Prospěšných služeb pro ty, kterým nemoc, úraz či jiná příčina zkomplikovaly život, nebude nikdy dost. Proto je každá iniciativa na tomto poli víc než vítaná. Jednou z nich je práce neziskové organizace ParaCENTRUM Fenix v Brně.

Pomáhá lidem s poškozenou míchou. A zdaleka to není jen milé slovo nebo sociální rehabilitace. Za vše, co se daří prosazovat do praxe, a za mimořádnou kvalitu péče o lidi s postižením, ocenila loni Česká společnost pro jakost tento spolek Cenou za návrat do života. Aktivity nám přiblížil PaedDr. Ing. Petr Houšť, MBA, ředitel ParaCENTRA Fenix, a Michaela Arientová, vedoucí fundraisingu:

Vaše pracoviště se od roku 2004, kdy vzniklo, rozrostlo v ucelený komplex činností a služeb. Byl to původní záměr a vize, anebo spíš logický vývoj podložený prvními zkušenostmi, společenskou objednávkou, odhadem situace?

Petr Houšť: Myslím, že celý ten proces nebyl úplně plánovaný. V neziskovém sektoru, v so­ciální sféře a s legislativními změnami posledních dvaceti let by to snad ani nebylo možné. Dlouholetý bývalý ředitel ParaCENTRA Fenix Vojtěch Vašíček tehdy s několika kolegy zakládal Fenix jako občanské sdružení. Vlastní organizace vznikla na popud toho, že nemohli smysluplně pokračovat v pobočce Svazu Paraplegiků, u jejíhož zrodu o rok dříve figuroval pan Vašíček také. Postupem let se měnila sídla organizace, rozšiřovala se nabídka služeb, přicházeli noví zaměstnanci, samotný Fenix se nakonec transformoval až do nynější podoby zapsaného spolku.

Proč jste se zaměřili na pomoc lidem s porušenou míchou? Byl základem nějaký osobní příběh, nedobrý zážitek, poznatky ze zdravotní péče?

Petr Houšť: Právě oni zakládající členové v čele s Vojtěchem Vašíčkem, úspěšným parasportovcem, byli sami lidé s poškozenou míchou. Vozíčkáři tedy prvotně založili Fenix jako entitu, která sdružuje osoby s hendikepem a prostřednictvím které si mohou předávat své zkušenosti ze života na vozíku.

Cena za návrat do života je významné ohodnocení vaší snahy a práce, určitě vám udělala radost. Bude vás motivovat k nějakému novému projektu, k vyšší kvalitě péče o postižené?

Petr Houšť: Takového významného ocenění si moc vážíme a děkujeme za ně. Musím však říct, že o nové projekty i vyšší kvalitu péče se snažíme neustále. Ocenění je tedy jakýmsi důkazem a potvrzením toho, že jdeme správnou cestou.

Co vám toto ocenění ještě dalo? Byl to příliv další energie, chuť být užitečným způsobem nablízku těm, kteří nemohou mít plnohodnotný život?

Michaela Arientová: Jelikož nyní působíme v přechodných prostorách, do kterých jsme byli nuceni přesídlit v červnu 2021, je ocenění pro mě také důkazem toho, že se našim lidem daří odvádět kvalitní práci takovou, za kterou by se nemuseli stydět ani v těch nejlepších zařízeních. Vykládám si to tím, že ParaCENTRUM Fenix skutečně stojí na kvalitních lidech, kteří často pomáhají nad rámec svých povinností.

Charakterizoval byste osu vaší činnosti? Jaké služby poskytujete? A budete přidávat další?

Petr Houšť: Dovolím si začít odpověď otázkou. Co je pro člověka na vozíku nejhorší? Laik odpoví, že to, že nemůže chodit, nebo i hýbat rukama. To je naprostá pravda, avšak co už veřejnost nevidí, je celá řada přidružených zdravotních a sociálních problémů. Člověk, který vlivem úrazu či nemoci najednou skončí na vozíku, se ocitá v neznámém světě plném věcí, které do nedávna řešit nemusel. Fenix funguje jako průvodce těmto lidem a jejich blízkým. Usnadňujeme jim co nejvíce přechod z institucionální péče do domácího prostředí. Radíme s výběrem vozíku a dalších pomůcek díky ergoterapii. V sociální rehabilitaci pomáháme zařídit všechny dávky, uplatnit nároky nebo nabízíme psychologickou podporu. Tělo člověka s poškozenou míchou vyžaduje daleko větší péči, proto nabízíme pravidelné fyzioterapie, které, troufnu si říct, jsou na velmi vysoké úrovni. Každodenně pomáhají lidem přímo v jejich domácnostech naši osobní asistenti. Nabízíme bezbariérovou přepravu, posilovnu pro vozíčkáře, půjčovnu kompenzačních pomůcek, a v neposlední řadě mnoho společenských akcí, na kterých si komunita vozíčkářů předává důležité životní rady a zkušenosti. V tuto chvíli novou službu přidávat nebudeme, ale takovým dlouhodobým přáním je možnost pobytové služby. Uvidíme, jaké se naskytnou v budoucnu možnosti.

Upřesnila byste, jak se promítá kvalita do vaší praxe? Je to prostřednictvím nějakého vlastního systému, řízení, managementu, anebo je to takříkajíc nepsaná součást všeho, co děláte?

Michaela Arientová: Řekla bych, že kvalita je nepsanou součástí všeho, co děláme. Nebo se o to minimálně snažíme. Pan ředitel zmiňuje komunitu. Myslím si, že Fenix je ukázkou toho, že může existovat společná komunita klientů, jejich blízkých a zaměstnanců. Samozřejmě se řídíme vnitřními předpisy a nařízeními. Myslím tím, že se naši pracovníci s klienty mnohdy už dobře znají, takže po vzájemné shodě může vždy vzniknout kvalitně odvedená služba. Úroveň kvality se u nás pak neustále snažíme posouvat pomocí vzdělávání snad na všech pracovních pozicích.

Oč je z vaší nabídky největší zájem a v čem vaše kapacity už nestačí?

Petr Houšť: Na obě otázky odpovídám, že „osobní asistence“. Co do počtu úkonů je to naše největší služba. Situace pak není složitá jen u nás, ale můžeme si toho všimnout v celé so­ciální sféře, osobních asistentů je prostě nedostatek. Problém často řeší zaměstnávání studentů na dohodu. Logicky je lepší, když máte k dispozici kmenové zaměstnance, o které se můžete kdykoliv opřít. Proto mi vždycky udělá nesmírnou radost, když oni brigádníci pak u nás přecházejí do pracovního poměru.

Kolik lidí v České republice má postiženou míchu? Je to zpravidla na základě úrazu? Jsou z nich převážně vozíčkáři?

Michaela Arientová: V České republice stále každý rok přibývá 250–300 nových případů míšního poškození. Přibližně dvě stovky jsou způsobeny úrazem, zbytek je vlivem nemoci. Ke hranici dvě stě případů za rok se blíží i počet lidí, kteří jsou pak nadále nuceni používat invalidní vozík. Celkový počet vozíčkářů v republice je zhruba kolem patnácti tisíc.

Jak se takto postižení mohou seberealizovat na základě vaší pomoci? Vím, že zaměstnávání hendikepovaných je stále složitější…

Petr Houšť: Snažíme se, aby každý, kdo se chce vrátit do zaměstnání, nakonec uspěl. V tom pomáhá naše již zmíněná sociální rehabilitace. Nyní se nám vlastně ustálil perfektní tým sociál­ních pracovníků. V dnešní době home office a nejrůznějších technologií pracují mnohdy i klienti s ochrnutím dolních i horních končetin. Ale ano, každý práci nalézt nemusí. Těžko budete každého zedníka, který spadl na stavbě, nutit, aby se učil například programovat, navíc třeba jen za pomoci pohybu dvou prstů jedné ruky. Seberealizaci u nás klienti mohou najít tedy vedle práce i díky společenským akcím, sportovním akcím, rukodělným workshopům nebo bezbariérové posilovně. Velkou devízou Fenixu jsou pak pravidelné letní rekondiční a akčně poznávací pobyty. První jmenované slouží k utužování vztahů a každodenní fyzioterapii. Na druhých rehabilitaci nenajdete, každý den totiž vyrážejí klienti za nějakým dobrodružstvím s pomocí našich asistentů.

Naznačíte, nač letos zaměří ParaCENTRUM Fenix pozornost především?

Michaela Arientová: Letos oslavíme dvacet let od založení. Naše hlavní akce proto budou ve znamení tohoto jubilea. Chceme, prostřednictvím výročí, Fenix také více přiblížit veřejnosti, jelikož se stále jedná o jedinou organizaci svého druhu na Moravě. Z provozního hlediska je největším úkolem pokročit v přípravách na vybudování nového sídla, které by si klienti i zaměstnanci již za ta dlouhá léta zasloužili.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi