Vláda zřejmě rozšíří svoji působnost do sfér, kam dříve nezasahovala. Chce se starat nejen o sociální jistoty svých občanů, ale také o jejich emoce. Pochopitelně, že bude usilovat jen o ty kladné, zatímco s těmi zápornými bude bojovat. Jak jinak si vysvětlit, že ministerstvo práce a sociálních věcí hodlá do povinností zaměstnavatele zanést předcházení stresu. Tedy stresovat se nesmí zaměstnanci, nikoli podnikatelé a top manažeři. S tímto právně vymahatelným nárokem – klídek na práci, který boří dosavadní tabu, však vznikají určité problémy. Jak měřit úroveň klidu, respektive nastavit hranici, za níž už je pracovník vystaven stresujícím tlakům? Co s tím, když hodnota psychické zátěže bude vyšší než povolená? Postačí povinné pracovní přestávky? Bude třeba firemních preventistů, psychologů a psychiatrů, kteří budou stresové faktory zaznamenávat, zmírňovat, či rovnou odstraňovat? Nestoupne mnoha lidem adrenalin už jen z faktu, že si musí ráno přivstat do zaměstnání a tam si obléknout pracáky? To ukáže až samotný život, ale je třeba nevzdát to předem. Pokud se boj se stresem podaří vyhrát, mohou na ministerstvu už rovnou přikročit k předpisům, jimiž se bude kodifikovat právo na štěstí. Jistě uznáte, že bez něho se nedá žít!

Pavel Kačer