Zemědělství prošlo za poslední roky obrovskou technologickou proměnou. Mnozí drobní farmáři ale stále ctí tradice a je pro ně důležitá hlavně poctivá ruční práce, kvalita výrobků a lokální produkce.

Tyto hodnoty jsou blízké i Kristýně Laloučkové, která podnikala na Farmě u Čechů se svými rodiči a nyní ve stejném duchu pokračuje i na farmě rodiny svého manžela, tedy u Laloučkových. Je podle ní možné se dnes v zemědělství uživit i bez dotací? A jaké výhody vidí v rodinném podnikání?

Kdy jste svou farmu založili? A co vás k tomu vedlo?

Aktuálně pracuji na Rodinné farmě Laloučkových, kterou v roce 1992 založil otec manžela. Nachází se v Miřeticích u Vlašimi a vždy se zaměřovala na chov dojnic, produkci mléka, masa a brambor, a my v tom pokračujeme dodnes. Jde nám především o lokálnost a vysokou kvalitu potravin, na které denně poctivě pracujeme.

Specializujete se na hovězí maso a mléko. Plánujete své aktivity v blízké době rozšířit?

Ano, už dlouho chováme hovězí skot, to je u nás tradice, ale živí nás i jiné činnosti. Především na poli pěstujeme různé druhy brambor a také dýní, jak popisujeme na webu. Já zároveň provozuji samoobslužný obchůdek, který frčí celý podzim. Jsme hned u silnice, tedy skvěle dostupní, a dobrou zkušenost máme také s poctivostí lidí. Kromě brambor různých typů a dýní nabízíme i cibuli od jednoho soukromníka z vedlejší vesnice. Do toho manžel včelaří a poměrně úspěšně prodáváme i med.

Zároveň si myslím, že je dobré zmínit také plány, které ztroskotaly. Já třeba vždycky toužila mít faremní obchůdek a před dvěma lety jsem si ho otevřela. Vedlejší produkty vydělávaly jen málo, ale zkusila jsem si to. Prodej vlastních komodit byl sice ziskový, ale s produkty od ostatních farmářů to bylo složitější. Hodně šla na odbyt i kuřata, ale s kváskovým chlebem nebo autentickými víny z Moravy jsem příliš neuspěla, a nakonec jsem prodejnu zavřela.

Mohou se dnes drobní farmáři a zemědělci uživit bez dotací?

Určitě, ale musíte mít stálý příjem z mléka a komodit. Samotné maso by na to nestačilo, ale když máte více zdrojů, tak ano. Dotace Mladý zemědělec však naši bývalou farmu a bourárnu rozhodně posunuly na vyšší úroveň. Jako u všech těchto programů bylo nutné ty peníze mít, ale po pěti letech nám je vrátili. Šlo zhruba o milión korun, což dnes v podstatě nic není, ale v začátcích to hodně pomohlo.

Jezdí za vámi zákazníci spíš z okolí, nebo také z větší dálky? A dodáváte maso i do prodejen a restaurací?

Jde nám primárně o koncové zákazníky, ale nabízíme i velkoobchodní spolupráci. Máme závoz masa jako i na předchozí farmě u Čechů. Tam už jsme měli vybudovaný brand a nyní začínáme v podstatě nanovo, protože jsem se přivdala na farmu manžela. Aktuálně procházíme rebrandingem, ale produkty a přístup zůstaly stejné, tedy téměř vše, jen fungujeme z nového sídla pod novou značkou a zákazníky o tom postupně informujeme.

Výhodou je, že jsme 30 km od Benešova, takže blízko Praze, kam také zavážíme a celkově máme dost zákazníků právě z hlavního města. Zatímco lidé z okolí od nás nakupují spíš výjimečně.

Co vám pomáhá získávat nové zákazníky? Jsou to hlavně reference, konkrétní typy reklamy, nebo například získaná ocenění?

Dobře nám fungují FB skupiny – naše vlastní klubovna a pak i další inzertní skupiny. Zároveň máme také aktivní účty na Instagramu a TikToku. Dále jsme zkoušeli lokální inzertní noviny z oblasti, kam zavážíme, ale to se nám příliš nevyplatilo. Zřejmě se to vzhledem k ceně nepotkalo s adekvátní cílovou skupinou. Chápu, že pro někoho jsou lokální produkty drahé, ale my zase nemůžeme prodávat naše komodity a výrobky pod cenou. Nejlepší jsou pro nás určitě reference. Word of mouth má v tomto ohledu asi velkou sílu.

V čem je podle vás rodinné podnikání jednodušší než jiné, a v čem naopak složitější?

Skvělé je to, že jsme zvyklí si navzájem pomáhat a bereme to jako samozřejmost. I kdybychom měli pracovat v pátek o půlnoci nebo se dřív vrátit z dovolené. Bratr nyní například bude stavět nový kravín s mlékomatem a dalšími automatizovanými prvky. Vyjde zhruba na 50 mi­liónů a otec mu na to půjčí. Do nynější doby jsme měli 12 dojnic, a tady jich bude třeba i 80. Časem si na sebe projekt určitě vydělá, a bratr navíc žádá o dotace, ale jak už jsem říkala, základní kapitál stejně musíte složit předem. Na druhou stranu máme třeba rozdílné názory na cenotvorbu i na různé pracovní aktivity. Každý z nás tedy podniká na vlastní živnostenský list pro jiný účel a je zodpovědný za jinou činnost. Stojí to hodně úsilí, ale na druhou stranu děláme všichni práci, která nás baví, a určitě i stmeluje rodinu.

za rozhovor poděkovala Dana Halušková