Radka ČapkováPřed osmi lety jí začala chybět ženská energie, protože její pracovní pozice byly pouze v průmyslových odvětvích, které byly a jsou převážně doménou mužů. A tak vstoupila do Klubu manažerek, který založila a dodnes vede PhDr. Lenka Tomešová. Od té doby se účastní spousty akcí, které klub pořádá, získala řadu kamarádek, nový pohled na mnoho manažerských otázek, ale také inspiraci jak pro pracovní, tak osobní život. Jak stihne všechno to, co dělá a co ji baví, to vážně nevím. Protože:

Ing. Radka Čapková, obchodní ředitelka firmy JANKA Radotín, a.s., musí zvládnout náročnou manažerskou pozici, ale i svoji vlastní vzdělávací agenturu. Také golf nebo sledování módních trendů a šití či navrhování osobitých modelů. A k tomu ještě fotografuje. A ráda vaří. A miluje divadlo. A samozřejmě svou rodinu. Přesto všechno jí nečiní potíž sejít se v podvečer u kávy a popovídat. O práci, vášních, názorech…

Jaká byla vaše dosavadní profesní dráha?

Chtěla jsem být učitelkou, mými oblíbenými předměty byla matematika a fyzika, ale nakonec jsem vystudovala strojní fakultu ČVUT. Už na gymnáziu jsem totiž přemýšlela, co může dělat učitelka, když se stane mezi žáky či studenty neoblíbenou. Takže volba vysoké školy bylo praktické řešení, učit odborné předměty a jako alternativu mít možnost uplatnění v technických pozicích či v businessu. Po vysoké škole jsem pracovala nejdříve jako technik, ale už po mateřské dovolené jsem v 90. letech minulého století nastoupila do pracovní pozice, která byla spojena s obchodováním, po krátké době se k tomuto směru přidaly zároveň pozice manažerské. Byla to velká výzva, velká neznámá spojená s řadou očekávání. Potkala jsem mnoho skvělých lidí, od kterých jsem získala cenné rady a zkušenosti, jak odborné, tak manažerské, a právě ty používám a předávám nejen svým kolegům dodnes. Využila jsem jich i při zakládání vlastní firmy Vzdělávací agentura ERUDITO, která je zaměřena na vzdělávání obchodníků a manažerů. Tím se mi po mnoha letech splnil i dávný sen, tedy učit.

Ale vystudovala jste obor technologické zařízení budov, tedy větrání, chlazení, topení, zvlhčování vzduchu...

Ano, to je můj obor, který jsem vlastně nikdy neopustila. Toto zaměření byla skvělá volba. Nejen proto, že se vyvíjí a objevují se nové zajímavé trendy. Stále mě baví, je to obor velmi praktický a dobře uplatnitelný nejen ve strojním, ale hlavně i ve stavebním průmyslu. Já jsem po ukončení fakulty nastoupila do jednoho významného ateliéru, kde jsem projektovala vzduchotechniku. Ve 30 letech jsem se stala jednatelkou pobočky zahraničního výrobce vzduchotechnických jednotek. Tato firma byla českým a slovenským obchodním zastoupením, vybudovali jsme s tamním týmem velmi úspěšnou společnost. Již tenkrát jsem opakovaně dostala nabídku působit v JANCE Radotín, kde jsem později pracovala a strávila jsem tam rovnou desítku let jako obchodní ředitelka.

Nyní v téže firmě působíte na té samé pozici. Co se událo mezi tím?

V době, kdy jsem začala pracovat v JANCE, jsem měla na starost jen prodej vzduchotechnických jednotek, postupně i dalších výrobků, později i marketing. Bylo to velmi příjemné, ale i náročné pracovní období, budovali jsme nové vazby mezi prodejem jednotlivých obchodních oddělení, vymýšleli jsme nové obchodní strategie, budovali firemní kulturu, hledali jsme nejúčinnější formu propagace firmy i jednotlivých výrobků, řešili jsme priority trhů, nejlepší přístup k zákazníkům i zaměstnancům. Měla jsem velký prostor realizovat svoje nápady a fantazii pustit na plný plyn! Tehdy podnik patřil americké společnosti. Toto období skončilo prodejem JANKY jinému vlastníkovi a posléze nové vedení usoudilo, že obchodní ředitelku nepotřebuje, tak jsem firmu opustila.

Nyní jste zpět, asi je to magické pouto...

Je to patrně souhra náhod a událostí, i když se říká, že náhody neexistují. Můj návrat do JANKY je opět spojen s novým vlastníkem. V roce 2018, po ne příliš ekonomicky úspěšných letech, byla JANKA na prodej a novými vlastníky se stali čtyři nadšení podnikatelé z Čech. Po relativně krátkém vyjednávání a sladění představ obou stran jsme se na mém druhém vstupu do této společnosti dohodli. Za tři roky JANKA oslaví 150 let existence, a já bych byla ráda u obnovení ekonomicky silné a prosperující společnosti, nejen protože jsem poznala určitou část a etapy jejího vývoje, ale strávila jsem tady mnoho úspěšných let.
Vazba s JANKOU mě provází dlouhodobě, její kdysi založená pobočka v Milevsku se původně jmenovala též JANKA, nyní ZVVZ – Závody na výrobu vzduchotechnických zařízení, kde jsem později také pracovala a byly to roky, během nichž jsem získala jiný pracovní pohled na business a zároveň mnoho nových zkušeností. Tato pracovní pozice mi umožnila podílet se na báječných projektech, jako byla obnova bloků tepelných elektráren v severních Čechách, vzduchotechnika dopravních tunelů, včetně tunelu Blanka, aerodynamické tunely, pro které jsme vyráběli obří ventilátory. Pro představu ventilátory v těchto tunelech mohou mít průměr až 6 metrů a lopatka velikost dveří. Tehdy o mně kolegové říkali, že jsem svým nadšením schopna prodávat ventilátory i na vánočním večírku! Prostě obchod těchto technologií mne nesmírně naplňoval. Byly potřeba znalosti, odvaha, sebevědomí, píle a chuť dělat smysluplné věci.

Musela jste vždy dobře hospodařit s časem? Nebo jste to příliš neřešila?

Bez plánování a řízení času by to opravdu nebylo možné. Můj muž byl též pracovně velmi vytížen, ale byl mojí úžasnou podporou. Dvě děti, domácnost, pracovní povinnosti a chuť se prosadit by bez dobré organizace, tolerance a vycházení si vstříc dohromady vůbec nešlo. Měli jsme báječná období, občas jsme pracovali i ve stejném oboru, v některých časech jsme dostávali pozvánky na stejné zákaznické akce a mohli jsme strávit čas společně, přestože to byly naše pracovní povinnosti. Ale byly doby i smutnější. Po mém odchodu z Milevska jsem hledala nový impulz a v pokročilejším věku přemýšlela, co dál... Založila jsem svoji vlastní firmu, již zmíněnou vzdělávací agenturu. Postavila jsem ji na svých manažerských a obchodních zkušenostech, na zdravém úsudku, pozorování toho, jaké chyby se při obchodování a řízení opakují, toho, co manažerům a obchodníkům stále chybí. Nestačí být jen skvělým odborníkem, musíte se též postarat o to, aby vaše výsledky a odbornost byly vhodně prezentovány a komunikovány , aby vám vaše okolí rozumělo, aby vaše okolí chápalo věci shodně jako vy – to byla hlavní témata, které jsem prosazovala. Můj učitel byl obchod. Trpělivě jsem vysvětlovala, že si musíme umět analyzovat své činnosti, uvědomit a zhodnotit své úspěchy i neúspěchy. To pozitivní, abychom mohli své úspěchy zopakovat, a naopak, abychom se průšvihů vyvarovali. Měli bychom být pozorní a naslouchat, abychom se učili i z chyb druhých. V každé firmě se občas něco nepovede, náprava stojí velké úsilí i peníze, ale není možné za chyby a nedostatky platit dvakrát. A činnosti nelze vykonávat automaticky.

Ostatně, asi jste mnohokrát slyšela otázku, jak být dobrým obchodníkem...

Tím se asi člověk rodí. Dobrý obchodník musí mít rád lidi, měl by být společenský, rád komunikovat, poslouchat či přesněji naslouchat, co zákazník potřebuje, vyhledávat příležitosti, intuitivně vycítit, kdy bojovat a kdy být naopak trpělivý. Musí chtít vyhrávat, a jak jsem již zmínila, musí umět analyzovat výhry i prohry. Musí být přesvědčivý a sám věřit tomu, co prodává. Mít osobitý přístup a najít cokoli, čím se může odlišit a vyniknout. Musí být v souladu s vedením a strategií firmy. Zásad k úspěšnému obchodu je mnoho, ale hlavně musí každý, kdo se chce prosadit, mít nadšení a být zapálený pro svou práci.

Určitě jste nikdy netušila, jak vás nakonec pohltí právě obchod...

Vážně ne, jako dítě si pod profesí obchodníka neumíte vůbec nic představit. Když jsem byla malá, chtěla jsem být kominíkem a nosit lidem štěstí. O tom, že budu pracovat v obchodě a řešit marketing, jsem neměla ani tušení, jsou věci, které nese sám život a plánovat je nelze. Jednou ze zajímavostí, která nám každodenně připomíná úspěšnou historii a výsledek týmové práce, je původní ventilátor přívodního vzduchu Národního divadla z roku 1882, který je umístěn v recepci JANKY Radotín. Získali jsme ho vlastně velkou náhodou. Při výměně vzduchotechnických jednotek ho objevil jeden ze servisních techniků, v prvním momentě vůbec netušil, že je to zařízení skutečně původní, v době nálezu 120 let staré.

Co vás vedlo k tomu, že jste vstoupila do Klubu manažerek?

V roce 2011 jsem oslovila Lenku Tomešovou, četla jsem o jejím Klubu a jeho aktivitách. V manažerské pozici spolupracujete s kolegy, kteří mají shodné postavení, zároveň zodpovídáte za tým svých spolupracovníků, ke každému musíte mít jiný přístup a můžete s nimi mluvit o jiných věcech, volit vhodná slova a vybírat vhodné informace. Působila jsem v oboru, kde jsem se převážně potkávala s muži. Zřejmě jsem intuitivně hledala jiné prostředí a chyběla mi ženská energie, potřebovala jsem sdílet ženský element. Být více mezi ženami.

Přesto, že máte tolik různorodých zájmů a času ne nazbyt?

Ano, i přesto. Ne že bych neměla co dělat, v tom to nebylo. Potřebovala jsem být jednou z těch, které si na společném setkání mají co říci. S ženou komunikujete jinak než s mužem. Každá z nás má jiné radosti, trápení, problémy, ale všechny členky klubu se pohybovaly či dodnes pracují v řídicích pozicích a můžeme mluvit zcela otevřeně. Nemusíme se obávat, že jakákoli informace bude zneužita či využita ve váš neprospěch, pracujeme a setkáváme se s podobnými situacemi a vzájemně jsme si užitečné. Máme se s kým poradit, pro sdílené radosti či starosti nacházíme snáze řešení.

Protiváhu k mužskému světu jste našla, takže jste se nedávno mohla do JANKY zase vrátit. Je to osud?

Zda je to osud, nevím. JANKA Radotín je dnes v českých rukou, vlastní ji čtyři fyzické osoby. S novými vlastníky jsem našla společnou vizi, tak proč nepokračovat v kdysi nastoupené cestě? Proč nezkusit tuto značku s dlouhou historií, vynikajícími výrobky a službami vrátit tam, kde si zaslouží být. Proč dle slov jednoho z vlastníků nevrátit lesk a slávu staré JANKY? Na spoustu dobrého se dalo navázat, řadu věcí, které fungovaly, chceme obnovit, vytvořit novou moderní a prosperující společnost. Je to více než rok od mého návratu, téměř rok, kdy jsem zde opět v pozici obchodní ředitelky. Nejsem klasický zaměstnanec, ale mám roli poradce ve své vlastní firmě. Nastavili jsme nový funkční model spolupráce, jde jen o jinou formu, než je v Čechách obvyklé. Povinnosti i odpovědnosti jsou ale shodné.

Nač se těšíte?

Až budeme slavit těch 150 let založení JANKY! Přeji si, abychom byli na trhu více viditelní, aby se o nás častěji mluvilo. Chceme bojovat o velké významné projekty, ale podílet se i na rekonstrukcích budov, do kterých jsme své výrobky kdysi dodávali a které fungují řadu let. Tato zařízení se musí zmodernizovat, vyměnit za provozně ekonomičtější a účinnější. Rozhodně chceme rozvíjet a posilovat své postavení v oboru energetiky. Uvědomuji si, že osobně mohu ovlivnit řadu projektů, to, zda zakázku vyhrajeme, nebo ne. Budujeme nový obchodní tým, narážíme na nedostatek pracovníků, jako všichni, a nejen v našem oboru. Hledáme týmové hráče, nastavujeme pravidla interní spolupráce. Těší mě každý krok, který nás posouvá vpřed, ale čeká nás toho ještě mnoho.

Máte zkušenosti z podnikání i manažerské práce. Co je těžší? Být manažerkou, nebo podnikat?

Jedno pravidlo je podstatné a velmi důležité: jako manažer musíte být v souladu s vlastníkem, s tím, kam strategicky firma směřuje. Podnikání si řídíte sama a jste sama zodpovědná za úspěchy i prohry. Manažer má příležitosti pracovat s cizími, svěřenými prostředky, ale podnikatel jen se svými vlastními. Zároveň musí být manažer za tyto prostředky odpovědný a měl by se k nim chovat jako ke svým vlastním. To bohužel není vždy pravidlem, někteří manažeři tuto zásadu nectí a ani ji necítí jako zásadní a ke svým vlastním prostředkům mají odlišný přístup než ke svěřeným. Pokud chci být úspěšný manažer, musím se k cizím zdrojům stavět, jako by byly moje vlastní.
Je těžké zhodnotit či posoudit, které postavení je těžší. Výsledek a úspěch manažera či podnikatele je však vždy závislý na individuálním přístupu a odpovědnosti každého člověka.

za rozhovor poděkovala Eva Brixi