Všichni, kdo jednají s konečným spotřebitelem o dodávce energií, ať už zastupují konkrétního obchodníka, nebo jsou v pozici aukčního zprostředkovatele, by měli podléhat stejným pravidlům. Spotřebitele jako slabší stranu obchodu musíme chránit před nekalými praktikami bez ohledu na to, kdo za nimi stojí.

Etické kodexy Energetického regulačního úřadu ani Asociace nezávislých dodavatelů energií zde nic nezmohou. Pravidla musí být vymahatelná. Centropol jednoznačně lobbuje za povinné vzdělávání a certifikaci spojenou se složením zkoušky, kterou bude garantovat státní autorita. Bez ní by nebylo možné jakoukoli formu prodeje energetických komodit realizovat. Týká se to tedy prodeje přímého i prodeje přes zprostředkovatele. Inspiraci lze hledat například v pojišťovnictví, kde se nekalé praktiky podařilo tímto způsobem výrazně omezit. Pokud spotřebitel podepíše s dodavatelem energií smlouvu, kterou si následně vyhodnotí jako nevýhodnou, zákon mu umožňuje od smluvního vztahu odstoupit. To platí i v případě, že kontrakt podepsal po zralé úvaze. Podle energetického zákona dokonce do 15 dní od zahájení dodávky energií. Pro energetické aukce tento zákon ale neplatí. Když se spotřebitel upíše aukčnímu zprostředkovateli, který není pod státní kontrolou, je chycen do pasti. Jeho protistranou totiž není velká a silná energetická společnost s informačním zázemím, ale obyčejný zprostředkovatel bez zřejmých povinností, kterého zpravidla zajímá jen jeho odměna. Do pasti se spotřebitel chytí hned dvakrát, jestliže tomuto zprostředkovali „daruje“ v aukčním prodeji exkluzivitu. V tom případě bude – bez projevu vlastní vůle – putovat od dodavatele k dodavateli. Představa, že na této cestě dojde k nejlepším podmínkám, které trh nabízí, je iluzorní.

Aleš Pospíšil,
manažer vnějších vztahů
Centropol Energy, a.s.