Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu vznikla na Ministerstvu životního prostředí ČR s argumentem potřeby ochránit nejcennější půdu před zastavěním sklady a obchodními centry. V případě přijetí novely by na ní nemělo být možné stavět takové areály a fotovoltaické elektrárny větší než 1 ha.

Podle odborníků by ale schválení tohoto návrhu významně poškodilo trh industriálních a logistických nemovitostí. Zdražila by i výstavba na zbylých půdních třídách, což by poškozovalo zatím hodně drhnoucí restart Česka. A hlavně – navýšení všech těchto cen by pocítil i koncový zákazník, jemuž se prodraží nakupované zboží.

„S nedostatkem pozemků pro výstavbu moderních obchodních areálů se potýkáme už nyní. Projevuje se to na ceně pozemků, které jsou v nabídce. Pokud chce český stát lákat do země projekty s vyšší přidanou hodnotou, nemá při současném nedostatku pozemků tyto projekty kam umístit. Novela nevylučuje výstavbu výrobních podniků na této půdě. Výroba se ale bez skladů neobejde, a kdo zhodnotí, zda sklad už je v kontextu projektu příliš velký,“ uvedl Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR), a dodal: „Návrh novely navíc počítá i se zvýšením poplatků za zabrání půdy pro výstavbu skladů či obchodních center spadající do zbylých půdních tříd. I tím by se dále výrazně snížila konkurenceschopnost Česka na trhu s komerčními nemovitostmi a investoři raději zamíří do okolních zemí, které mají často lepší infrastrukturu. Ministr Hladík tak svým návrhem podporuje další zaostávání Česka.“

Pokud nebudeme stavět velká logistická centra, bude se dále zahušťovat síť lokálních skladů pro zásobování jednotlivých provozoven. Tento decentralizovaný model zásobování je však spojený s větší dopravní zátěží, a tedy výrazně neekologický i neekonomický. Logistická centra v současnosti nejsou pouze sklady, ale jsou to vlastně IT centra, jež díky pokročilým technologiím optimalizují rozvoz zboží do jednotlivých prodejen a nastavují systémy vytížení kamionů, čímž opět snižují uhlíkovou stopu.

„Logistická centra, v současnosti budovaná jako energeticky úsporné, či dokonce soběstačné budovy, jsou navázána na dálniční síť s cílem minimalizovat emise skleníkových plynů. Vytváří navíc nová pracovní místa, a to často v regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti. Dostatečné kapacity logistických center obchodů jsou podmínkou pro dobrou dostupnost zboží a nízkou cenu, aby byl obchodník schopen objednat a naskladnit větší množství zboží za výhodnou cenu. Efektivní logistika pomáhá také s garancí čerstvosti zboží a se snižováním plýtvání potravinami,“ dodal Tomáš Prouza.

Předkladatelé novely operují potřebou ochránit nejcennější půdu před zastavěním, přesto je pro ně v pořádku na těchto půdách stavět průmyslové podniky. Největším nebezpečím pro zemědělskou půdu v Česku je ale dlouhodobě zejména agresivní zemědělství, které půdu vyčerpává, v kombinaci s její erozí. Novela se navíc jeví jako v tuzemsku oblíbené zaplevelení legislativy, protože už v současnosti máme dostatečné nástroje na vyvážení stavu – rozhodování o územním plánování náleží obecním zastupitelstvům i orgánům státní správy a situa­ci dozoruje i Ministerstvo životního prostředí ČR, jež by mělo nekoncepční zásahy hlídat, nikoli je podporovat.

Ministerstvo životního prostředí předložením novely pokračuje ve své snaze mít monopol na rozhodování o tom, co se bude dít s krajinou a půdou v České republice. Ortodoxně se staví k možnému vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu, často i v případech, kdy část nevyužívané zemědělské půdy by svým připojením k většímu pozemku mohla zatraktivnit pro investora třeba rozsáhlý brownfield. Rezort životního prostředí tak jde i proti snahám Ministerstva průmyslu a obchodu, které o nové investice v Česku usiluje a revitalizaci brownfieldů se dlouhodobě věnuje.

„Životní prostředí, které má předkladatel této velmi podivné novely v názvu, není jen ochrana přírody za každou cenu. Ochrana životního prostředí člověka jde totiž ruku v ruce s veřejným zájmem a udržitelným rozvojem, o který se civilizované lidstvo ve 21. století snaží. Ten má jak aspekt environmentální, tak i aspekt sociální a ekonomický. Žádný by neměl být nadřazen druhému, protože ,zdravá‘ půda bez využití či ekonomizace neposlouží nikomu podobně jako přírodní rezervace, do níž se člověk nikdy nepodívá,“ uzavřel Tomáš Prouza.

(tz)