Ing. David KotajnýPři slovech obálka, poštovní obálka, psaní nebo třeba přání v obálce k životnímu jubileu, se nám vybaví kouzlo minulého. Něco jako retrospektiva z pohledu srovnání s dnešním způsobem komunikace prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Dnes je to tak jednoduché: otevřít e-mailový účet, rozkliknout novou zprávu, napsat text s pomocí automatické opravy gramatiky, zadat e-mail adresáta a jednoduchým pohybem prstu odeslat.

Zvykli jsme si snad až příliš na současný způsob korespondence s okolím a v každodenním shonu nepřemýšlíme o souvislostech. Třeba, že ačkoli se lidé na sociálních sítích často oslovují, chybí častější živý kontakt mezi nimi, sdělení z očí do očí, od srdce k srdci. Pravda, vývoj nelze zastavit. Můžeme si však alespoň jednou za čas tyto skutečnosti uvědomit. Zamyslet se nad nimi a udělat něco proti zaběhnuté praxi. Vybavit si například, co vše je skryto za obyčejným posláním poštovního dopisu. Prvotní je myšlenka na osobu, které chci něco sdělit. Následuje nachystání dopisního nebo kancelářského papíru spolu s obálkou, perem či propisovačkou, a poté někde v klidu, ať již doma, nebo třeba v příjemné kavárničce usednout k psaní. Vybírat ta správná slova, možná i ta, která jsme již téměř zapomněli, dát si záležet nejen na obsahu, ale i formě sdělení, třeba na úhlednosti rukopisu. Zbývá vložit dopis do obálky, nalepit poštovní známku a zamířit k nejbližší poštovní schránce. Ať již prší, pálí sluníčko, či sněží, anebo mráz leze pod nehty...

Původní myšlenka oslovit a potěšit někoho blízkého je natolik motivující, že na tom nic nezmění nepřízeň počasí ani třeba komplikace ve vyhledání nejbližší trafiky k zakoupení známky cestou k poštovní schránce. Ten, kdo pak dopis obdrží, má opravdovou radost tím spíše, když si uvědomí vše, co je s posláním dopisu spojeno. Proto by asi občas neškodilo nechat si toto vše projít hlavou a udělat ve způsobu komunikace výjimku. Zejména, jde-li o blahopřání k svátku, k narozeninám, k významné životní události a konec konců, i když chceme přátelům a známým oznámit odchod milované osoby z tohoto světa... Pro určitou část populace je právě popsaný způsob komunikace i dnes jediný možný. Platí to pro významnou skupinu seniorů, pro ty z nás, kteří s počítačem „nemusí“, a týká se to rovněž úředních sdělení, firemních či jiných. Proto se také obálky dosud vyrábějí a prodávají, přičemž o ty zde jde především, protože kancelářský papír je na rozdíl od obálek běžným artiklem v téměř každé domácnosti, kterým „krmíme“ počítačové tiskárny.

Obálky. Od malých až po ty nejrozměrnější. Obyčejné, s okénky pro adresáta, různobarevné, s potiskem i bez, s úředním potiskem, firemním, reklamním nebo třeba uměleckým. To, když se na obálkách objeví nějaká umělecká grafika nebo barevné obrázky typické pro dětské obálky s nejrůznějšími motivy. Kolik emocí dokáže poštovní obálka v příjemci vyvolat, i když na druhé straně nelze opomenout i nepříjemné záležitosti, které se k nám dostanou kupříkladu v obálkách označených barevným pruhem. I to však patří k životu, a tedy i k obálkám, o kterých je nyní řeč. A abychom si na závěr tohoto uvažování na téma klasické způsoby písemné komunikace a obálky uvědomili některé další souvislosti, položili jsme několik otázek Ing. Davidu Kotajnému, generálnímu řediteli společnosti Krkonošské obálky, s. r. o., ze Svobody nad Úpou, která je nejvýznamnějším výrobcem obálek v tuzemsku:

Co ve vás vyvolává pohled na obálku?

Je to prostě profesionální pohled. První je myšlenka, zda je od nás, nebo pochází od jiného výrobce. A protože těch od nás je většina, uvědomím si, že je třeba stále něco dělat, aby tomu tak bylo i nadále.

Jak se k vám obálka nejčastěji dostává, jako úřední sdělení, v obchodním styku, anebo vaši nejbližší a přátelé volí psaní v obálce už jen proto, aby vám udělali radost?

Přiznám se, až tak jsem o tom nepřemýšlel a zaujalo by mě to v případě, že by se ke mně náhle dostávala většina informací prostřednictvím klasické pošty. Takže jak je vidět, i moji známí a přátelé využívají nejčastěji současné prostředky komunikace.

Čím vším se obálky od sebe odlišují, samozřejmě kromě rozměru?

Dále se liší způsobem plnění obálky, velikostí a umístěním okénka, tvarem zavírací klopy, způsobem jejího lepení, druhem použitého papíru a gramáží, a když je řeč o papíru, je rozdíl, zda jde o ofsetový, nebo recyklovaný papír. Určité odlišnosti vycházejí také z norem, protože kromě naší ČSN respektujeme i normy států, kam obálky vyvážíme, kde například podle naší normy je okénko umístěno vpravo, a naopak německá či jiné normy určují umístění vlevo. Vyrábíme tak stovky mutací obálek, ale pokud se týká barevného provedení, bílé naprosto převažují.

Jsou nějaké významné rozdíly v podílu využívání obálek mezi námi a okolními státy?

S přechodem na elektronickou komunikaci se celkově snížilo používání obálek. Kdybych chtěl srovnávat podíl komunikace prostřednictvím poštovní korespondence, potom ve srovnání s námi je například v Německu obliba využívání obálek jako prostředku marketingové podpory cíleného prodeje výrobků či služeb nesrovnatelně větší. Asi proto, že takovéto zacílení je osobnější, a tedy dokáže lépe zaujmout, a je, myslím, i úspěšnější než strohá e-mailová nabídka. V našich podmínkách bylo využívání obálek jako marketingového nástroje podpory cíleného prodeje výrobků a služeb z určité části nahrazeno nejrůznějšími tištěnými letáky, s nimiž se všichni setkáváme téměř dnes a denně...

Kdybychom chtěli jmenovat ty nejpodstatnější důvody, proč více využívat písemného projevu zasílaného prostřednictvím obálek, co vás napadne jako první?

Člověk přemýšlí, váží každé slovo, které ručně napíše. Důležité je i to, jak je napíše. Ztrácí se sloh i úhledný rukopis, protože vše nahradila klávesnice. Elektronická komunikace často snižuje kvalitu sdělení, o tom není pochyb, na zmíněné hodnoty už nikdo nemusí brát zřetel, prostor pro elektronické psaní je rozsahem neomezený, pravopis nahrazuje program s gramatickou kontrolou textu, a konec konců i tlačítko delete je mocné. Málokdo alespoň při osobní korespondenci změní druh písma za kurzívu anebo jiný typ psacího písma, většinou o tom už nikdo ani nepřemýšlí, a to je škoda. Člověka technologie prostě mění.

Jak se tomu lze bránit?

Jednou z možností je zamyšlení se nad současnou rozdílností naší komunikace, tak jak o tom nyní hovoříme. A to zamyšlení by mělo sem tam vyústit v činy, alespoň tím, že se v určitých momentech vrátíme k ručně psanému sdělení a jeho odeslání v obálce. Že to budeme vyžadovat také od svých dětí každodenně „nalepených“ na displej notebooků, tabletů či mobilních telefonů. Nejde přitom jen o jakési vynucování něčeho minulého, ale naopak připomínání něčeho, co tu bylo od samotného vzniku písma. Vždyť díky tomuto vynálezu se může odvíjet i současná internetová komunikace, a na to bychom neměli zapomínat.

V Evropě se již od roku 2013 rozvíjí aktivita s názvem Keep me Posted s podtextem „právo občana na volbu“. Můžete ji stručně charakterizovat?

Tato kampaň je zacílena na podporu těch skupin obyvatel, na které má elektronický styk negativní dopad. Prosazuje právo volby, jakou cestou má občan dostávat informace – na papíře, nebo elektronicky – aniž by byl v důsledku této volby penalizován formou poplatku za poštovné. Kampaň se týká různých dokumentů, ať již daňových formulářů, bankovních výpisů, volebních lístků, faktur, či účtů od poskytovatelů služeb. Cílovou podporovanou skupinou kampaně jsou všichni ti, kdo bez rozdílu věku odmítají elektronický styk.

Přežije tedy podle vás poštovní obálka rok 2030?

Pevně doufám, že ano, s tím, že si udrží svou prapůvodní formu pro přenos informace. S televizním vysíláním nezaniklo kino, s vynálezem internetu se nepřestaly vydávat knihy. Obálka může sloužit všude tam, kde ji budeme potřebovat.

připravil Jiří Novotný