Na tohle téma se vedou spory. Jedni tvrdí, že maso do našeho jídelníčku nebude smět, druzí by je za taková tvrzení nejraději uškrtili. První to zdůvodňují tím, že naše planeta skomírá a z jisté části za to můžeme my, lidi masožravci, a nabádají nás k tomu, abychom se v jídle umírnili a více využívali na talíři zeleninu a ovoce. Což o to, to je určitě správná a potřebná cesta, zvýšit podíl kedlubů, mrkve, salátu nebo brokolice v našem žaludku. Zemědělci ale zase tvrdí, že bez hnoje, tedy chlévské mrvy, za chvíli budou pole neúrodná, že zkrátka hovězí dobytek, čuníky, ovce lidstvo potřebuje, aby bylo z čeho posléze produkovat obilí, řepu, brambory, okurky, rajčata. Protože řádně vyhnojené pole, tedy organicky, ničím nenahradíš. A že hydroponie lidstvo nezachrání.

Myslím, že všichni máme kousek pravdy. A fakta, která k něčemu vedou, nejsou ani bílá, ani černá, ale šedá, jindy více, jindy méně. Uprostřed nich by měl kralovat zdravý rozum sedláka a jeho zkušenosti, stejně tak jako ozdravná pravda o tom, proč je zelí, cibule nebo kapusta pro člověka prospěšná.

Eva Brixi