Jak dlouho trvají diskuze o tom, že ubývá technicky zdatných profesionálů? Jak dlouho již nejrůznější profesní uskupení a firmy samotné upozorňují na to, že by se školství mělo přizpůsobit společenskému požadavku doby? Jak dlouho víme o tom, že zájem dětí o strojírenství a další obory klesá, že se bojí kružítka, matematických úloh i pomyšlení na samotnou praxi? Kdo za pár let bude obsluhovat sofistikované stroje, přístroje, roboty? Kdo opraví vodovodní kohoutek, navrhne řešení pro dostavbu teplárny nebo zrekonstruuje obráběcí centrum?

Je to stále dokola. Zásadní řešení v podobě motivačního systému, na základě kterého by se předešlo katastrofě české ekonomiky, neexistuje. Některým hráčům na trhu však již došla trpělivost. TOSu VARNSDORF a.s. se potvrdilo, že spoléhat na vlastní úsudek, nápady i cesty hledání je nejúčinnější, nejrychlejší a dává smysl. Svůj plán zde pojali velkoryse a nabídli součinnost i dalším firmám. Předseda správní rady Ing. Jan Rýdl vysvětlil:

Jste iniciátory unikátního projektu přípravy nedostatkových technických profesí v regionu – oč přesně jde?

Nedostatek a nízká úroveň znalostí a dovedností a celková nepřipravenost absolventů středních technických škol a učilišť, kteří přicházejí do firmy, je pro nás největším ohrožením budoucího rozvoje podnikání. Odcházející generace strojařů nemá komu předávat více než 110leté know-how výroby obráběcích strojů. Proto jsme se rozhodli nespoléhat na léta avizované změny v odborném školství a založili si vlastní Střední průmyslovou školu TOS VARNSDORF, v které znovu zavedeme principy duálního vzdělávání.

Co bude výsledkem a kdy?

Rok a půl jsme jednali s Krajským úřadem o možnosti vstoupit do stávající školy ve Varnsdorfu jako partner a investor, případně školu odkoupit. Nepovedlo se, ale dostali jsme alespoň souhlas se zřízením privátní firemní školy, kterou poté MŠMT zaregistrovalo jako nové školské zařízení. Začínáme v září 2016 otevřením dvou učebních oborů Obráběč kovů a Zámečník a dvou studijních oborů ukončených maturitou, a to Strojírenství a Mechanik seřizovač. Pro teoretickou výuku jsme zrekonstruovali objekt uvnitř areálu firmy, praktický výcvik bude probíhat přímo ve výrobních dílnách. K výuce, kromě specializovaných pedagogů, využijeme i odborníků z praxe, kterých máme ve firmě dostatek. Zájem je veliký.

Kdo všechno se programu účastní? Mohou se připojit další subjekty?

Do projektu se zapojily všechny významné strojírenské firmy z regionu. Kromě zákonem předepsané Rady školy nad činností školy bude dohlížet i Správní rada, v které je zastoupeno dvanáct hlavních partnerských firem. Ty se budou podílet mimo jiné na schvalování Školních výukových programů a zajišťovat praktický výcvik ve firmách. Firmy nabídnou žákům smlouvy, které jim garantují nástup do prvního zaměstnání a další bonusy, jako je příspěvek na stravování, ubytování, cestovní náklady, učební pomůcky i stipendia. O odhodlání firem vytvořit pro žáky optimální podmínky svědčí dohodnuté pravidlo, že smlouvy nebudou zavazovat žáky k povinnému nástupu do zaměstnání ani k povinnosti vracet finanční prostředky poskytnuté například formou stipendia.

Smlouva je v podstatě jednostranný závazek firmy, která si věří, že dokáže budoucího absolventa školy získat výhodnými podmínkami zaměstnání a perspektivou profesionálního uplatnění. Škola je otevřená pro další firmy, které se chtějí podílet na výchově nové generace strojařů.

Jak je celá záležitost náročná na peníze? Kdo se podílí na financování?

Přípravu prostor pro výuku a vybavení, včetně vybavení žákovské dílny pro praxi prvních ročníků, financuje zřizovatel školy, TOS VARNSDORF a.s. Náklady dosáhnou výše přibližně osmi milionů korun. Část provozních nákladů bude kryta státním příspěvkem, který pro první rok bude činit 60 % normativu uplatňovaného ve „státních“ středních školách. V dalších letech tento příspěvek může činit až 90 %. Chybějící zdroje, včetně potřebného navýšení rozpočtu o bonusy žáků i motivační složku učitelů (+10 % k základním normativním platům), poskytne rovněž TOS VARNSDORF, stipendia budou záležitosti jednotlivých firem, které mají s žáky uzavřeny smlouvy. Počítáme, že mimo investic budeme z firmy školu dotovat ročně částkou kolem pěti milionů korun.

V průběhu dvou let však budeme muset postavit novou školu za 50 až 60 milionů korun, nepodaří-li se nám přesvědčit novou politickou reprezentaci kraje, vzešlou z podzimních voleb, že dvě stejné školy ve městě se 16 000 obyvatel je neudržitelný stav. Selský rozum velí spojit vybavenou školu bez žáků se školou, která žáky má, ale nemá vhodnou budovu. My jsme připraveni od Ústeckého kraje odkoupit budovu našeho bývalého učiliště, která je součástí konkurenční integrované školy a zajistit kvalitní výchovu strojírenských profesí pro potřeby celého regionu.

Budete se ochotni rozdělit o zkušenosti, pokud projeví zájem jiný region a jiná firma?

Přípravou a prosazením našeho projektu firemní školy jsme získali spousty nových zkušeností. Rádi se o ně podělíme s každým, kdo chce přispět k tomu, abychom restartovali zájem o strojírenské profese a umožnili firmám vyrábět produkty s vysokou přidanou hodnotou, které vyžadují kvalitní vzdělané pracovníky všech profesí.

O nedostatku kvalifikovaných dělníků, mistrů i manažerů technického směru se ví už dlouho, ale systémové změny stále nepřicházejí. V čem je zakopaný pes?

Osobně si myslím, že problém spočívá zejména v systému financování středních škol. Přidělování peněz školám podle žáků bez toho, aby stát usměrňoval počty žáků přijímaných do jednotlivých oborů, například podle budoucí uplatnitelnosti na trhu práce, vedl k honu na žáky. Školy vymýšlely nové a nové obory, nejlépe začínající slůvkem „manažer“, zrušily přijímací zkoušky, a na střední školu, která již má být částečně výběrová, přijímaly i žáky s neúplným základním vzděláním. Vyhodit studenta ze školy z jakéhokoliv důvodu nebylo žádoucí, škola by přišla o peníze. To se zákonitě muselo projevit na kvalitě výuky, a hlavně na úrovni připravenosti absolventů školy.

Bylo úsměvné, jak společnost a pracovníci odpovědní za vzdělávání byli překvapeni prvními výsledky státních maturit, jak se diví, že v předmětech vyžadujících větší míru úsilí a pochopení, jako je například matematika, se v mezinárodním srovnání stále propadáme. Vždyť jinak to v systému, který byl odtržen od potřeb trhu práce a firemního vlivu dopadnout nemohlo. Je otázkou, zda konečně někdo dostane odvahu říci, že učiliště patří k firmám a že základem středního odborného školství je duální systém, v němž klíčovou roli mají firmy, které přijímají žáky ke studiu a starají se o jejich praktickou výchovu. Stát jim k tomu vytváří vhodné podmínky a poskytuje výuku v oblasti teorie a všeobecných předmětů. Nemusíme nic moc vymýšlet. Funguje to u našich sousedů v Německu i Rakousku a i my s tím máme své zkušenosti z období před rokem 1992.

TOS Varnsdorf se rozhodl pomoci si sám. Bylo to skutečně jediné možné východisko, které zaručí existenci podniku, nebo jste se spíše chtěli jistit do budoucna?

Bohužel nemůžeme spoléhat, že v tomto nám stát v dohledné době pomůže. Jak jsem již uvedl, nedostatek kvalitních kvalifikovaných pracovníků je největším ohrožením firmy. Proto jsme rozhodli problém začít řešit okamžitě a systematicky. Nelitujeme úsilí a investic, které nás firemní škola stála a ještě stát bude. Jsme přesvědčeni, že je to v současných podmínkách investice nezbytná a strategického významu. O její návratnosti nepochybujeme.

Už se dá definovat zkušenost, kterou jste z tohoto počinu získali?

Myslím, že naše zkušenost v mnohém není nová. Potvrdilo se rčení „potřebuješ-li pomoc, pomoz si sám“. Překvapilo mě, jak osobní ambice a politický vliv dokáže zpochybnit nezpochybnitelný společenský přínos záměru a jak z jednoduché záležitosti lze vytvořit neřešitelný problém. Na druhou stranu jsem se opět ujistil, že kolem sebe mám spoustu skvělých lidí, kteří chtějí něco dokázat a jsou ochotni pro to něco udělat. Naše škola je pro ně velká výzva a o úspěchu projektu nikdo nepochybuje.

otázky připravila Eva Brixi