Končí jedno funkční období vlády, začne další. Prezidenta Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Jana Wiesnera jsme požádali, aby zhodnotil výsledky společné práce v Radě hospodářské a sociální dohody a vyslovil přání k nové vládě, která dřív či později zasedne v tripartitě.

Jak byste oznámkoval starou vládu, respektive spolupráci s ní?

Na poslední tripartitě 18. září jsme hodnotili, co se za uplynulé období podařilo a nepodařilo splnit. Vycházeli jsme z Akčního plánu pro hospodářský růst a zaměstnanost, který nahrazoval neexistující hospodářskou strategii vlády. Mohu říci, že mnoho věcí se už nepodařilo dotáhnout do praxe. Stává se pravidlem, že se společně se sociálními partnery dohodneme na mnohém, protože již politické reprezentaci končí mandát, a ještě k tomu začne taktizování vzhledem k blížícím se volbám, dohody a mnohá nedokončená práce padne pod stůl. Proto věřím, že nový vládní kabinet a jednotlivé rezorty již nedokončené úkoly převezmou a my nebudeme opět začínat od nuly jako vždy u předchozích vlád. Tím jsme totiž, jednáním, a přesvědčováním, ztratili téměř celé funkční období. Toto se již dnes vzhledem ke konkurenci nemůžeme dovolit. Zároveň si přeji, aby si příští ministři „nehráli jen na svém písečku“, ale řešili problémy komplexně napříč politickým spektrem v součinnosti a výsledkem byl jasný postoj celé vlády.

Můžete být konkrétní, jaké hlavní úkoly stojí před vámi?

Mohu uvést především návrh zákona o sociálním bydlení, který měla vláda čtyři roky na svém programu. Přesto se ho nepodařilo schválit a zůstal viset v Poslanecké sněmovně, a ještě je k němu řada výhrad. V rezortu dopravy zaostává plnění devíti prioritních staveb. Stavby základní dopravní infrastruktury váznou, o čemž svědčí to, že se podařilo otevřít málo kilometrů nových dálnic. Problémem nejsou peníze, ale stavební, respektive územní nepřipravenost. Nejvíc nám chybí dokončení Pražského okruhu, zejména propojení komunikace D1 se severovýchodní částí. Stále čekáme na nový stavební zákon. Schválená novela pomůže malým stavbám, ale velké investiční akce narážejí na složité povolovací procesy. Chceme, aby zákonem probíhalo vše v jednom stavebním řízení. A především liniové stavby, na nichž má společnost zvláštní zájem, šly jiným schvalovacím režimem. Tady se dosud projevovaly rozdílné zájmy a postoje zainteresovaných ministerstev, kterých je při schvalování příliš. Nutně je třeba i v souvislosti s tím jednat o změně kompetenčního zákona, k čemuž předchozí vlády nikdy nedospěly. A to je nutné nejen v souvislosti se stavebním zákonem, ale i v souvislosti s dalšími nezbytnými úpravami, např. s čerpáním jednotlivých programů, vědou, výzkumem a inovacemi, digitalizací státní správy, což je zásadní.

            Už k obehraným písničkám patří reforma školství, která se zatím neuskutečnila ani za jednoho ze tří ministrů. Požadujeme, aby vzdělávací soustava vychovávala odborníky pro praxi, v níž nejvíc chybí lidé s technickými znalostmi. Změnit se musí celý proces od základních po vysoké školy. Moc si přejeme, aby se na ZŠ vrátil učební obor praktické dílny a dál se rozvíjely technické dovednosti dětí. Samozřejmě je to nutné se zapojením výrobních podniků.

            Nedostatek vhodných pracovníků se stává nejpalčivějším problémem firem. Dovoz zaměstnanců z Ukrajiny vítáme, ale do stejného režimu by vláda měla zahrnout i další země. Pro rodiny z regionů a států s vyšší nezaměstnaností chybí byty. O dojíždění na vzdálená pracoviště nebudou mít lidi zájem. Vidíme to nejlépe v Kvasinách, kde stojí velká továrna na automobily, ale bez potřebného personálního zabezpečení. Bez výstavby bytů a základní občanské vybavenosti to vyvolává jen problémy a rozbíjí se stávající podniky a celá oblast služeb.

Největší diskuze v tripartitě se týkaly minimální mzdy, která rostla nejrychleji v historii. Co vám na tom nejvíc vadilo?

Zaměstnavatelé podporují mzdový růst, ale ten musí odpovídat i vývoji produktivity práce v souladu s dalšími ekonomickými parametry. Mnoho firem je závislých jen na „práci ve mzdě“ a subdodávkách. Pro ně může být rychlý růst mzdových nákladů na hranici možností, včetně toho, že nebudou mít dostatek finančních prostředků na obnovu a modernizaci zařízení nutných pro výrobu. Potřebujeme přeměnit naši ekonomiku tak, aby vytvářela produkty s vyšší přidanou hodnotou a realizovala finální výrobky. Už nemůžeme podporovat další montovny v ČR, proto musíme investiční pobídky orientovat do jiných oblastí, na technologicky vyšší úroveň. To samozřejmě předpokládá lepší propojení výzkumné základny s výrobou, rychlejší aplikaci nových poznatků do praxe. A již zmíněnou reformou školství, která zabezpečí vhodné zaměstnance. Vláda šla ve mzdových otázkách spíš na ruku odborářům. Musí však především vytvářet podmínky pro to, aby si česká ekonomika mohla dovolit vyšší mzdy vyplácet. A to je jeden z úkolů, které jsme prosazovali a nebyly vůbec plněny.

Dá se na uplynulých čtyřech letech i něco pochválit?

Sociální dialog probíhal dokonce nejlépe ze všech, co pamatuji. V tripartitě jsme jednali každý měsíc, vybudovali jsme i struktury v regionech, kam také přenášíme záležitosti z centra. Každý rok jsme na této úrovni připravili společná setkání, kde koordinujeme a řešíme nejzávažnější oblasti bránící hospodářskému růstu a problémy, které je nutno řešit mimo region. Zároveň konzultujeme s regiony vládou předkládané materiály a využíváme je při přípravě nových nařízení. A je třeba říci, že to, co se nedaří centrálně na úrovni ministerstev, se mnohde v regionu naopak daří. Týká se to zejména spolupráce mezi jednotlivými partnery – vedením kraje, odborem školství, úřadem práce, projevuje se to v koordinaci škol se zaměstnavateli a průmyslem v regionu při zapojení rodičů, dokonce i odborů.

A závěrem, mohl byste vyslovit své přání na adresu příští vládní garnitury?

Přál bych si, aby nová vláda navázala na to, co už je minulou vládou rozpracováno, abychom zase nemuseli začínat od nuly. Chtěl bych věřit, že už nikdo nebude „házet klacky pod nohy“, že kabinet nebude trpět rezortizmem, ale bude akční, postupovat v součinnosti. Snad se podaří i konečně propojit informační systémy, začne se s digitalizací státní správy, a tím se postupně sníží administrativní náročnost, která je kladená na podnikatele a občany. Dle našich průzkumů u členských firem konfederace uvádějí jednotlivé společnosti snížení administrativní náročnosti jako hlavní neplnění slibů této vlády. Konstatují, že byrokracie je za poslední roky horší a pravděpodobně souvisí s nabíráním pracovníků do státní správy. Moc si přeji, aby státní správa fungovala tak, jak má, tedy zajišťovala podmínky pro podnikání a poskytovala nezbytný servis pro ty, kteří zabezpečují hospodářský růst země. Dělat bez odpovědnosti jen líbivou politiku, to přece ničemu nikdy nepomohlo.

připravil Pavel Kačer