Čtvrtstoletí je pěkný věk. Jeho oslava dává mimo jiné prostor k ohlédnutí se za kouskem historie, jež přinesla spousty nového, řadu změn, mnoho užitku. Tak je tomu i v případě Českého institutu pro akreditaci, o. p. s., který si takové narozeniny právě připomíná. Je jediným národním akreditačním orgánem České republiky notifikovaným Evropskou komisí. O tom, jak se činnost tohoto ojedinělého subjektu promítá do života nás všech, jsme hovořili s jeho ředitelem, Ing. Jiřím Růžičkou, MBA…

Česká republika má zaveden akreditační systém již 25 let. Zajišťuje jej Český institut pro akreditaci, o. p. s. známý také pod zkratkou ČIA. Jakým způsobem se s jeho činností a výsledky setkávají běžní spotřebitelé?

Spotřebitelé a široká veřejnost se s našimi službami obvykle setkávají jen zprostředkovaně. Spotřebitel očekává kvalitní produkty a služby od firem, které je poskytují, ale o činnosti orgánů, které jejich dodavatele po odborné stránce posuzují nebo kontrolují, neví zpravidla nic, protože tento proces považuje za samozřejmost. V současnosti se však i sám osobně již častěji setkávám s výsledky označenými tzv. akreditační značkou, která kopíruje logo naší společnosti, a to zejména v prodejnách se zavedeným a posouzeným systémem analýzy nebezpečí a stanovení kritických kontrolních bodů (tzv. HACCP), a také na výsledcích vyšetření z akreditovaných zdravotnických laboratoří.

Co akreditace všechno představuje? Nejde asi jen o „modrý papír“, který si lze pověsit na stěnu...

Osvědčení o akreditaci, které ČIA vydává jako doklad o udělení akreditace, je skutečně vyvedeno v modrých barvách, ale prakticky jde až o tu pověstnou třešničku na dortu. Akreditace totiž představuje především velkou přípravu a splnění všech akreditačních požadavků na straně organizace, která o udělení akreditace chce požádat. Pak následuje posouzení ze strany ČIA, přezkoumávání, rozhodování a po několik následujících let také opakované návštěvy ČIA s cílem prověřit, zda požadavky na udělení akreditace jsou i nadále plněny.

V jakých oblastech je tedy akreditace poskytována?

Jen úvodem upozorním, že termín akreditace je nejen v českém právním prostředí užíván také v jiných souvislostech (například zákon č. 95/2004 Sb., zákon č. 499/2004 Sb.), než pouze s prováděním akreditace subjektů posuzování shody akreditačním orgánem ČR, tj. ČIA.

ČIA jako jediný národní akreditační orgán ČR notifikovaný Evropskou komisí zabezpečuje akreditaci v oblastech jako jsou: zkušební laboratoře, kalibrační laboratoře, zdravotnické laboratoře, certifikační orgány (certifikující produkty, osoby, systémy managementu), inspekční orgány, environmentální ověřovatelé (EMAS), ověřovatelé skleníkových plynů, poskytovatelé zkoušení způsobilosti a výrobci referenčních materiálů.

Námi akreditované subjekty působí v posuzování shody nejrůznějších činností a produktů – od stavebních materiálů, přes elektrické výrobky, různorodé materiály, vzduch, vodu, půdu, potraviny, paliva, nábytek, stroje, papír, obaly, léky, textil, tabák, hračky, vozidla, výpočetní techniku, sklo, keramiku, lékařské přístroje, zemědělské výrobky, dřevo i pyrotechniku. K jejich vyhledání je na našem webu www.cai.cz k dispozici pravidelně aktualizovaná databáze akreditovaných subjektů.

Jak je vidět, záběr je natolik široký, že v procesu akreditace využíváme specialisty ze všech oblastí a úzce spolupracujeme s odbornými sdruženími, univerzitami, výzkumnými ústavy a asociacemi akreditovaných subjektů. Se šíří záběru systému akreditace také souvisí jeho využívání mnoha ministerstvy pro posuzování odborné způsobilosti subjektů. Před pár lety byl pro Světový den akreditace, který připadá na 9. červen, používán přiléhavý slogan: „Usnadňujeme výkon státní správy“, což si řada zodpovědných pracovníků již uvědomila. Přesto někteří stále pověřují subjekty pro aktivity posuzování shody ve jménu státu bez ověření jejich odborné způsobilosti za využití akreditace a bez představy o tom, jaké má akreditační systém spravovaný ČIA možnosti a přínosy pro jejich činnost.

Jak je to s uznatelností akreditace, kterou udělí ČIA, například v jiných členských státech Evropské unie?

ČIA je notifikován a uznán Evropskou komisí jako jediný akreditační orgán České republiky. Za tímto jednoduchým konstatováním je však plnění požadavků kladených na akreditační orgány nejen mezinárodní normou ISO/IEC 17011, ale také plnění právních požadavků stanovených evropským, přímo aplikovatelným právním předpisem (nařízení č. 765/2008), zákonem č. 22/1997 Sb., a také pozitivní výsledky vzájemného posouzení (tzv. evaluace) organizovaného Evropskou organizací pro spolupráci v oblasti akreditace. Tak jako naši klienti, i ČIA musí všechny požadavky trvale splňovat, neboť jejich plnění je rovněž pravidelně vyhodnocováno. Pouze úspěšná evaluace nám pak umožňuje podepsat tzv. Multilaterální dohodu o vzájemném uznávání (MLA) jak na evropské, tak i na celosvětové úrovni.

Tím se dostávám k otázce ohledně uznatelnosti akreditace. Podrobnější vysvětlení považuji za důležité, neboť v ČR nadále působí také jiné subjekty, které se snaží vyvolat iluzi, že jsou „akreditačními orgány“; uznatelnost jejich výsledků je však snadno zpochybnitelná. Přesto se najdou instituce, které jejich výsledky akceptují, aniž si uvědomují negativní následky svého konání. Máme před sebou stále hodně práce s vysvětlováním a propagací činnosti ČIA jako národního akreditačního orgánu.

Abych odpověděl na uznatelnost akreditace v EU – již zmíněné evropské nařízení č. 765/2008 stanovuje dokonce povinnost vnitrostátním orgánům uznávat nejen výstupy ostatních národních akreditačních orgánů, které se úspěšně podrobily evaluaci, ale i akreditovaných subjektů. Tímto mechanizmem je zajištěna vzájemná uznatelnost výsledků vydaných akreditovaným orgánem a nemělo by docházet ke zpochybnění úrovně takových výsledků.

ČR je prostřednictvím ČIA také členem celosvětových organizací IAF (Mezinárodní akreditační fórum) a ILAC (Mezinárodní spolupráce v oblasti laboratoří a inspekčních orgánů), kde jsme od roku 1996, tj. letos je tomu kulatých 20 let. Dovolím si upozornit, že ČIA byl první akreditační orgán ze zemí střední a východní Evropy, který v roce 1998 podepsal multilaterální dohodu pro oblast laboratoří a pro oblast certifikačních orgánů. Na základě těchto dohod jsme tedy rovnoprávnými členy na evropské i mezinárodní úrovni akreditace. Pro námi akreditované subjekty posuzování shody je tím zajištěno mezinárodní uznávání výstupů jejich činnosti, kterou mají v rozsahu udělené akreditace.

Vraťme se k vašemu 25. výročí. Jak to všechno začalo?

Začátek akreditace v ČR je ještě v tehdejší Čes­koslovenské socialistické republice, protože informace o akreditaci byly do Československa získány v roce 1987 a hned v následujícím roce jsme zahájili přípravy na její zavedení. Dokonce již v roce 1988 jsme se zúčastnili zasedání WECC, tedy Západoevropského kalibračního sdružení, které sdružovalo akreditační orgány v oblasti akreditace kalibračních laboratoří; kromě toho také existoval WELAC pro oblast zkušebních laboratoří.

Naše pozice na mezinárodním poli tenkrát pochopitelně nebyla dobrá. Státy tehdejší západní Evropy se na nás zpočátku dívaly jako na chudé a málo schopné sousedy. Neměli jsme zkušenosti, začínali jsme od nuly, učili jsme se za pochodu. Museli jsme si vybudovat svou, věřím, že dobrou pověst. Některé státy tehdy prosazovaly vytvoření samostatných „východoevropských organizací“. My jsme ale chtěli být řádným členem evropských struktur, do kterých jsme historicky patřili, a to se nám také podařilo. Na druhou stranu nám mnoho našich zahraničních partnerů také pomáhalo. Předávali nám zkušenosti, které jsme nemohli tak rychle získat, což nám usnadnilo zvládnout hektický začátek činnosti akreditačního orgánu v souladu se všemi požadavky mezinárodních norem a předpisů. Dnes, po letech, bych naše kroky vyhodnotil jednoznačně: podařilo se nám zapojit velmi rychle.

V 90. letech se problematikou akreditace zabýval FÚNM, tehdejší Federální úřad pro normalizaci a měření, jehož působnost byla v oblasti normalizace, metrologie a zkušebnictví. V březnu 1991 udělil první akreditaci, tehdy pro Výzkumný ústav vlnařský, který má stále přidělené číslo 1001. FÚNM se vydáním Směrnice o akreditaci přihlásil i k problematice akreditace, protože se do značné míry týkala oblastí jeho působení, a to v době, kdy jsme prožívali historické události roku 1989, které vyvrcholily sametovou revolucí.

Změnu, kterou tato revoluce přinesla, oceňuje zejména starší generace, protože došlo k zásadnímu obratu našich životů. Pravidla volného pohybu zboží, služeb a osob umožnila intenzivní kontakty s našimi sousedy na západ, na sever i na jih od našich hranic. Toto postupné otevírání se světu přineslo možnosti nejen navštívit pro nás do té doby nedostupná místa, ale také budovat akreditační systém na kvalitativně jiné úrovni.

Čtvrtstoletí je už přece jen důvod k hodnocení, proto jsme se rozhodli oslovit senátní Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a společně zorganizovat seminář na toto téma. Díky vstřícnosti předsedy tohoto výboru, senátora Jana Hajdy, a jeho místopředsedkyně, senátorky Veroniky Vrecionové, se seminář uskutečnil 18. března 2016 v historických prostorách Valdštejnského paláce Senátu Parlamentu České republiky, na kterém nejen zástupci státní správy, ale i hospodářští partneři zhodnotili přínos akreditace pro celou Českou republiku. Přinesl řadu prospěšných informací, s nimiž budeme dále pracovat.

ptala se Eva Brixi   

foto: archiv ČIA