Český institut pro akreditaci, o. p. s., (ČIA) je jediný národní akreditační orgán České republiky notifikovaný Evropskou komisí v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008. Jako nezisková organizace založená státem ČIA vznikl 1. července 1998. Ministerstvo průmyslu a obchodu svým rozhodnutím pověřilo ČIA prováděním akreditace v souladu s § 15 zákona č. 22/1997 Sb. ČIA je pověřen k provádění akreditace subjektů posuzování shody podle harmonizovaných ISO norem a dalších dokumentů stanovujících akreditační požadavky.

Vzhledem k tomu, že se do české právní úpravy promítly některé důležité změny v souladu s legislativou EU, požádali jsme o rozhovor na toto téma ředitele ČIA Ing. Jiřího Růžičku, MBA:
K jakým změnám došlo od přijetí právní úpravy akreditace na úrovni Evropské unie?
Došlo ke sjednocení požadavků na akreditační orgány v členských zemích; akreditace byla uzákoněna jako činnost orgánů veřejné moci a zároveň byla uložena povinnost orgánům veřejné moci členských států uznávat výsledky činnosti akreditovaných subjektů. Toto je zásadní průlom a je tak uzákoněno pravidlo, které omezuje potřebu opakovaného zkoušení, certifikace, což snižuje náklady výrobců při uvádění výrobků na trh Evropské unie. Zároveň akreditace posílila své postavení v regulované oblasti a je deklarována jako výsadní prostředek pro ověřování odborné způsobilosti subjektů působících v oblastech upravených právními předpisy na základě pověření státními orgány členských zemí EU.
Je možné nějakým způsobem kvantifikovat přínosy akreditace pro české hospodářství?
Takové hodnocení nebylo dosud v ČR realizováno, ale máme k dispozici studii z Velké Británie, která kvantifikuje přínos akreditace ve výši 600 mil liber ročně. Ekonomické přínosy akreditace byly ve Velké Británii vyhodnoceny na základě rozsáhlé studie, která zahrnovala i hodnocení od uživatelů akreditovaných služeb. V této částce nebyly zohledněny přínosy pro veřejné zdraví, bezpečnost, snižování rizik a zpracovatelé studie odhadují celkové přínosy na jednu miliardu liber ročně, to je asi třicet miliard korun. Pokud bychom vycházeli z velikosti země, ale i rozsahu poskytované akreditace (ČIA a UKAS poskytují stejné služby), pak bychom mohli odhadnout přínos akreditace v ČR na stovky milionů korun ročně.
Hovořil jste o evropské legislativě, bylo provedeno vyhodnocení přínosů akreditace z pohledu Evropské unie?
Ano, EK oslovila všechny členské státy EU a na základě jejich hodnocení vypracovala „Zprávu“, ve které informuje Evropský parlament o provádění nařízení č. 765/2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem. V části týkající se akreditace se ve zprávě uvádí, že nařízení zavedlo řadu zásad a požadavků na vnitrostátní akreditační orgány, které jsou v souladu s celosvětově uznávanými požadavky stanovenými v mezinárodních normách ISO/IEC. Všechny členské státy, jakož i země ESVO a Turecko, zřídily národní akreditační orgány. Pravidla přeshraniční akreditace brání nutnosti mnohočetných akreditací. Kvalitu evropského systému posuzování shody zajišťuje systém vzájemného hodnocení akreditačních orgánů. Výhodou akreditace je, že se jedná o transparentní postup vycházející z norem, vzájemné hodnocení pak zajišťuje zachování srovnatelných úrovní kvality. Následujícím cílem je harmonizovat přístupy vzájemného hodnocení v regulovaném odvětví. Dle EK zůstává pro nadcházející léta úkol upevnit a posílit celý systém akreditace a také zvýšit povědomí o výhodách akreditace a zlepšit využívání těchto výhod.
To, co pozoruji jako dlouhodobý jev, je uplatňování akreditace v nově přijímaných právních předpisech EU, ale i v ČR.
Dalo by se tedy předpokládat, že se akreditace úspěšně rozvíjí a její využívání roste, zaznamenali jste také nějaké problémy?
Jistě, a rozdělil bych je na vnější a vnitřní. Vnější spatřuji zejména v tom, že kromě akreditace podle všech mezinárodních pravidel je v České republice poskytováno několika subjekty jakési posouzení, které se odvolává na harmonizované normy. Tyto subjekty vzbuzují dojem, že dělají také akreditaci, ale nemohou garantovat jakékoliv uznávání výsledků své činnosti, protože v každé členské zemi může být pouze jeden akreditační orgán. EK na tento negativní jev upozorňuje a očekává řešení na úrovni jednotlivých členských států.
Dalším problémem je rostoucí počet předpisů, které musejí akreditační orgány zavádět do pravidel akreditace. To je dáno jak počtem oblastí, ve kterých akreditace funguje, tak tvorbou dokumentů na regionální evropské úrovni, a zejména v rámci činnosti celosvětových organizací působících v oblasti akreditace.
Neškodí také až příliš velké množství změn?
V našem systému akreditace je opravdu velmi mnoho úprav vyvolaných novými právními předpisy, ale i výše zmíněnými aktivitami na mezinárodní úrovni. V současné době připravujeme proces akreditace s využitím veřejnoprávní smlouvy. V této činnosti jsme skutečnými pioneery v původním významu tohoto slova, protože v ČR tento nástroj dosud využíván není. Slibujeme si od něj snížení administrativní zátěže v procesu akreditace, což je naším dlouhodobým cílem.
A co efektivnost vykonávaných činností?
Efektivní vykonávání našich činností je jedním z dalších úkolů směrem dovnitř ČIA a snažíme se tento cíl postupnými kroky realizovat. A protože jeden ze základních kamenů naší práce a její efektivnosti je kompetentní personál, věnujeme nemalé úsilí trvalému zvyšování znalostí a dovedností našich pracovníků.
Jaké jsou vaše cíle do příštích několika let?
Poskytovat našim zákazníkům konkurenceschopnou službu akreditace. Zajistit akreditaci subjektů v regulované oblasti k novým směrnicím EK, které mají být v nejbližší době vydány, tak, aby české subjekty byly velmi rychle zapsány do databáze EK a mohly poskytovat svoje služby českému průmyslu. Věřím, že se nám to podaří stejně jako v případě směrnice na stavební výrobky, kdy jsme během roku akreditovali deset našich zkušeben a všechny tyto byly jednoduchým a bezpečným způsobem uznány pro celý trh EU.
Dalším cílem je dlouhodobě poskytovat podporu státní správě všude tam, kde jednotlivé orgány státní moci usoudí, že je vhodné v oblasti jejich působnosti využívat akreditované subjekty.
V neposlední řadě je pak naší ambicí dlouhodobě kvalitně fungovat v mezinárodních organizacích. Jako akreditační orgán, který má vzdělané a zkušené odborníky, se nám daří aktivně rozvíjet evropský model akreditace.
Co k tomu bude důležitou podmínkou?
Abychom mohli toto vše zvládnout, potřebujeme vytvářet podmínky pro rozvoj našich odborníků. Věřím, že i tento úkol splníme ve spolupráci s orgány společnosti a zejména díky spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které je za Českou republiku zodpovědným orgánem v oblasti akreditace. To, jestli se nám podaří tyto cíle splnit, někdy v budoucnu rád sdělím.
rozmlouval Jiří Novotný