena projedná všechny žádosti o revizi bez účasti ostatních účastníků řízení a zamítne ty z nich, které jsou zjevně nepřípustné či neoprávněné; přijetí takového rozhodnutí vyžaduje jednomyslnost. Ve složení čtyř právně kvalifikovaných a jednoho technicky kvalifikovaného člena pak projedná ty žádosti, které nebyly předtím zamítnuty.

Ing. Emil Jenerál,
patentový odbor,
Úřad průmyslového vlastnictví