Přečetl jsem si výsledek zajímavého průzkumu, který se vztahuje ke konci školního roku. Většina českých rodičů v něm odpověděla, že odměňují štědře své děti za vysvědčení. A to i přesto, že sami v dětství nedostávali za pěkné známky téměř nic. Chápu, že poměry se mění stále rychleji a nic netrvá věčně. Ale vzpomínám si, že ani já nedostával za vysvědčení peníze, nicméně motivován jsem byl. Morálně, tedy pocitem, že nemohu matku zklamat. U sousedů si vzal na starost motivaci otec za pomocí rákosky. V našem světě vždy platí něco za něco. Nejprve se musím snažit, aby se dostavil kýžený výsledek a s ním emocionální, případně i hmotná, odměna. Nevadilo by mi, že dnešní děti dostávají peníze, a často ne malé, pokud si je opravdu zaslouží. Avšak povinností jim ubývá, zato mají na všechno právo garantované zákony. Nemusí doma pomáhat, proto se často poflakují po ulicích, nudí se a nevědí, co dělat. Platí stále přísloví, že zahálka, matka neřesti. A od neřestí je už jen krůček k nespokojenosti a nešťastným koncům. Proto příliš peněz za nic nebo za málo může být medvědí služba, přestože si rodiče myslí, že pro své potomky dělají jen to nejlepší.

Pavel Kačer