Jan WiesnerZatímco se domácí ekonomika dynamicky rozvíjí, velká politika, zdá se, stále přešlapuje na místě. Podnikatelskou sféru politikaření nezajímá, přeje si však fungující stát. O tom a věcech, které s tímto problémem souvisí, jsme hovořili s prezidentem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Janem Wiesnerem.

Co zaměstnavatelé v tuto chvíli nejvíc požadují od státu?

Přejeme si hlavně, aby už se ustanovila vláda, protože naléhavě potřebujeme jednat s partnery v jednotlivých rezortech. Ale v obsazení některých ministerstev stále není jasno, lidé se ještě budou měnit, a podle toho vypadá už řadu měsíců pracovní morálka v těchto úřadech. Nikdo nic neřeší, úkoly se odkládají, čeká se na nový vládní program... Podnikatelská sféra však vyžaduje, aby státní správa fungovala. Už se přitom ztratilo hodně času, a navíc se blíží letní dovolené, takže hrozí další odklad jednání.

A co vláda především musí řešit?

Ve všech oblastech vládního programu čeká řada úkolů. V poslední době se často hovoří především o dvou tématech – o zvyšování minimální mzdy a karenční době. Obě záležitosti ohrožují další ekonomický rozvoj a stabilitu podnikatelského prostředí v zemi. Naše stanovisko ke karenční době je jasné: nesouhlasíme s navrhovanými změnami. Jak známo, dosud první tři dny nemoci si zaměstnanec financuje sám. Díky zrušení odvodu na nemocenskou by k tomu měl mít i prostředky. Ke zrušení odvodu zaměstnance na nemocenské pojištění došlo při zavedení karenční doby na základě rozhodnutí Ústavního soudu. Dalších 14 dnů pak povinnost přechází na zaměstnavatele. Pokud si vzpomínáte, my jsme tento institut nenavrhovali, přišla s ním tehdejší vláda. Nebylo totiž v silách státu, aby svými kontrolními mechanizmy zabránil zneužívání nemocenských dávek a nemocnost nesmírně stoupla. Pokud už by se teď na karenční době mělo něco měnit, potom jedině v návaznosti na zavedení elektronické neschopenky. Ministerstvo práce a sociálních věcí slibovalo, že bude fungovat od poloviny letošního roku zkušebně a v plném rozsahu od počátku roku 2019. Tím se umožní, aby zaměstnavatel dostal včas informaci o pracovní neschopnosti svého pracovníka. My teď vidíme snahu vše opět hodit na podnikatelskou sféru, ať se postará. Stát od toho chce dát ruce pryč. Přitom úředníků má víc než dost, a měl by tedy sám konat.

Minimální mzda zůstává dalším jablkem sváru v tripartitě. Budou vytvořena jasná pravidla pro její stanovení?

Tématem se bude zabývat červnová Rada hospodářské a sociální dohody. Očekáváme, že vláda k mechanizmu utváření minimální mzdy připraví jasná pravidla. Máme představu, že růst bude navázán na vývoj produktivity práce a další ekonomické ukazatele. Slib jsme dostali, tak uvidíme. Jde o minimální mzdu v příštím roce a dalších letech. Současná situace nás znepokojuje z několika důvodů. Nevadí nám, že rychle stoupá odměňování v bezpečnostních a dalších výkonných složkách, ale nelíbí se nám prudké zvyšování platů úředníků. A ještě k tomu plošně. Považujeme to za špatné populistické a nesystémové řešení. Ano, ve firmách jde vývoj mezd taky strmě vzhůru, ale tam musí být a je podložen hospodářskými výsledky. Každý podnikatel musí na mzdy vydělat. Silné podniky nemají většinou problém lidi dobře zaplatit. Ale ti, kteří vystupují jako subdodavatelé, pracují ve mzdě, se dostali mzdovým tlakem na hranu přežití. Proto taky voláme i po větším sepětí výzkumu s praxí a větší spolupráci výzkumných pracovišť s podniky, pro daleko větší podporu aplikovaného výzkumu. Budou-li mít naši výrobci vlastní produkt, budou moci určovat jeho cenu a bude se jim pak ekonomicky lépe dýchat. Musí dojít k restrukturalizaci výroby s vyšším podílem přidané hodnoty.
Po každé nastupující vládě požadujeme změny v celém vzdělávacím systému od základních přes střední až po vysoké školy. Víme, že reformy nejsou záležitostí jednoho dvou let, když se u nás tak dlouho vůbec nic nedělo. Podpora přípravy kvalifikovaných pracovníků v požadovaných oborech je pro udržení a rozvoj ekonomiky nezbytná. Zatím však neustálé personální změny na ministerstvech jen řešení oddalují, a není to jen na MŠMT, ale i na většině dalších ministerstev. Přijímají se provizorní opatření na zmírnění nerovnováhy na trhu práce, spoléhá na dovoz cizích zaměstnanců. Ale nedovedu si například vůbec představit, že se menší firmy vydají do světa, kde v zemích s jinou kulturou budou hledat vhodné pracovníky. Je tedy zásadním úkolem vlády a státní správy konečně realizovat slibované reformy jak školství, tak zjednodušením daňového sytému, mnoha slibovaných zákonů, např. týkajících se výstavby infrastruktury a dalších, jež ovlivňují konkurenceschopnost našich firem.

Moc důvodů ke spokojenosti nemáte. Co byste naopak pochválil?

Je jasné, že stát prostě nefunguje. Chybí mu jasná hospodářská strategie, aby mohl řešit problémy, například v souvislosti s demografickým vývojem a potřebou výrobních podniků s předstihem, a ne hasit požáry, když je pozdě. Na druhou stranu musím vyzdvihnout komunikaci v regionech. Máme za spoluúčasti Svazu průmyslu a dopravy ČR i Hospodářské komory ČR spolupráci s krajskými tripartitami. S krajskými úřady, s hejtmany, lidmi z úřadů práce i školských odborů, zdravotních i dopravních odborů spolupracujeme na konkrétních úkolech a potřebách průmyslu a služeb v daném místě. Velice proto oceňujeme hejtmany a jejich spolupracovníky, kteří mají snahu konstruktivně jednat a řešit společně se zaměstnavateli a podnikateli hlavní problémy, což se samozřejmě projeví ve spokojenosti občanů a ekonomickém růstu.

rozhovor připravil Pavel Kačer