Nedávno jsem navštívil domov důchodců v malém východočeském městě. Správně řečeno, moderní dům pro seniory s pečovatelskou službou, s patřičným zázemím, se vším možným komfortem a s dlouhou čekací listinou. Staří lidé si tam užívají chvíle zasloužilého odpočinku. Jen si říkám, jestli té péče není někdy až příliš. Dříve tam obyvatelé měli v pokoji kuchyňský kout, kde si mohli uvařit teplý oběd i večeři. Po reorganizaci už samostatné kuchyňky být nemohou, vaří se centrálně a jí společně. Mnohým to takhle vyhovuje a jsou za to vděčni. Ale mnoho seniorů má dlouhou chvíli a celý den nevědí, co dělat. Mohou na vycházku, mohou se bavit se svými sousedy, sledovat televizi a nebo vyrábět upomínkové předměty v kroužku šikovných rukou. Líbí se mi, že je o penzisty i na venkově dobře postaráno. Ale nelíbí se mi, když se z nich dělají osoby neschopné se o sebe starat a odkázané na cizí pomoc. Většinou ani tihle lidé takoví nejsou a přílišná péče jim nevyhovuje.

Pavel Kačer