Za nejtěžší v podnikání považuji dobrou organizaci práce. Tedy i času, který má sloužit odpočinku, relaxaci, čištění hlavy, udržování přátelských vztahů a spoustě dalších aktivit. Ale jak se den co den přesvědčuji, moc nám to nikomu nejde.  Máme k tomu nejnovější technologie, kurzy, školení, rady odborníků, příklady osobností, kouče. Ale ruku na srdce – když jeden druhému zavoláme, první co uslyšíme, je: počkej, teď nemám čas, brknu ti večer, ozvi se za hodinu, dej vědět příští týden. Dotyčný nás sice rád slyší, na druhé straně je rád, když hovor oddálí aspoň o den. Obdobné je to s pracovními schůzkami. Jak jsme šťastni, když nám jednou za čas nějaká odpadne, jak se nám uleví, že nemusíme ještě tam či onam!

O něčem to vypovídá. Zdaleka nejsme tak silní v kramflecích, jak si myslíme. Schází nám onen velebený čas, protože to s ním neumíme. Ale proč?

Třeba i proto, že podceňujeme fyzickou práci. Pot ve fitku to nevynahradí. Ničí nás fakt, že nechodíme, jen jezdíme či létáme. Šlape nám po štěstí skutečnost, že se mění životní styl, který nás drží u obrazovek kouzelných nezbytných pomocníků. Nehýbeme se a říkáme tomu úspora času. Štípání dříví na chalupách má svůj význam. Pletí záhonků nebo courání lesem má svůj půvab. Fyzická práce nám dává prostor pro nové myšlenky. Nezatracujme je. Patří totiž k našemu času.

Eva Brixi