Clarion Congress Hotel v pražských Vysočanech se může pochlubit další metou. Loni na podzim získal od Asociace hotelů a restaurací ČR cenu za společenskou odpovědnost. Tento směr, tedy zájem o to, jak se daný subjekt dokáže integrovat do okolí a jak se snaží stavět své podnikání na vztazích a vizi budoucnosti, léta k tomuto pracovišti patří. Tak nějak samozřejmě, aniž by se tím hotel chlubil při každé prezentaci, každé návštěvě, hodnocení hospodářských výsledků. Generálního ředitele Ing. Miroslava Bukvy jsem se zeptala:

Zač jste cenu Odpovědný hotel 2016 vlastně dostali?

Uděluje se hotelu, členu AHR ČR, který se prokazatelně chová společensky odpovědně. Já jsem v listopadu při předávání cen řekl, že je to pro nás nejen závazkem, ale že by právě společenská odpovědnost měla být v hotelnictví a pohostinství povinností. Ať už jde o vstřícnost vůči životnímu prostředí, zaměstnancům, či blízkému okolí. Cest může být nekonečně mnoho, záleží na strategii, vynalézavosti, nápadech. Také je to samozřejmě o komunikaci navzájem, vysvětlování, pochopení této věci.

Inspirovalo vás to k nějakému dalšímu dobrému skutku?

Rádi bychom ve svých aktivitách a vztazích pokračovali a navázali na to, co se osvědčilo. V této posloupnosti spatřuji další příležitosti, což je podstatnější, než zda mne v okamžik přebírání ceny osvítil duch svatý a vnuknul mi převratnou myšlenku. Spíš jsem si potvrdil, že naše úsilí má smysl. I když nejsme samozřejmě jediní (to je naopak dobře). Měl jsem možnost o příležitostech v rozvoji společenské odpovědnosti diskutovat s kolegy, konkurenty, seznámit se s jejich přístupem. Mohl jsem se poučit. Některé firmy mají své aktivity detailně propracované, v případě mnohých se jako nepsaná zásada promítají do jejich každodenní činnosti. Náš hotel se do společenské odpovědnosti zapojuje proto, že nás to opravdu těší, naplňuje, máme z toho radost, děláme to, co pokládáme za správné. V hotelnictví pracujeme s lidmi pro lidi. Korektní a přátelské jednání nám velmi pomáhá. Teprve nyní si však více začínáme uvědomovat, že není na škodu se občas pochlubit. Zcela jistě to však neděláme pro ocenění, ale pro ty, kteří naši pomoc potřebují.

Kdybyste sám vlastnil třeba nějaký menší hotel, uvažoval byste také v kontextu společenské odpovědnosti? Jakým směrem byste se vydal?

Kdybych byl majitelem menšího hotelového zařízení, tím více bych do toho šel. U nás v Clarionu se setkává nespočet lidí, hostuje u nás značné množství cizinců, pořádáme kongresy, vztahy s klienty mají jiný charakter, než je tomu například na maloměstě či vesnici, kde se všichni takříkajíc znají. V malém hotýlku jsou vztahy s okolím citlivější, lidé o sobě více vědí a jakékoli necitlivé, nabubřelé chování se ihned obrátí proti vám. Tím více záleží na tom, jak se tady po povědomí veřejnosti zapíšete, jak podnikatel s ostatními vychází, jak si ho kdo váží. V menším teritoriu je tedy podle mne budování místních vztahů ještě důležitější, citlivější, je to více o emocích, které jsou pro úspěšný business důležité.

Co máte v hledáčku společenské odpovědnosti letos?

Rádi bychom pokračovali ve všech aktivitách, které jsme rozjeli. Například bychom si přáli zvýšení počtu včelstev na střeše našeho hotelu. Nyní máme pět úlů a ukázalo se, že se tu včelám líbí, v okolí mají dostatek pastvy a my jsme si ověřili, že i do metropole včely patří. První snůška medu byla povzbudivá a jeho chuť mohli posoudit hosté při snídaních! I když samozřejmě kvůli medu samotnému jsme se do včelaření nepustili. Za první sezonu jsme vytočili téměř sto kilogramů medu. Většinu jsme rozdělili do dárkových skleniček a jako vánoční pozornost rozdali svým partnerům.

            Spolupracujeme s okolními mateřskými školami, např. z ulice Kovářské, pořádáme pro ně Dětský den, kamarádíme s MŠ Smíšek z nedaleké křižovatky Harfa. To je zase školka pro děti z rodin s domácím násilím. V této školce jsme uskutečnili dobrovolnický den, pomáhali jsme vymalovat, uklidit...

            Zdokonalujeme se také v třídění odpadů. S dodavateli jsme se například dohodli, aby nám některé zásilky zbytečně nebalili tak, jak je zvykem, ale trochu rozumněji, třeba po paletách. Ušetří se tím spousty plastu i papíru, a obalománii tak trochu usměrňujeme do rozumných mezí.

            Na 27. ledna se v Praze chystá Noc hotelů. Organizátorem je Asociace hotelů a restaurací ČR za podpory Magistrátu hlavního města Prahy ve spolupráci se Správou Pražského hradu. Samozřejmě Clarion mezi tu stovku hotelů, které se zapojí, bude patřit. Posláním je ukázat Pražanům pozitiva cestovního ruchu v metropoli, na příkladech argumentovat, že hotely ve městě mají velký význam pro ekonomický život. Ono se o tom moc nemluví, ale Praha má z cestovního ruchu poměrně značný příjem, a to by si občané měli ještě více uvědomit. Proto je k prohlídce hotelů zveme, budou mít možnost se levně ubytovat, poznat zákulisí a zázemí hotelů, přivést své známé atd. Usilujeme o to, aby Pražané vnímali pozitivní přínos hotelů pro celý život města. Nejde o business pro business, nýbrž o podnikání s širokou přidanou hodnotou.

Kdo má vlídnější vztah ke společenské odpovědnosti? Ženy, nebo muži?

Tak bych otázku nepokládal. Když se zaměstnancům, od managementu až po údržbáře vysvětlí, oč v konkrétním příkladě jde, pochopí ten krok a dokáží se s ním ztotožnit. A je jedno, zda jde o ženy, nebo muže. Opět jsme u komunikace. Je-li přesvědčivá, lidé záměr vedení vezmou za svůj. Ženy však společenskou odpovědnost více vnímají, prožívají, citlivěji si uvědomují její přínos.

            Dám příklad. Loni jsme zorganizovali pro okolní komunitu Prahy 9 setkání majitelů pejsků, samozřejmě i s jejich čtyřnohými přáteli. Kousek od hotelu je psí hřiště, tedy cvičák, kde jsme připravili různé soutěže, odměny i občerstvení, aby se lidé pobavili, poznali se s hotelovým personálem. Ženám se myšlenka ohromě líbila, vynalézavě připravovaly program, muži na nápad citově nereagovali bůhvíjakým nadšením. Při samotné akci však velmi ochotně pomáhali, a až v onen den D si uvědomili, že udělat něco užitečného nad rámec povinností je docela fajn. Dodnes na to rádi vzpomínáme, protože jsme si odnesli dobrý pocit z toho, že jsme se blízkému okolí představili jako jedni z těch, kteří sem prostě patří. Občané zjistili, že nejsme žádní exoti za zdí hotelu, ale že je s námi i legrace, že něco umíme, že nejsme nafoukaní, že jsme jedni z nich. Rádi bychom letos akci opakovali. Možná jsme tak zahájili nová milá tradiční setkání.

Profesí jste stavební inženýr. Kdybyste jím zůstal a nevedl hotel, měl byste k tématu společenské odpovědnosti stejný vztah?

Obávám se, že ne. Studoval jsem obor konstrukce dopravních staveb (dálnice, mosty, železnice). To je úplně jiná kategorie, pokud jde o vztahy. Soudím tak podle občasných setkání se spolužáky – jejich obor je hodně technokratický, často až bez ohledu na životní prostředí a názory obyvatel. Známé kauzy problematických dálnic to jen potvrzují. Technokracie přetrvává v řadě profesí. Ekonomika je vždy na prvním místě. Kdežto v hotelu nelze pracovat jen podle excelových tabulek. Je to především o vztazích mezi lidmi, nejsme anonymní tým, musíme hostovi poskytnout pohostinnost a zajistit, aby se cítil příjemně. K tomu nestačí vzorné hospodaření. To není stavba, která se jednou zkolauduje a dá do užívání. My se několikrát denně takříkajíc vracíme na místo činu. Hotel jede dnem i nocí. Potřebuji tým, v němž bude pohoda, nadšení pro věc. Pak se u nás hosté budou cítit dokonale a budou se vracet. O tom je celý náš provoz, naše existence. Potřebujeme tvořit dobré vztahy s okolím. Musíme komunikovat. Takže jako odpověď otázku jinými slovy zopakuji: moje původní profese by mne ke společenské odpovědnosti asi tolik nenavedla, anebo jinak, dopracoval bych se k jejímu pochopení za zcela jiných okolností.

Tedy strategií je myslet na ostatní tak trochu v jiném rozměru?

Možná i tak by se to dalo nazvat. Jde nám o to, abychom byli dobrými skutky v okolí dobře zapsáni. A aby ty skutky byly samozřejmě užitečné. Aby lidé věděli, že se na nás mohou spolehnout, že s námi mohou počítat. Že jsme tady pro ně. To je základ společenské odpovědnosti tak, jak ji chápu já. Náš business ani jinudy kráčet nemůže.

rozmlouvala Eva Brixi