Někteří považují vodík za spásné řešení klimatické krize, jiní jsou k němu skeptičtí podobně jako k bateriím. První české aplikace a řada těch zahraničních ale ukazují, že obě technologie mohou poměrně dobře kooperovat a pomalu se stávají i cenově dostupnými. V tuzemsku je jejich velkým průkopníkem firma Devinn.

Její spoluzakladatel a CEO Luboš Hajský prozradil, že k vodíku přistupuje ryze prakticky. Jeho využitelnost dokazuje daty, která vycházejí z provozu reálných produktů, například z fungování vodíkového hospodářství umístěného přímo v sídle firmy v Jablonci nad Nisou.

Osmým rokem patříte k průkopníkům vodíku v Česku. Firmu ale máte už deset let. Čím jste se zabývali předtím?

Moje historie před Devinnem začínala ve firmě Lukov Plast v Českém Dubu, kde jsem se zabýval sériovou výrobou pro automotive, ne jen pro Škoda Auto, ale pro celý koncern Volkswagen. Ze seřizovače jsem se časem dostal na pozici technického ředitele a spolumajitele firmy. Jenže mě baví, když se něco vyvíjí a rozvíjí. To je pro mě na práci to nejkrásnější. Proto jsem se rozhodl sériovou výrobu opustit, a nejprve vzkřísit firmu Elkop Technik, která jako poslední česká firma vyrábí topná tělesa, například do vstřikolisů. Ani tam ale nebyla práce tak pestrá, a tak jsme společně s manželkou založili společnost Devinn, kterou jsme chtěli navázat na zkušenosti z automotive. Jen se orientujeme na jinou část trhu, a to primárně na vývoj. Vyvíjíme například závodní LED světla nebo testujeme komponenty, obecně se zaměřujeme na složitější věci s vyšší přidanou hodnotou. Rád bych ale zdůraznil, že nejsem žádný vizionář – jsem především praktik.

Po třech letech jsme si pak řekli, že chceme rozšířit portfolio našich zákazníků i naše know-how, a tak jsme začali s vodíkem. Zúčastnili jsme se tehdy setkání na naší ambasádě v Berlíně, na kterém jednotlivé evropské státy představily své projekty týkající se vodíku. Šlo třeba o dálniční tahy s vodíkovými stanicemi i různé další aplikace, a v tu dobu nám poprvé došlo, že vodík se v budoucnu nevy­hne ani Česku.

Jak velkou část vaší práce tvoří vývoj produktů pro automotive? A kolik času zbývá na práci s vodíkem?

V předchozím období jsme do vodíkové technologie spíš investovali, čas i peníze, a pracovali jsme na menších projektech. Nyní se vodíková větev mění na prosperující oddělení, které je soběstačné a má zakázky na delší čas dopředu. Je tedy vidět, že se nám investice začíná vracet. A potvrzují to i čísla, protože z našeho zhruba dvousetmiliónového obratu tvoří nyní 25–30 % vodík. Do budoucna je naším cílem podíl ještě zvýšit. Především ale chceme vyvíjet v Česku věci s vysokou přidanou hodnotou. Snažíme se přinášet smysluplná řešení, která obstojí i v západní konkurenci.

Kolik taková zaří­zení stojí? Není vodík stále příliš nákladný?

Záleží na rozsahu technického řešení. Když se řekne deset miliónů, laikovi to pochopitelně přijde moc, ale hodně záleží na tom, co dané zařízení umí a jak funguje. Máme velký rozptyl výkonových řad, a tak je poměrně složité ceny konkretizovat. Například generátor stojí jednotky miliónů, ale opět se hodně liší jednotlivé kusy podle konfigurace a výkonu.

Kdy očekáváte éru vodíku? Tedy dobu, kdy bude vodík levnější než spalovací motory.

Pozitivní zprávou je, že už nyní vidíme, jak rychle se technologie vyvíjí a zlevňuje. Například palivový článek stál před šesti, sedmi lety tolik, za kolik dnes koupíte model se čtyřikrát větším výkonem. Na západ od nás už jsou rea­litou i ceny vodíku na úrovni fosilních paliv a u nás to s nějakým zpožděním pěti až deseti let také pravděpodobně nastane. V osobních autech se ale technologie kvůli chybějící infrastruktuře zřejmě zatím nerozšíří, protože se zkrátka nevyplatí jet si do Prahy natankovat, abyste mohli v Jablonci jezdit na vodík.

V oblasti nákladní dopravy jste spolupracovali například s Tatrou. České firmy tedy na vodík slyší, ale jak ho vnímá veřejnost?

Ve veřejném prostoru se teď hodně mluví o tom, že vodík je lepší než baterie. My ale mainstream příliš neřešíme. Víme, že vodík nemůže fungovat bez energie z baterií a je potřeba, aby obě technologie kooperovaly. Hlavní jsou pro nás úspěšné spolupráce s českými firmami, například s Tatrou, pro kterou jsme letos dokončili vodíkové nákladní auto a nedávno jsme se domluvili na pokračování spolupráce.

Kromě vodíkového vozidla ale budeme tentokrát realizovat i vodíkovou plnicí stanici, což je pro nás velký úspěch, a především potvrzení toho, že se první projekt povedl. Více než z poloviny ji přitom chceme vyrobit přímo u nás. Tím se odlišujeme od jiných firem, které často spíš jen nakoupí hotovou technologii, a pak ji přeprodají dál.

Přidanou hodnotou vodíku je, že ho můžete pomocí elektrolyzéru vyrobit v podstatě kdekoliv. Lokálnost výroby vodíku je za nás také preferovanou variantou. Dříve se totiž stávalo, že pokud si někdo do Čech objednal zelený vodík, dodavatelé mu ho dovezli třeba z Belgie, a to zkrátka z hlediska ekologie nedává příliš smysl.

Loni jste představili celé vodíkové hospodářství. Dá se ve zkratce říci, jak funguje?

Může fungovat v různých režimech. Základ je ve výrobě zeleného vodíku z energie fotovoltaiky pomocí elektrolyzéru. Typicky se využívají přebytky energie. V Jablonci je technologie nasazená přímo na naší budově. Fotovoltaika v létě vyrobí víc energie, než potřebujeme, pomocí elektrolyzéru z ní tedy vyrobíme vodík, a ten pak využijeme buď na testy našich zařízení, nebo si ho necháme uložený až do zimních měsíců, kdy z něj pomocí palivového článku vyrobíme elektřinu a teplo. Právě pokud se vodík nevyužívá na testy a zůstává v oběhu, může budova, na které je zařízení umístěné, dosáhnout většího stupně energetické nezávislosti.

Chystáte i letos novinky? Nebo už nějaké přibyly?

Pokud jde o produktové novinky, můžeme zmínit například bateriové úložiště s DC/DC nabíječkou Power­Unit, které si můžete pomalu nabít ze sítě třeba v garáži. A jakmile potřebujete, snadno si z ní elektromobil rychle dobijete. Už teď je hodně žádaná v zahraničí, a to i díky kompaktnímu rozměru. To je vlastně odpověď i na poměrně častý dotaz, jestli baterie, nebo vodík. Pro potřebu krátkodobého uložení energie a jejího rychlého uvolnění je baterie zkrátka lepší. Pro ukládání energie na delší dobu nebo pohon energeticky náročných zařízení se zase lépe hodí vodík.

Dalším příkladem je určitě Watchdog, tedy bezpečnostní systém, který máme nasazený u velkých automotive klientů. Jde v podstatě o senzor připojený k trakčním bateriím, který dokáže včas upozornit na možné problémy. Baterie elektromobilů rozhodně nevzplanou tak často, jak se píše v médiích, ale stát se to může, a pokud začne hořet automobil například uprostřed výrobní linky, může jít o velký problém. V hotových elektromobilech už hodnoty baterie hlídá přímo bezpečnostní systém vozu, ale v továrně je někdy těžké to odhalit. A ve chvíli, kdy se spustí požární systém, už může být pozdě. Jakmile se totiž baterie zahřívá na povrchu, je nejspíš uvnitř něco už hodně špatně a vy máte jen krátký čas na reakci.

Náš produkt je napojený přímo na řídicí elektroniku baterie a mnohem rychleji identifikuje problém. Buď ho tedy oznámí přímo senzor, nebo je vše softwarově propojené se systémy bezpečnosti ve výrobě a systém už sám zavolá hasiče nebo pošle notifikaci příslušným pracovníkům.

A ještě můžeme něco prozradit o další novince. Ve veřejném prostoru stále kolují zprávy o tom, že se vodíkové technologie nevyplatí a mají extrémně dlouhou návratnost. Já s tím ale úplně nesouhlasím. Hlavně jde často o odhady, a ne o opravdu relevantní data. Loni na podzim jsme tedy na základě poptávek sestavili tým analytiků a vše pečlivě monitorujeme. Jde skutečně o jednu z nejodbornějších skupin na tuto problematiku, která získává aktuální údaje, a výsledky nám už po krátké době ukazují zajímavé věci. A to, že existují situace a místa v republice, kde se využití vodíku vyplatí, a je i businessově zajímavé. Výpočet nám u každé lokality trvá přibližně dva měsíce, a investor pak získává informace, na základě kterých se může rozhodnout, jestli dát technologii šanci. Nejsou to žádné odhady, ale opravdu výsledky práce kvalifikovaných specialistů.

Tuším, že máte ještě něco na srdci...

Rád bych snad řekl jen to, že jako Česko máme obrovský potenciál, který ne úplně využíváme, a vlastně si nevěříme. Umíme často profitovat jen na části řetězce. Dokážeme zakázku vyvíjet nebo vyrábět, přidaná hodnota ale odchází jinam. Změnit to samozřejmě není jednoduché, dělat jen věci na objednávku je navíc pohodlné řešení. Neměli bychom se ale vzdát snahy udržet si co největší přidanou hodnotu u nás.

za odpovědi poděkovala Dana Halušková