Slovo. Mocný nástroj. Komunikujeme jím denně, předáváme si informace. Jaké by to bylo žít bez slov? Nejspíš si to nedokážeme představit. Právě v takovém kontrastu se vyjevuje jejich důležitost. Jejich moc však spatříme tehdy, pokud pocítíme důsledky promluvy. Může v nás vzbuzovat radost, nezájem, rozrušení, nadšení, ohromení. Jaký má slovo význam v medicíně? Formuje vztah mezi pacientem a lékařem. Uklidňuje, povzbuzuje, informuje, vynáší soudy, radí? První dvě slovesa jsou v lékařské praxi však zastoupena čím dál méně. Přitom mohou pacienta dovést na správnou cestu, zvlášť v dnešní době, kdy jsme nezávislými individualitami, které přece získaly zodpovědnost za zdraví, kondici, mají život ve svých rukou. Slova dokáží pozitivně ovlivnit proces uzdravování, umí posílit víru v sebe, schopnosti i naději na uzdravení. A co víc? Otevírají cestu hladké spolupráci všech stran, jež se procesu léčení a uzdravování účastní. Je to podobné jako s koučováním, leadershipem.  Onehdy jsem zaslechla, jak si dvě kamarádky povídaly: „Prášky na nervy? To bere půl národa!“  Uvědomila jsem si souvislosti. A přitom by stačilo většinou pár pěkných slov, vykřičník naděje.

Kateřina Šimková